(18.20 hodin)
(pokračuje Klasnová)
Dále zde padl návrh na zkrácení lhůty o 30 dní.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 58, z přihlášených 126 pro 56, proti 41. Tento návrh byl zamítnut.
Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji navrhovatelce i panu zpravodaji. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Budeme pokračovat následujícím bodem, kterým je
30.
Návrh poslanců Kateřiny Klasnové, Miroslavy Němcové, Vlasty Parkanové,
Lubomíra Zaorálka, Zbyňka Stanjury, Petra Gazdíka, Bohuslava Sobotky,
Víta Bárty a Pavla Kováčika na vydání ústavního zákona, kterým se mění
ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,
ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 469/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 469/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedla poslankyně Kateřina Klasnová.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Vážení kolegové, vážené kolegyně, předstupuji před vás s evergreenem Poslanecké sněmovny i Senátu, s omezením imunity volených zákonodárců. Jsem ráda, že zde dnes zastupuji velmi silnou skupinu předkladatelů, celé vedení Sněmovny a všechny předsedy poslaneckých klubů. To a jisté kompromisy, které jsme při jednání o této novele udělali, mi dává naději, že vůli omezit si imunitu konečně nebudou zákonodárci jen hlasitě proklamovat, ale také ji už prosadí.
Návrhů zde bylo podáno několik, a to v několika volebních obdobích. Při jejich opakovaném projednávání zaznívaly přesvědčivé argumenty pro to, aby se ke změně ústavní úpravy přistoupilo. Stejně tak ovšem kolegové z předchozích volebních období Poslanecké sněmovny mnohdy hledali vady v jednotlivých návrzích, aby ve výsledku bohulibý účel neměl neblahý konec.
Připomenu, že rozsah imunity českých zákonodárců je vysoce nadstandardní a neodpovídá běžné praxi v Evropě ani ve světě. Vidím, že někteří kolegové na mě kroutí hlavou, ale já jsem si nechala udělat i analýzu z Parlamentního institutu.
Jak zaznělo už z návrhů ve třetím volebním období Sněmovny, ve většině parlamentů evropských zemí je imunita členů parlamentu omezena na dobu trvání mandátu. Někde dokonce jen na cestu do parlamentu a jednání v budově. To je radikalismus, který by se slučoval i s programovými tezemi politické strany Věci veřejné, za které jsem byla zvolena do Parlamentu. Původně jsem já doufala v omezení imunity na okamžiky výkonu poslaneckého mandátu, ale v diskusi s mnohými z vás mě přesvědčily argumenty, že by bylo těžké stanovit, kdy vlastně k výkonu mandátu dochází. Je mi jasné, že výklad výkonu mandátu je poměrně široký a koneckonců na tuto scholastickou diskusi jsme narazili již v tomto volebním období. Trvat tedy na tomto či například na zrušení přestupkové imunity by však mohlo být opět překážkou k přijetí omezení, o které šlo především, a to je zrušení doživotní trestněprávní imunity, která dělá z poslanců a senátorů v podstatě nadlidi.
Pokud dnes odepře komora souhlas s trestním stíháním svého člena, je trestní stíhání vyloučeno, a to navždy, nikoliv tedy pouze po dobu trvání mandátu. Moc zákonodárná tak de facto supluje moc soudní.
Ano, obžaloba člena parlamentu může být i účelová, o nestrannosti policie či justice se vedou diskuse. To by však mělo vést k systémovým změnám v policii a justici, nikoliv k vynětí určité skupiny osob z jurisdikce obecných soudů tím, že se vyloučí jejich trestní stíhání navždy. Imunita má chránit fungování komor parlamentu, jejichž členové mají mít možnost v souladu se svým slibem svobodně a nerušeně vykonávat svůj mandát. V žádném případě nemá a nemělo jít o zakotvení neodpovědnosti jakožto osobního privilegia, stavějícího poslance a senátory do nadřazeného postavení ve srovnání s ostatními občany České republiky. Toto není v souladu s principem rovnosti občanů se zákonem.
Prosazením navrhované novely ústavy zrušíme stav, který je dlouhodobě terčem kritiky laické i odborné veřejnosti.
Komora Parlamentu může i nadále odepřít vydání svého člena vyšetřovatelům a justici. Pokud by však svůj souhlas odepřela, nemělo by to již za následek vyloučení možnosti trestního stíhání poslance nebo senátora navždy, to znamená ochrana zákonodárcům zůstane, ale ovšem po dobu výkonu mandátu. Obdobná úprava se provádí v případě soudců Ústavního soudu. Důležitým momentem je i to, že se do případné promlčecí doby nezapočítává doba, po kterou nebylo možno postavit pachatele před soud, tedy příslušné volební období.
Tuto změnu ústavy lze navíc bez problému posoudit a projednat odděleně, aniž by tím byla ohrožena provázanost a systematika ústavy. I proto není nutné nabytí účinnosti novely nepřiměřeně odkládat, samozřejmě za předpokladu, že ji Parlament schválí.
Věřím ale, že silná skupina předkladatelů ze všech stran zastoupených v Poslanecké sněmovně je zárukou, že se zrušení doživotní trestněprávní imunity konečně podaří. Za podporu této novely, jejíž schválení vyžaduje ústavní většinu, vám předem děkuji a jménem předkladatelů prosím o její propuštění do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji paní navrhovatelce. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka. Zpravodajkou je paní poslankyně Ivana Weberová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Ivana Weberová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak již řekla paní místopředsedkyně Sněmovny, předmětem tohoto návrhu, v pořadí již několikátého návrhu novelizace ústavy, je opět omezení imunity poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu, a to v oblasti tentokrát pouze trestní odpovědnosti. Tento návrh se tedy netýká imunity přestupkové.
Podle současného znění článku 27 odst. 4 ústavy platí, že odepře-li komora souhlas s trestním stíháním svého člena, je trestní stíhání navždy vyloučeno. Pro soudce Ústavního soudu je toto potom stanoveno v článku 86 odst. 1 ústavy. Podle předkládané novely by bylo trestní stíhání uvedených ústavních činitelů vyloučeno pouze na dobu výkonu jejich mandátu. Tím by se naše úprava ústavní imunity dostala do souladu s úpravou, která je ve většině evropských zemí.
Pokud bychom se podívali do zahraničí, tak potom, jak zde již padlo, ta úprava ve většině evropských zemí vypadá tak, že imunita poslanců a senátorů je skutečně omezena na dobu výkonu mandátu, někde dokonce, např. v Belgii, je tato imunita omezena jen na zasedání parlamentu a člen komory může být vydán k trestnímu stíhání se souhlasem komory, jejímž je členem, a dokonce, pokud je přistižen přímo při činu, může být vydán i v době zasedání parlamentu a bez souhlasu parlamentu. Zajímavá úprava je i v Nizozemí, kde se imunita vztahuje pouze na projevy učiněné ve sněmovně a nevztahuje se již na ostatní trestné činy, ovšem členové parlamentu mohou být souzeni pouze před Nejvyšším soudem. Na Slovensku je potom rozsah imunity upraven obdobně jako ve většině ostatních evropských zemí, tedy je omezena pouze na dobu výkonu mandátu, nicméně zajímavý je zánik mandátu přímo ex constitutione, tedy přímo z ústavy, v případě pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin.
Nutno dodat, že úprava imunity dle současného znění ústavy je opakovaně kritizována v podstatě ve veškeré odborné literatuře. ***