(9.40 hodin)
(pokračuje Dobeš)
Ale projeďme si chronologii. Obchodní společnost Vysoká škola cestovního ruchu a teritoriálních studií v Praze, spol s. r. o., se sídlem na Praze 7 získala státní souhlas k oprávnění působit jako soukromá vysoká škola dne 30. listopadu 2007. Ministerstvo školství udělilo vysoké škole akreditaci bakalářského studijního programu řízení cestovního ruchu se studijním oborem cestovní ruch. Ale byla tam podmínka. Podmínkou udělení státního souhlasu bylo uzavření pracovních smluv. Jinými slovy mít personální zabezpečení pro tuto školu. Ovšem tohle se nestalo, a tak Ministerstvo školství již na jaře 2008, necelého půl roku poté, zahájilo správní řízení k odejmutí státního souhlasu. Tato soukromá vysoká škola předložila následně Ministerstvu školství kopie nově uzavřených, aktuálně z března, pracovních závazků. Ministerstvo to dalo na posouzení Akreditační komisi a ministerstvo pak zastavilo tohle odejmutí, když dostalo tuto garanci.
Během léta 2008 však došlo k masivnímu odchodu těchto lidí, a tak celý proces začal znovu. Akreditační komise si vyžádala informace k tomuto stavu. Na základě těchto informací v listopadu 2008 konstatovala, že se závažně liší tento stav od těch podmínek, za kterých získala vysoká škola svolení. Ministerstvo posoudilo a zahájilo správní řízení. To proběhlo, to se všechno stalo. Já to přeskočím, je tam spoustu bodů, došlo k odejmutí státního souhlasu, škola se soudila a Městský soud v Praze opakovaně dal za pravdu Ministerstvu školství a potvrdil toto stanovisko. Takže ministerstvo - Akreditační komise - soud. Mezitím samozřejmě škola využila příležitosti a podala si znovu akreditaci do jiného oboru a teď tam probíhá podobné kolečko a někam spějeme. Tady říkám, že to šlo Akreditační komise - ministerstvo - soud. A z toho všeho je patrné, že tady jsou problémy. Celý proces proběhl a teď pojďme k tomu, co jste říkal.
Ano, já jsem ty výroky pronesl. Ty skutečně padly, ale padly proto, že celé řízení, jak UJAKu, tak BIVŠe, není ukončeno. Já jsem nevydal rozhodnutí. Já jsem nic nepodepsal, abych se v médiích dozvěděl od předsedkyně Akreditační komise, jak hodnotí dosavadní postup. Nezlobte se, to mně připadá tak nepřijatelné. V době, kdy to celé není ukončeno, paní profesorka Dvořáková přece není politoložka v tuhle chvíli, která hodnotí situaci. Ona je předsedkyní Akreditační komise a ona sděluje, co by se mělo a co by se nemělo. A ten můj výrok je přesně tady na tohle. Ten se vůbec neváže k tomu, co bylo zjištěno, co je v rozkladové komisi, jak se odvolává vysoká škola, jaké je znovu stanovisko Akreditační komise, jak to posuzuje orgán na Ministerstvu školství. Já jsem se nedotýkal jediného bodu. Já se nevymezuji ani napravo, ani nalevo o milimetr. Já jenom říkám, že ani já, ani paní profesorka Dvořáková do konečného rozhodnutí nemá co komentovat, protože jinak je to skutečně neskutečný nátlak. Ona předjímá, jak by to mělo být. A to je přesně, jak to bylo nadneseně v 50. letech. Tam se to tomu soudci nadiktovalo, odsouhlasilo a on to udělal. A ministr školství má postupovat úplně stejně, to znamená to, co píší v novinách, to, co se tam sděluje, já už mám mít připraveno, abych podepsal? Ne, takhle to není možné!
Paradoxně z toho spisu, když vám to řeknu, tak fakticky, co je podloženo Akreditační komisí, to se ve finále děje. To je na tom to nejzajímavější. Na UJAKu přesně to, co skutečně Akreditační komise napsala, to tam probíhá. Jestli jsou ještě nějaké jen mediální výroky, co by se tam mělo ještě dít, tak se nezlobte, to ani rozkladová komise nemůže akceptovat. My se musíme držet striktně, co je napsáno, co je podloženo, co je dokládáno, protože nepochybně pokud dojde k soudnímu jednání, tak budeme muset tyto věci doložit.
Takže znovu říkám, můj výrok byl: není případ uzavřen, není možné to komentovat. Já jsem doposud nepodepsal stanovisko. A tento případ je otevřený. Takže zatímco první fáze té soukromé vysoké školy dospěla, škola si opět zažádala, a teď se blížíme k finále dalšího rozhodnutí. Ale opět ještě nic, ani o té škole na Praze 7, není rozhodnuto.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Vidím, že do rozpravy se hlásí pan poslanec Ohlídal. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Pane ministře, ve sdělovacích prostředcích proběhla informace, že poprvé v historii Ministerstvo školství nedalo na návrh Akreditační komise a vyhovělo odvolání této školy, to znamená Univerzity Jana Amose Komenského. To znamená, že tato tvrzení, která proběhla různými sdělovacími prostředky, jsou lživá? Prostě se mi nezdá úplně samozřejmé, že by v několika sdělovacích prostředcích se současně tvrdila jedna věc a tato věc byla jednoznačně nepravdivá.
Takže mě by skutečně zajímalo - vy mluvíte o tom, že záležitost Univerzity Jana Amose Komenského je stále otevřená, informace nejen ze sdělovacích prostředků, ale i od lidí bych řekl zasvěcených a znalých věci je ale opačná, než vy jste tvrdil. To znamená, že byste se měl ještě jednou vyjádřit k tomu, co jsem teď říkal. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Předávám slovo panu ministrovi. Prosím, pane ministře.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš Děkuji. Velice rád se vyjádřím. Znovu opakuji, ten proces stále probíhá, proto moje ostrá slova vůči předsedkyni Akreditační komise. V době, kdy nedošlo k definitivnímu rozhodnutí ministra školství a k podpisu, tak není možné tuto věc komentovat v médiích. A já se přiznám a čtu média, že pro mě nejsou směrodatná média, co říkají, k čemu se tam kdo z aktérů vyjadřuje. Pro mě je jasné, jak proces právně probíhá. Ano, přece každá škola, když nesouhlasí s Akreditační komisí, když nesouhlasí se stanoviskem Ministerstva školství, má možnost se odvolat. A jsme v nějaké této fázi, ale ne v definitivním rozhodnutí.
Tak znovu říkám, je to sále otevřené, jak UJAK, tak i Bankovní institut, který teď zase naposledy byl zmiňován. Ani jeden případ nebyl uzavřený.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Pan poslanec Ohlídal se ještě hlásí do rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, dobrá, takže dám na vaše slova a budu velmi sledovat, jaký bude vývoj v těchto kauzách, protože skutečně to, co se dělo i v minulosti na Univerzitě Jana Amose Komenského, zasluhuje ještě i dnes pozornost. Já jsem velmi zvědav, jaké stanovisko, jak vy říkáte, konečné, které má být teprve vysloveno, jaké toto konečné stanovisko ze strany ministerstva bude.
Já myslím, že by bylo dobré ještě si možná pohovořit o celém akreditačním procesu jako takovém, o jeho změnách, které se připravují v rámci nového vysokoškolského zákona. Ale diskuse je asi příliš odborná, takže nemá smysl ji zde rozvíjet a bude rozumné se o tom pobavit v rámci jednání školského výboru.
Takže bych si dovolil uzavřít tuto interpelaci z mé strany tím, že bych opět navrhl, paní místopředsedkyně, usnesení. A usnesení zní opět stejně, to znamená navrhuji, aby Sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra školství Dobeše na tuto moji interpelaci.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Pokud se někdo další nehlásí do rozpravy, a nikoho takového neregistruji, tak zde zaznělo usnesení z úst pana poslance Ohlídala, o kterém nechám hlasovat. Teď v tuto chvíli máme usnášeníschopnou Sněmovnu. Ještě přivolám kolegy z předsálí... Zdá se, že nikdo další už nepřijde.
Zahajuji hlasování o navrženém usnesení, které spočívá v nesouhlasu s odpovědí na interpelaci. Kdo je pro? Kdo je proti?
Tento návrh byl zamítnut.
(Hlasování číslo 60, přítomno 82 poslanců, pro 35, ne 26 poslanců.)***