(11.40 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Připomínám, že v té dobíhající finanční perspektivě se nám podařilo získat v prosinci 2005 při závěrečných jednáních 30 mld. eur, což v přepočtu na tehdejší řekněme směnný kurs české koruny a eura bylo téměř 900 mld. Kč. To znamená, jak tady pan předseda výboru řekl, dnes je to nějakých 780, já bych byl opatrnější, 750 mld. korun. I to je nádherná částka. Chci také připomenout, že z této částky - protože nemám přesné informace, možná je má pan ministr financí - nějakých 100 až 150 mld. nebude vyčerpáno. To si samozřejmě asi zasluhuje jiný materiál a jiné jednání. Jen to poznamenávám na okraj.
Zajímalo by mě také, jakou vyjednávací strategii vláda, Ministerstvo financí, Ministerstvo zahraničních věcí zvolí. Já jsem tu vyjednávací strategii, která byla mimořádně úspěšná, na konci roku 2005 popsal velmi podrobně ve své knize Ve službě republice. Jenom připomínám, že tehdy jsme získali na jednoho občana nejvíce dotací ze všech zemí Evropské unie. Doufám, že bude mít vláda stejnou ambici.
Samozřejmě vím, že je to složitější, že získat takové objemy peněz by se rovnalo zázraku, ale to, co říkal pan ministr financí, že naději získat peníze mají ty státy, které se budou pohybovat někde v tom koridoru, jak to chápu, 75 až 90 % průměru hrubého domácího produktu Evropské unie, tak bychom se tam asi měli pohybovat, a to všechny regiony, s výjimkou bohaté Prahy.
Velice by mě zajímalo, jestli vláda uvažuje o zpracování, nebo dokonce pracuje na strategii rozvoje České republiky. Jedna věc je, že se tím zabývá Ministerstvo financí, určitě nějaký ansámbl na Ministerstvu zahraničních věcí. Je dobře, že to projednal příslušný výbor. Určitě se připojí i zahraniční výbor. Tady by ale asi měla proběhnout nějaká společenská debata, nebo aspoň debata na úrovni odborníků, vysokých škol apod. Jako tehdy v tom roce 2005, byť připomínám, že tehdy jsem do toho vlaku naskočil v plném běhu.
Priority jsou zajímavé, určitě se s řadou z nich můžeme ztotožnit. Já velice vítám prioritu de facto regionální politiky, zkrátka kohezní politiku, kterou si vláda nebo Ministerstvo financí stanoví, protože málo platné, tohle je asi to, co potřebujeme, vyrovnávat regionální rozdíly v rámci naší země. Jsou regiony a mikroregiony, které prostě hospodářsky zaostávají, a je potřeba na jejich pozvednutí použít nějaké prostředky. To, že je těžko najdeme v našem státním rozpočtu, je zřejmé. Můžeme je najít v rozpočtu Evropské unie, v evropských fondech. Týká se to Šluknovska a mnoha dalších výběžků, které v naší republice jsou. Zaostávající území s vysokou nezaměstnaností, s vysokou dlouhodobou nezaměstnaností a také s vysokým podílem sociálního vyloučení. Myslím, že je to velmi správná priorita. Ale priority by měly právě vzniknout nikoliv na základě úžasného, zázračného osvícení Ministerstva financí - to trošku zlehčuji, já chápu, že jsou tam desítky odborníků, kteří o tom něco vědí -, ale měla by tomu předcházet nějaká společenská diskuse, o kterou by se další priority měly opírat. Pokud je ta priorita priorit koheze, myslím, že je to správná priorita.
Odstranění diskriminačních rozdílů. Myslím si, že i to je správná priorita. Zejména v oblasti zemědělství jsem zvědav, jak budete úspěšní, protože samozřejmě součástí francouzské kultury, součástí francouzské politiky v rámci Evropské unie vždycky bude obhajoba těch nesmyslných zemědělských dotací pro francouzské zemědělce. Tedy z našeho hlediska nesmyslných, z hlediska Francouzů určitě nesmyslné nejsou. Ale pokud by takovéto dotace měly být na straně Francouzů, tak je potřeba je prosazovat také pro české zemědělství, protože české zemědělství patří k českému venkovu a to bychom měli rozvíjet a měli bychom mít zájem o co největší podíl soběstačnosti našeho zemědělství na výrobě českých potravin.
Zastavím se v závěru u jedné věci, se kterou zásadně nesouhlasím. Pokud jsem si dobře všiml, v evropské diskusi, která probíhá k této věci, jsou jenom dva státy, dva ostrovy, tedy jeden ostrov a jeden ostrůvek ve středu Evropy, které nesouhlasí s tím, aby se součástí příjmů stala daň z finančních transakcí. To skutečně nechápu. Nechápu takovouto v uvozovkách ochranu finančního sektoru, protože jestli politická třída Evropy a možná celého západního světa má jistou spoluodpovědnost za finanční krizi ve světě, jak vznikla v roce 2008 - a jak to vypadá, které jsme se stále nezbavili -, tak zcela nepochybně jestli má někdo větší podíl na té finanční a hospodářské krizi, tak je to finanční sektor. Myslím si, že i s ohledem na ty prostředky, které by tato daň měla generovat v rámci celé Evropské unie, že by se finanční sektor vůbec nezhroutil. Myslím si, že o této věci by se měla vést v naší zemi velmi seriózní diskuse. V nejbližších dnech budeme hovořit například v rámci materiálu o inkasním místu řekněme o eliminaci některých výdajů států, resp. o tom, jak si stát představuje zvyšování řekněme podílu lidí na financování jeho potřeb v příštích letech. Na druhé straně, jestliže se po lidech chtějí oběti, po běžných občanech ze střední třídy, z nízkopříjmových skupin, tak bych očekával, že ty oběti přinesou také ti - oběti v uvozovkách -, kteří na to skutečně mají, a to je finanční sektor. Mně nepřipadá, že bych ho měl litovat.
Možná by bylo dobré, kdyby se veřejně řekly také důvody, které českou vládu vedou k takovémuto stanovisku. Já bych se s nimi rád seznámil a rád bych je také pochopil.
Děkuji, pane ministře.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Další přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Dana Váhalová. Prosím.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dostáváme se k projednávání jednoho opravdu z nejdůležitějších dokumentů Evropské unie, který by na příštích sedm let, od roku 2014 až do roku 2020, měl ovlivnit život celé Evropské unie.
Víceletý finanční rámec je navrhován ve výši 1,05 % hrubého národního důchodu Evropské unie v prostředcích na závazky a 1 % v prostředcích na platby. Pokud ho srovnáme se současným víceletým rámcem, který platí od roku 2007 do roku 2013, tak ten je ve výši 1,048 % hrubého národního důchodu Evropské unie v prostředcích na závazky a 1 % v prostředcích na platby. Z těchto údajů je patrné, že víceletý finanční rámec nepředstavuje žádný podstatný nárůst výdajů Evropské unie.
Vezmeme-li do úvahy ekonomickou krizi, která v řadě zemí Evropské unie dokonce snížila výši HDP, je možno konstatovat, že od roku 2014 dojde k faktickému snížení evropských rozpočtů. Pro zemi, jako je Česká republika, která je čistým příjemcem Evropské unie, to není dobrá zpráva. Jen pro rekapitulaci: V období let 2007 až 2013 Česká republika má možnost čerpat z evropských fondů asi 26,69 mld. eur, což podle dnešního přepočtu znamená zhruba 640 mld. Kč. Podíváme-li se na navržený víceletý finanční rámec, je zřejmé, že bude velmi těžké zajistit podobnou výši prostředků i pro příští období. Z návrhu totiž vyplývá, že čistí plátci, kteří objektivně hospodářsky nejvíce těží z Evropské unie, snižují své platby a současně si vytvářejí podmínky, aby mohli více čerpat z evropských fondů. V této souvislosti je naším životním zájmem udržet si statut čistého příjemce pro maximálně nejdelší dobu.***