(16.40 hodin)
(pokračuje Korytář)
Důvodem této konstrukce je zejména rovný přístup ke všem účastníkům stavebního spoření a snaha o to, aby zamýšlené účinky nové právní úpravy nastaly co nejdříve i u stávajících smluv. Předkladatel dále uvádí, že přechodným ustanovením se vznik právních vztahů posuzuje podle právní úpravy účinné v okamžiku tohoto vzniku, zatímco jejich obsah se od nabytí účinnosti nové právní úpravy řídí touto novou právní úpravou - takzvaný okamžitý účinek zákona a stávající právní vztahy, někdy označovány též jako takzvaná nepravá zpětná účinnost nebo nepravá retroaktivita. Jedná se o standardní a v oblasti smluvního práva zcela převažující způsob řešení konfliktů časové působnosti právních norem. Srovnání obdobně například - § 854 občanského zákoníku - jak potvrdil Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu vyhlášeného pod číslem 119/2011 Sb., kde se přímo vyjadřuje k přípustnosti nepravé retroaktivity ve vztahu ke snižování státní podpory u všech smluv ze stavebního spoření.
Z hlediska ochrany oprávněných očekávání stávajících účastníků stavebního spoření lze poznamenat, že každá změna právní úpravy z povahy věci představuje určitý zásah do očekávání jejich adresátů.
V části druhé - změna zákona o dani z příjmu - se v navrhovaných ustanoveních nově formuluje ustanovení § 4 odst. 1 písm. s) týkající se osvobození od daně z příjmu fyzických osob. Vzhledem k tomu, že při zrovnoprávnění dalších produktů na trhu, jak jsem již hovořil ve vztahu k bankám a jiným produktům, působí stavební spořitelny jako subjekt, který dělá problémy, je na místě krátce připomenout roli a poslání stavebních spořitelen.
Asociace českých stavebních spořitelen je zájmovým sdružením právnických osob s právní subjektivitou založených dle § 20f a následně občanského zákoníku, jehož zakladateli a členy jsou všechny stavební spořitelny působící v České republice. Jedná se tedy o profesní asociaci, jejímž základním posláním je snaha o vytváření optimálního zázemí systému stavebního spoření a upevňování důvěry ve spolehlivost, funkčnost, stabilitu, kontinuitu a výkonnost sektoru stavebního spoření. Stavební spoření bylo zavedeno v České republice zákonem č. 96/1993 Sb. s účinností od 1. 4. 1993 a po bezmála 18 letech představuje stabilní a fungující systém, v němž stavební spořitelny jakožto specializované banky přijímají vklady účastníků stavebního spoření. Tyto vůči Ministerstvu financí a současně takto shromážděné prostředky používají k poskytování úvěrů, které zákon přísně váže na jím definované bytové účely. Z pohledu účastníka pak jde o jediný finanční produkt s obligatorní spořicí a fakultativní úvěrovou fází, jehož první fáze, to znamená doba spoření, dává účastníkovi nejen možnost účinného zhodnocování jeho úspor, ale po splnění smluvních podmínek též nárok na poskytnutí řádného úvěru ze stavebního spoření na uspokojování jeho bytových potřeb a který v případě využití zmíněného nároku přechází ve druhou fázi - čerpání poskytnutého řádného úvěru, který je úročen předem garantovanou fixní úrokovou sazbou na bytové potřeby a jeho splácení.
Asociace klade důraz především na vytváření příznivých podmínek pro řešení bytových potřeb účastníků stavebního spoření. Prostřednictvím spolupráce stavebních spořitelen dociluje podpory a rozvoje produktu stavebního spoření na českém trhu, a tím vytváření zdrojů pro investice do bytového fondu. Za dobu svého trvání se stavební spoření stalo v tuzemsku rozšířeným a uznávaným finančním produktem. Členové Asociace aktuálně spravují 5,5 milionu účinných smluv o stavebním spoření, v jejich rámci pak vklady ve výši 420 miliard korun a úvěry ve výši 290 miliard. Historicky pak stavební spořitelny poskytly více než 1,8 milionu účelových úvěrů na bydlení v celkovém objemu téměř 520 miliard korun.
Jak celý systém funguje a jak postupem času dospěl k současným výsledkům? Stavební spoření je relativně uzavřený systém účastníků, který funguje na principu solidárnosti, kdy větší část klientů spoří, aby si z jejich úspor mohli ostatní klienti půjčit na bydlení. Účastníci, kteří nevyužijí úvěru, v terminologii stavebního spoření takzvaní přátelští klienti, jsou motivováni státní podporou ke spoření. Podle statistiky je průměrný vklad aktuálně cca 85 tisíc korun a průměrný úvěr přesahuje 510 tisíc korun. Český systém stavebního spoření tak potřebuje přibližně pět přátelských klientů pro to, aby mohl být poskytnut jeden průměrný úvěr. To znamená, že pro systém a jeho fungování jsou maximálně žádoucí i klienti, kteří na určitou dobu spoří, to znamená odloží své peníze do stavební spořitelny a dají je k dispozici účastníkům, kteří chtějí nebo potřebují úvěr na financování svých bytových potřeb.
Asociace českých stavebních spořitelen je však přesvědčena, že zachování stávajícího režimu stavebního spoření nepředstavuje hrozbu značných hospodářských škod pro Českou republiku, která byla deklarovaným důvodem pro přijetí novely ve stavu legislativní nouze. Asociaci nejsou známy žádné analýzy předkladatele návrhu novel, z nichž by vyplývala okamžitá a zásadní újma, která by hrozila při zachování dosavadní výše státní podpory stavebního spoření i pro nejbližší roky. Zpráva o hodnocení dopadu regulace v návrhu novely hovoří pouze o obecném cíli snížit zatížení státního rozpočtu, aniž by ovšem porovnala stav před a po realizaci opatření dle novely a aniž by vzala v úvahu též dopady na příjmovou stránku státního rozpočtu ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Naopak Asociace má k dispozici Studii efektů stavebního spoření pro ekonomiku a společnost zpracovanou společností NextFinance, s. r. o., pod vedením Ing. Vladimíra Pikory. Z ní mimo jiné vyplývá, že za rok 2009 bylo na státní podpoře vyplaceno něco přes 13 miliard korun, zatímco ze stavebního spoření obdržely veřejné rozpočty na daních více než 25 miliard korun, a že do bytového fondu bylo ze stavebního spoření jenom prostřednictvím úvěrů investováno cca 65 miliard korun. Přitom podíl stavebního spoření na financování bytové výstavby dosahoval výše mezi 40 až 60 procenty. Ze studie také vyplývá, že výdaje státního rozpočtu ve výši 1 miliardy korun na státní podporu generuje v důsledku multiplikačního efektu v rámci systému stavebního spoření nejméně 251 nových pracovních míst ve stavebnictví. Zmíněná data svědčí pro závěr, že stavební spoření se významně podílí na zajišťování bytových potřeb obyvatelstva, k čemuž se Česká republika zavázala v článku 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a v článku 16 Evropské sociální charty.
Co se týká opatření zavedených novelou, samozřejmě jsou to opatření, která lze tak nějak hodnotit, když shodně s obsahem návrhu vnímá i Asociace, že zvolený způsob úpravy postihuje nepříznivými důsledky jednotlivé skupiny účastníků stavebního spoření v různém rozsahu, a to bez jakéhokoli legitimního důvodu. Na jedné straně je zde velká skupina účastníků, kterým budou zálohy státní podpory kráceny, protože záloha stavební podpory bude jejich smlouvám poukázána až v roce 2011. Naproti tomu existuje skupina účastníků, jejichž smlouvy byly uzavřeny do konce roku 2003, u nichž Ministerstvo financí v praxi uplatňuje § 11 odst. 3 ve znění účinném do 31. 12. 2003. Podle něj se u smluv, jež byly ukončeny v prvním pololetí kalendářního roku, žádá o státní podporu za tento rok vždy k 30. červnu. To hovořím o té první zásadní úpravě, kterou shledal Ústavní soud jako protiústavní, a to je to jednorázové zdanění 50 procenty. To znamená, že postihlo jak smlouvy minulé, tak současné a v podstatě se připsal ten dopad i pro ty smlouvy, které byly uzavírány do budoucnosti.
Překvapivý dopad na očekávání účastníků ohledně zhodnocení úspor bude ostatně mít i zavedení daně z úrokových příjmů ve výši 15 %. Tím že navrhovatel nespecifikoval blíže stavební spoření - obecnou úpravu zdanění úrokových výnosů - podrobil dani rovněž takzvané úrokové zvýhodnění z vkladů z minulých let. Úrokové zvýhodnění bylo sjednáváno už při uzavření smlouvy či poskytováno poté během doby spoření a mělo motivovat účastníky k dlouhodobému spoření. Na jeho základě účastníkovi náleží další úroky z vkladů, které však mají být vyplaceny až společně s celým výnosem při ukončení doby spoření, kdy se vyhodnotí splnění sjednaných podmínek nároku na toto zvýhodnění, zejména trvání stavebního spoření po určitou minimální dobu. Účastníci skládali na účty prostředky v očekávání, že obdrží celé takové úrokové zvýhodnění z dosavadních vkladů za podmínek, které platily v době, kdy vklady na účty stavebního spoření vnášeli. To platí tím spíše vzhledem k dlouhodobosti stavebního spoření a vázanosti vkladů na něm. Částečné výběry z účtu stavebního spoření nejsou v době spoření smlouvami povoleny a přístup účastníka k naspořeným prostředkům i státní podpoře je standardně možný jen najednou, a to za podmínky ukončení spoření, zejména ukončení smlouvy nebo poskytnutí řádného úvěru. Účastníci, kteří se rozhodli dlouhodobě zhodnocovat své prostředky pomocí stavebního spoření, tedy tuto volbu učinili již na počátku smluvního vztahu a s očekáváním, že obdrží i úrokové zvýhodnění v nezměněné výši, o čemž svědčil i tehdy aktuální právní stav. V tomto očekávání pak vnášejí na své účty vklady.***