(17.20 hodin)
(pokračuje Vandas)
V případě napadeného zákona navíc zdůrazňují absenci konsenzu napříč Poslaneckou sněmovnou o oprávněnosti stavu legislativní nouze.
S ohledem na to, že stav legislativní nouze a zkrácené jednání, jejichž účelem je bránit ohrožení základních práv a svobod občanů, ohrožení bezpečnosti státu nebo značným hospodářským škodám, představují současně i zásah do práv sněmovní menšiny, mělo by být rozhodnutí o jeho vyhlášení posuzováno třístupňovým testem proporcionality, tedy z hlediska vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti zásahu. Podle jejich názoru přitom lze mít závažné pochybnosti ve vztahu ke způsobilosti této procedury zabránit značným hospodářským škodám státu, neboť na rozdíl od dřívějších případů se vládě nepodařilo přesvědčit opoziční poslance o nutnosti schválit předložené návrhy zákonů tak, aby nabyly účinnosti nejpozději 1. ledna 2011. Napadený legislativní postup současně nebyl ani potřebný. Vláda totiž mohla sledovaného cíle dosáhnout včasným předložením návrhu zákona, k němuž nedošlo s ohledem na intenci vládní většiny neprojednat návrh zákona v Poslanecké sněmovně před obecními a senátními volbami. Po nich bylo naopak mnohem pravděpodobnějším cílem tohoto postupu zabránění účasti nově zvolených senátorů na rozhodování než bránění značným hospodářským škodám.
Zpochybnit lze nakonec i přiměřenost tohoto postupu, což navrhovatelé dokládají poukazem na spornost rizika značných hospodářských škod na straně jedné a naopak nespornou mírou okleštění svobody parlamentní rozpravy a práv poslanců na straně druhé. Lze-li totiž ve stavu legislativní nouze schválit návrh zákona v Poslanecké sněmovně během jediného dne, pak poslanci nemohou tento návrh ani řádně prostudovat a fundovaně se k němu vyjádřit, ani zprostředkovat názory svých voličů, případně legitimních zájmových skupin, jež mohou být na parlamentní půdě slyšeny pouze jejich prostřednictvím. Tím jsou současně rovněž krácena práva občanů vyslechnout v adekvátní šíři argumenty pro a proti přijatému zákonu, který se dotýká jejich základních práv.
Námitka nepředvídatelného svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny - bod 8. Další námitka stěžovatelů se týká § 51 odst. 6 jednacího řádu, podle něhož musí být poslanci vyrozuměni o svolání schůze Poslanecké sněmovny nejméně pět dnů předem. Ke schválení napadeného zákona totiž došlo dne 2. listopadu 2010 na mimořádné schůzi, přičemž interval mezi jejím svoláním a začátkem této schůze byl jen 40 minut a k rozeslání pozvánky elektronickou poštou došlo jen sedm minut před jejím začátkem. Současně byl zamítnut návrh předsedy poslaneckého klubu ČSSD Bohuslava Sobotky na odročení jednání do druhého dne, tj. do 3. listopadu 2010 od 9 hodin, který měl umožnit, aby se všichni poslanci mohli na tuto schůzi řádným způsobem připravit.
Bod 9. Podle navrhovatelů je uvedené ustanovení třeba interpretovat s ohledem na ústavní principy a hodnoty ve smyslu článku 22 Listiny, podle kterého zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž, svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Pětidenní lhůta podle § 51 odst. 6 jednacího řádu slouží k tomu, aby se poslanci mohli seznámit s navrženým pořadem schůze a připravit na jeho body, jakož i aby se vůbec o konání schůze dozvěděli. Navrhovatelé nezpochybňují možnost zkrácení pětidenní lhůty, považují však za svévolné, pokud je tak činěno bez uvedení důvodu. Během předmětného jednání Poslanecké sněmovny nezazněl žádný argument či důvod, proč bylo tak rychlé svolání schůze potřebné. Čím kratší je přitom doba mezi svoláním schůze a jejím začátkem, tím závažnější důvody musí být pro takové zkrácení.
Bod 10. I v tomto případě by tak měl být uvedený postup podroben testu proporcionality. Jedná se totiž o kolizi práv či chráněných hodnot, kdy je zájem na urychleném projednávání návrhu zákona z důvodu čelení značným hospodářským škodám nezbytné poměřovat k již zmíněné svobodě parlamentní rozpravy, jakož i právům poslanců a občanů podílet se na správě veřejných věcí. Navrhovatelé se přitom domnívají, že tento postup by neobstál již z hlediska druhého kroku testu, tedy testu potřebnosti, i za předpokladu, že přijetí zákona do 1. ledna 2011 brání hrozícím značným hospodářským škodám, by bylo totiž stejného cíle možné dosáhnout jeho projednáním v následujících dnech, tj. 3., 4. nebo 5. listopadu 2010, aniž bylo potřebné svolávat mimořádnou schůzi za 40 minut.
Bod 11. Tento postup považují navrhovatelé za porušení politických práv opozičních poslanců podle článku 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, dále jen Listiny, a občanů podle článku 21 odst. 1 Listiny. K tomu podotýkají, že za potřebný ho bylo možné považovat pouze vzhledem k jinému možnému sledovanému cíli, a to k projednání přijatého návrhu zákona v Senátu do 13. listopadu 2010, tedy do dne zániku mandátu senátorů zvolených před šesti lety. Tento cíl ale nelze považovat za legitimní. (Předsedající upozorňuje na čas.)
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji a zvu pana poslance Václava Votavu k jeho vystoupení.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, vládo, myslím, že teď je právě ta vhodná doba, abych vás seznámil, jak to funguje také se stavebním spořením jinde než v České republice. Mám tady právní úpravy stavebního spoření ve vybraných zemích Evropské unie, kterou zpracoval náš Parlamentní institut. Týká se to Německa, Rakouska, Slovenska a Francie. Takže já si myslím, že je určitě zajímavé se seznámit s tím, jak to dělají se stavebním spořením v jiných zemích, poučit se, i když samozřejmě všechno nemusíme také přenášet k nám do České republiky.
Tak v Německu - německé stavební spořitelny jsou úvěrové instituce a jako takové podléhají právní úpravě německého bankovního zákona a dohledu Spolkového úřadu pro dohled nad bankami. Vzhledem k jedinečnému charakteru systému stavebního spoření byla k výše zmíněnému zákonu přijata ještě speciální právní úprava, takzvaný zákon o stavebním spoření. Vstoupil v platnost v roce 1972 a byl novelizován roku 1999. Zákon upravuje organizační strukturu stavebních spořitelen a stanoví právní rámec pro jejich podnikání. Téměř všechny spolkové země poskytují nějaký druh podpory pro soukromé stavební spoření, protože je známé, že stavební sektor má pozitivní dopady na zaměstnanost, ekonomický růst a celkovou socioekonomickou stabilitu. ***