(19.10 hodin)
(pokračuje Klasnová)
Dámy a pánové, prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Zdá se, že dobíhají už poslední.
Zazněl zde procedurální návrh na přerušení tohoto bodu do 2. prosince z úst pana předsedy Sobotky.
Zahajuji o tomto návrhu hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 230, z přihlášených 133 pro 37, proti 95. Tento návrh byl zamítnut.
My jsme stále v obecné rozpravě. Dalším přihlášeným je pan poslanec Michal Hašek, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, snad pro kolegy, kteří teď opouštějí jednací sál. Nevěšte hlavu, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Ono to znovu přijde.
Dámy a pánové, dovolte, abych využil vzácné příležitosti, kterou mi dala vládní koalice tím, že odhlasovala možnost dvou vystoupení opozičního poslance v délce deseti minut k projednávané materii. Jsem také rád, že už dorazil nejlepší ministr financí na světě, protože tady předtím barvy vlády hájil jenom ministr zdravotnictví a to docela chápu, protože řada lidí zřejmě není spokojena s tím, co tady vládní koalice předkládá.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych se vrátil k projednávání návrhu zákona o stavebním spoření, a to do doby, kdy Ústavní soud vrátil vládě její zákon o stavebním spoření. Chování a přístup vlády v tomto bodě je totiž podle mého názoru jasným důkazem toho, jak si vláda vážila ústavnosti a zákonů naší země. Vláda se snažila zákon upravující podporu stavebního spoření protlačit Sněmovnou za každou cenu a v co možná nejkratším čase, i když měla na realizaci tohoto opatření jak potřebnou většinu hlasů, tak dostatek času. Pro svoje vnitřní rozbroje a spory ale nebyli ministři a poslanci vládní koalice schopni dotáhnout do konce projednávání tohoto návrhu a na řadu tak musel přijít institut legislativní nouze, jindy používaný pouze v okamžicích ohrožení země anebo vážných hospodářských škod. Je evidentní, že výše státní podpory stavebnímu spoření rozhodně není otázkou ohrožení země a nepřináší ani závažné hospodářské škody. Zároveň objektivně platí, že stavební spoření je nástroj, který má v současném ekonomickém světě svou nepopiratelnou hodnotu, a jeho úplné zrušení by bylo fatální chybou. Stejně tak platí, že úpravy systému, tak jak jsou nyní navrhovány v podobě vládního návrhu zákona, nemusí vždy přinést kýžený výsledek.
Dovolte mi krátké shrnutí tématu stavebního spoření, kde se pokusím doložit své předchozí konstatování. Systém stavebního spoření, jak jistě většina z nás tuší a ví, byl v České republice legislativně zakotven v roce 1993, kdy také vznikla většina stavebních spořitelen. Jejich počet se v současné době ustálil na pěti. V období 1993 až 2003 byla podpora stanovena na 25 % z ročně naspořené částky, maximálně 4500 korun, což ze stavebního spoření učinilo velmi výnosný a téměř bezrizikový produkt, který si velmi rychle získal popularitu mezi českými střadateli a dynamicky se rozvíjel. Počet nově uzavřených smluv vzrostl z půl milionu v roce 1997 až na dva miliony smluv v roce 2003, což bylo ale především v důsledku schválené změny zákona platného od začátku roku 2004. V tomtéž období vzrostl počet nových úvěrů ze 70 tisíc na 150 tisíc, což objemově představovalo nárůst z 10 na 30 miliard korun.
Stavební spořitelny si také vydobyly renomé bezpečných finančních ústavů. V době bankovní krize v České republice v 90. letech 20. století se řada českých bank potýkala s nemalými problémy, subsektor stavebních spořitelen však fakticky zasažen nebyl. Zlom nastal v roce 2003, kdy došlo k určitým úpravám v systému stavebního spoření. To znamenalo fakticky nárůst výdajů státního rozpočtu České republiky. Z hlediska systému snížení podpory znamenalo zvýšení nejistoty stavebních spořitelen, protože ve chvíli, kdy noví klienti ukončili svá spoření, stavební spořitelny se mohly potýkat s nedostatkem interních zdrojů od svých střadatelů.
Jakkoliv může být diskuse o úpravě parametrů podpory stavebního spoření za účelem fiskálních nákladů možná, předchozí reformy jasně říkají, že krátkodobě to může vést k obrácenému efektu a naopak se může státní dotace ze stavebního spoření dokonce zvýšit.
K okolním zemím, které poskytují podporu ze stavebního spoření, patří Rakousko, Německo, dále také Slovensko, Maďarsko, používá se i v jiných státech Evropy a samozřejmě mimo Evropu. V Rakousku a na Slovensku je výše podpory variabilní a je vázaná na výnosy státních dluhopisů. Je vhodné připomenout, že v České republice není podpora stavebního spoření ve středoevropském regionu největší. Je na srovnatelné úrovni s Rumunskem a Chorvatskem a zároveň pod úrovní Maďarska, kde je relativní podpora stavebního spoření více než dvojnásobná. Tam musím zároveň připomenout, že maximální výše podpory byla nyní maďarskou vládou v rámci rozpočtových škrtů zafixována a snížena.
Myslím si, že velmi relevantní je pro Českou republiku zkušenost Slovenska, kde po zavedení účelovosti a po redukci podpory stavebního spoření došlo k odlivu klientů, těch, kteří nežádají o úvěr a jejichž úspory slouží k financování úvěrů, a to, dámy a pánové, před deseti lety na Slovensku znamenalo téměř kolaps systému stavebního spoření. Nakonec musela slovenská vláda účelovost zrušit, aby došlo ke stabilizaci systému. Tato slovenská zkušenost nám proto poskytuje poučení, že s restriktivními instrumenty je třeba zacházet nesmírně citlivě.
Existuje také celá řada argumentů pro podporu stavebního spoření, které se dají rozčlenit na mikroekonomické z pohledu účastníků stavebního spoření a makroekonomické z pohledu finanční stability ekonomiky a samozřejmě také na argumenty sociální.
Úvěry poskytnuté stavebními spořitelnami jsou obvykle poskytovány za nižší sazby než srovnatelné úvěry na bydlení, což platí zejména v dobách vysoké inflace. Stavební spořitelny mohou nabídnout členům kolektivní fixní sazbu až na 15 či 20 let. Naopak drtivá většina hypoték v České republice má fixaci úrokové sazby do pěti let. V dobách nízkých úrokových sazeb je výhodné mít úvěr s krátkou fixací sazby, což odpovídá současné situaci České republiky, nicméně aktuální krátkodobá úroková sazba může v dlužníkovi vyvolávat klamný dojem, že sazbu bude platit déle, než činí doba fixace. Takový problém, příkladem takové iluze byly hypotéky s proměnlivou sazbou ve Spojených státech, které byly poskytovány v dobách nízkých úrokových sazeb právě na počátku 21. století, a mimochodem také tyto hypotéky stály za vypuknutím poslední ekonomické a finanční krize v americkém bankovnictví.
Úvěry od stavebních spořitelen jsou dostupné pro všechny členy příslušného vztahu, to znamená pro všechny příjmové skupiny obyvatelstva splňující podmínky pro přidělení úvěru nebo meziúvěru. Z makroekonomického pohledu stavební spoření podporuje podporu bytovou výstavbu a modernizaci bytového fondu. Stavební spořitelny přispívají k finanční stabilitě ekonomiky jak z pohledu přijatých vkladů, tak z pohledu poskytnutých úvěrů. Vklady u stavebních spořitelen činily v loňském roce k 30. červnu 430 miliard korun a tvořily asi 12 % celkových finančních aktiv českých domácností. To je nepochybně, dámy a pánové, velmi významný podíl.
Někdy je zmiňován protiargument, že v případě absence stavebních spořitelen by čeští střadatelé investovali své prostředky do jiných finančních institucí, například do bank. Já však s tímto tvrzením úplně nesouhlasím. S ohledem na vysoké zhodnocení vkladů u stavebních spořitelen ve výši sedm a více procent v závislosti na datu uzavření smlouvy a rozdílné výši státní podpory neměl účastník stavebního spoření v České republice potřebu své prostředky investovat do jiných finančních instrumentů, například do akcií či podílových fondů, jejichž hodnota významně klesla v době krize. Dá se říci, že účastník stavebního spoření tak byl uchráněn od negativního vývoje na finančních trzích během krize, a samozřejmě obecně jde diskuse o vztahu rizika a výnosu finančních instrumentů během krize nad rámec tohoto tématu a projednávaného návrhu zákona. ***