(20.40 hodin)
(pokračuje Tejc)
Tady funguje K9, tam se dohodnete, tam si děláte kompromisy, možná někdy si tam děláte i naschvály, ale s opozicí se nikdo nebaví. Ve chvíli, kdy nechcete dosáhnout kompromisu s opozicí, nemá opozice jiné možnosti, než využívat například právě parlamentní obstrukce. Je mi to líto. Já bych také raději diskutoval nad tím, jak změnit důchodový systém, jak upravit systém stavebního spoření, ale vy se s námi ani nebavíte. Je to vaše právo a naše právo je volit tento postup. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a mám tady dál přihlášené do řádné diskuse další poslance. Teď je na řadě pan poslanec Karel Černý. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Černý: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych přednesl několik připomínek k návrhu novely zákona o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a zákona o dani z příjmu, tisk číslo 378.
Stavební spoření vzniklo za účelem umožnit širokému spektru obyvatel formou výhodných podmínek spoření řešit a realizovat vlastní bytovou otázku. Stavební spoření vytváří za spoluúčasti státu podmínky pro tvorbu vlastního kapitálu, které neumožňuje žádná jiná forma spoření, a společně s výhodným úvěrem prostředky pro financování bydlení. Myšlenka stavebního spoření vznikla již v 18. století v Anglii z často neúspěšné snahy zařídit si samostatně vlastní střechu nad hlavou. Spojilo se více lidí, kteří si chtěli postavit vlastní dům, a začali spořit společně. Poté byla naspořená částka dána k dispozici tomu jedinci, který potřeboval postavit dům co nejrychleji. Ten dále nespořil, ale platil splátky. Celá situace se opakovala tak dlouho, až byly uspokojeny potřeby všech.
Nejvýznamnějším se tento produkt stal v Německu, kde první stavební spořitelna byla založena již v roce 1855. Velkého rozvoje se stavební spoření dočkalo po první světové válce v letech 1924 až 1929, kdy vznikla potřeba výstavby nových bytů. Koncem 30. let 20. století došlo ke změně systému. Dosavadní podmínky pro přidělení peněžních prostředků na bydlení závisely pouze na losu, nové byly založeny na tzv. hodnoticím čísle. Druhá vlna rozvoje byla zaznamenána po druhé světové válce znovu kvůli nedostatku bytů. Od roku 1948 bylo evidováno kolem 300 000 smluv o stavebním spoření, o 23 let později se tento stav významně změnil na více než 12 milionů smluv.
Na český trh se stavební spoření dostalo až v 90. letech minulého století schválením zákona číslo 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření. Další úpravy přinesly novely zákona o stavebním spoření, zákon č. 83/1995 Sb., zákon 423/2003 Sb. a zákon 292/2005 Sb. Patří tedy u nás mezi nejmladší finanční produkty.
Hlavní myšlenkou stavebního spoření je možnost získat levný úvěr na bydlení. Účastníkem stavebního spoření může být fyzická nebo právnická osoba, která uzavřela písemnou smlouvu o stavebním spoření, za nezletilé uzavírá smlouvu zákonný zástupce. Za uzavření smlouvy o stavebním spoření si stavební spořitelny účtují poplatek, který se pohybuje kolem jednoho procenta z cílové částky. Poté klient začne spořit, jednotlivé platby je možné poukázat buď v měsíčním intervalu, nebo nepravidelně, či jednou za rok. Ke své naspořené částce klient obdrží ještě státní podporu ve výši 15 % ročně z uspořené částky, maximálně však 3000 korun. Optimální ročně uspořená částka je tedy 20 000 korun českých. Navíc jsou vklady a státní podpory úročeny jedním až dvěma procenty dle smlouvy o stavebním spoření. Nárok na státní podporu však vzniká pouze při dodržení vázací doby šesti let, to znamená, že klient peníze nemůže vybrat dříve než za šest let. Toto platí pro smlouvy uzavřené po 1. lednu 2004. U smluv uzavřených před tímto datem byla státní podpora ve výši 25 % z ročně uspořené částky, nejvíce však 4500 korun českých. Optimální roční částka je 18 000 korun českých a vázací doba byla pět let.
Na státní podporu nemají nárok právnické osoby. Státní podpora se připisuje na rodné číslo, takže jedna osoba nemůže pobírat více státních podpor ze stavebního spoření, ale smluv může mít, kolik chce. Výjimkou je situace, kdy účastník stavebního spoření, který pobírá na svoji smlouvu státní podporu, další spořicí smlouvu se státní podporou zdědí. Po uplynutí vázací doby si klient může peníze buď vybrat a použít je podle svého uvážení, nebo může spořit dál, dokud nedosáhne cílové částky. Ta se ale dá zvýšit, a tím prodloužit možnost spoření se státní podporou. Další výhodou je, že po uplynutí vázací doby si klient může peníze vybrat kdykoliv. Z rozdílu staré a nové cílové částky však opět zaplatí poplatek pohybující se kolem jednoho procenta.
Hlavní podstatou stavebního spoření je levný úvěr úročený 3 až 6 %, na který má klient ze zákona nárok při splnění tří následujících podmínek. Dosažením určité výše hodnoticího čísla dle podmínek konkrétní stavební spořitelny, které se odvíjí od toho, kolik a jak často klient spoří, splněním naspořením určitého procenta z cílové částky kolem 40 % a také spořením po určitou dobu, obyčejně minimálně kolem dvou let. Samozřejmě musí ale také splnit schopnost splácet úvěr, tedy tzv. bonitu, dostatečné zajištění dle výše a typu úvěru, někdy bez zajištění, zpravidla však ručiteli, nebo se stavební spořitelně dává do zástavy nemovitost.
Pokud však klient potřebuje prostředky na financování bydlení dříve, než splní tyto podmínky, i tato situace se dá řešit. Jde o tzv. meziúvěr neboli překlenovací úvěr. Na jeho přidělení ale klient nemá nárok ze zákona, vše závisí na posouzení stavební spořitelny. Úroková sazba tohoto druhu úvěru je ale vyšší než klasického úvěru ze stavebního spoření. Klient splácí úroky z výše meziúvěru, ale nesplácí jistinu a dále také dospořuje, aby splnil podmínku naspoření určitého procenta vlastních prostředků z cílové částky a byl mu přidělen úvěr ze stavebního spoření, čímž by začal splácet jistinu. Musí ale splnit i ostatní podmínky pro přidělení úvěru a skladba splátky by se změnila. Místo úroků z meziúvěrů a dospořování bude hradit úrok z přiděleného úvěru a umořovat jistinu, zbývající dluh. Produkt bývá nastaven tak, aby se celkové finanční zatížení klienta před přidělením cílové částky a po něm příliš nelišilo. Doba do přidělení tedy bývá při poskytnutí překlenovacího úvěru delší než při samotném spoření. Klient může vyššími úložkami tuto dobu ovlivnit, tedy zkrátit. ***