(23.00 hodin)
(pokračuje Michalík)
Výtka byla mimo jiné také v tom, že napadený zákon byl navíc publikován ve Sbírce zákonů až 8. prosince 2010, čímž podle názoru asociace došlo i k podstatnému dotčení oprávněných očekávání účastníků stavebního spoření. Ti totiž plnili po celý rok 2010 podmínky nároku na zálohu státní podpory za tento rok, zejména prováděli vklady na účty stavebního spoření ve smyslu § 11 odst. 2 ve víře opřené o tehdy platný právní stav a dosavadní zkušenost, že z těchto vkladů obdrží zálohu státní podpory v zákonem stanovené a daní nezkrácené výši. Obvykle se přitom nové daňové povinnosti upravují právním předpisem tak, že jsou známy před počátkem příslušného zdaňovacího období, v němž se nabývají jiné zdaňované příjmy, aby nové právní situaci mohl poplatník přizpůsobit své chování. Překvapivý je i sám fakt, že zákonodárce nově považuje za zdanitelný příjem účastníka zálohu státní podpory. Ta je ovšem na účtu stavebního spoření ve smyslu § 12 odst. 1 zákona o stavebním spoření pouze evidována, a tudíž v době svého poukázání nepředstavuje reálný disponibilní příjem účastníka. Tímto příjmem se stane až po ukončení celého spoření a to jen za předpokladu splnění podmínek pro výplatu celé státní podpory podle § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření. Napadeným zákonem je tak zcela neočekávaně a v rozporu s daňovými zvyklostmi zdaněno pouze očekávání budoucího, navíc podmíněného příjmu.
Dále asociace upozorňuje, že předkladatel napadeného zákona si byl zřejmě vědom hrozby potenciálního porušení zákazu pravé retroaktivity, neboť pro redukování výše zálohy státní podpory za rok 2010 zvolil odlišnou metodu tzv. jednorázovou sociální daň, než pro následující roky. Je přitom zřejmé, že sledovaný účel obou způsobů redukce výše státní podpory zakotvený v novele je stejný a to omezit státní podporu stavebního spoření na polovinu u všech stávajících i nově uzavřených smluv, jak plyne z politických deklarací současné vládní koalice, viz strana 5 koaliční smlouvy, a programové prohlášení vlády. Vzhledem k tomu, že zavedení této daně má na účastníky stejný hospodářský účinek, jako by mělo retroaktivní snížení sazby státní podpory i za rok 2010, u stávajících smluv představuje zvolená metoda nepovolené obcházení ústavního zákazu pravé retroaktivity právního předpisu, pročež by mělo být posouzeno stejně jako nedovolený případ pravé retroaktivity.
Shodně s obsahem návrhu vnímá asociace i nepříznivý dopad zvoleného způsobu právní úpravy na jednotlivé skupiny účastníků stavebního spoření v různém rozsahu, a to bez jakéhokoliv legitimního důvodu. Na jedné straně je zde velká skupina účastníků, které bude záloha státní podpory krácena, protože bude k jejím smlouvám poukázaná až v roce 2011, naproti tomu existuje skupina účastníků, jejichž smlouvy byly uzavřeny do konce roku 2003 a u nichž Ministerstvo financí v praxi uplatňuje § 11 ve znění účinném do 31. prosince 2003. Podle něj se u smluv, jež byly ukončeny v prvním pololetí kalendářního roku, žádá o státní podporu za tento rok vždy k 30. červnu. Účastníkům v rámci této skupiny byla již státní podpora za rok 2010 vyplacena v plné a nezdaněné výši, a to na základě nahodilého aktu, že doba spoření u jejich smlouvy z jakéhokoliv důvodu skončila už v prvním pololetí roku 2010. Přitom tato skutečnost není z hlediska zdanění vůbec podstatná, neboť povaha příjmů účastníků v rámci druhé uvedené skupiny je totožná s povahou příjmů účastníků v rámci první uvedené skupiny. Stále jde o zálohu státní podpory za rok 2010, s níž mělo být nakládáno shodně u všech jejích příjemců. Účastníci v rámci první uvedené skupiny jsou tedy znevýhodněni oproti účastníkům z druhé skupiny tím, že včas neukončili smlouvu o stavebním spoření. Vzhledem k přijetí novely až ke konci roku 2010 neměli tito znevýhodnění účastníci ani reálnou možnost tak učinit a tím se nepříznivému dopadu v podobě mimořádné daně vyhnout.
Další výtka se týká obejití ústavního zákazu. O snaze předkladatele návrhu zákona obejít ústavní zákaz pravé retroaktivity svědčí i nestandardně vysoká sazba daně, která podstatně mění míru zhodnocení úspor účastníků stavebního spoření na rok 2010 státní podporou. Tu přitom účastníci oprávněně očekávali, neboť se spoléhali na právní stav existující během celého roku 2010, kdy na své účty vnášeli vklady rozhodné pro vznik nároku. V praxi je pak důsledkem to, že účastníci s dosavadním maximálním limitem státní podpory ve výši 3000 korun ročně, tedy zejména účastníci se smlouvami uzavřenými od 1. ledna 2004 do konce roku 2010, budou moci za rok 2010 obdržet na zálohy státní podpory maximálně 1500 korun, čímž nedosáhnou ani maximální výše státní podpory stanovené na další rok, zatímco ti, jejichž dosavadní limit byl ve výši 4500, tedy účastníci se smlouvami uzavřenými do konce roku 2003, mohou za rok 2010 obdržet zálohu až ve výši 2250 korun. Předkladatelem novely přitom nebyl deklarován žádný legitimní důvod pro toto odlišné daňové zacházení a podle názoru asociace takový důvod ani neexistuje. Proto asociace považuje tyto disproporční účinky novely za odporující ústavnímu zákazu diskriminace i ústavnímu principu ochrany oprávněných očekávání adresátů právních norem.
Mám před sebou ještě asi čtyři body, ve kterých asociace zdůvodňuje své připomínky a vytýká nedostatky, které v tom vidí, avšak vidím tak zaujatý zájem účastníků, hlavně pana premiéra a předsedy klubu ODS, že mi nezbývá nic jiného, než tento svůj projev skončit a dopřát jim to, aby mohli svoji diskusi dokončit.
33. Podle názoru navrhovatelů by mělo rozhodnutí o použití prosazených opatření ve stavebním spoření, zaměřených k úspoře prostředků státního rozpočtu za účelem snížení jeho deficitu, projít třístupňovým testem proporcionality, který užívá Ústavní soud pro posuzování kolize ústavně chráněných hodnot. Ve vztahu k posouzení komponentu potřebnosti přitom opětovně poukazují na možnost přijetí zákona s větším časovým předstihem, nikoliv vadnou legislativní procedurou. Pokud by ale znak potřebnosti byl chápán ve smyslu nezbytnosti neodkladných úspor na výdajové straně státního rozpočtu vzhledem k úsilí o snižování jeho deficitu, lze zpochybnit zejména přiměřenost takového kroku. Zatímco je totiž míra rizika značných hospodářských škod dosti sporná, míra zpochybnění majetkových nároků dotčených účastníků stavebního spoření je nepochybná. Z uvedeného tedy vyplývá, že zásah státu do majetkových nároků účastníků stavebního spoření vzniklých do 31. prosince 2010 je zcela nepřiměřený z hlediska použitých prostředků ve vztahu mezi omezením vlastnického práva a sledovaným cílem.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dále je přihlášen pan poslanec Václav Neubauer. Prosím.
Poslanec Václav Neubauer: Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, systém stavebního spoření v současné době nevede plně k podpoře financování bytových potřeb, což bylo hlavním účelem pro jeho zavedení v roce 2003. Je faktem, že účelem systému stavebního spoření byla podpora financování bytových potřeb. Právě proto však Ministerstvo financí v minulosti umožnilo pouhé spoření bez omezení účelu. Smyslem bylo získat do systému co nejvíce peněz od občanů, které pak jsou použity na úvěrování pouze těch aktivit, které s bydlením souvisí. Je tedy nanejvýš pokrytecké, když stejné ministerstvo dnes tvrdí, že stavební spoření nevede k podpoře financování bytových potřeb. Bez peněz občanů, kteří formou stavebního spoření pouze spoří, by nebylo možné poskytování úvěrů ze stavebního spoření. Tento systém čerpá prostředky všech daňových poplatníků ve prospěch pouze části obyvatel. Touto v uvozovkách částí obyvatel se rozumí pět milionů účastníků stavebního spoření, to znamená téměř každá rodina v naší republice. Na této části obyvatel se nyní stát chce hojit za rozhodnutí, která udělal v minulosti. Ohání se veřejným zájmem. Ve jménu všech obyvatel je tedy přinejmenším populistické, když stejné ministerstvo v minulosti existenci stavebního spoření obhajovalo.
Návrh zákona je v souladu s Ústavou založeným ústavním pořádkem České republiky. Nejsem právník, ale považuji za velmi zajímavé a sporné, že důvodová zpráva téhož ministerstva k témuž zákonu v roce 2004 tvrdila - cituji: Navrhuje se také, aby se právní vztahy vzniklé před účinností zákona č. 96/1993 Sb. a práva a povinnosti z nich vyplývající posuzovaly podle dosavadních právních předpisů, což odpovídá současné právní praxi v otázkách retroaktivity. ***