(0.40 hodin)
(pokračuje Skopal)
Dovede si snad někdo z vás, ať už sedí za mnou, přede mnou, po mé levici či po mé pravici představit, že by stavební spoření mohlo plně podporovat financování bytových potřeb?
Dále se v tomto úžasném díle uvádí, že současně zatěžuje výdajovou stránku státního rozpočtu, čímž se podílí na negativním vývoji státního dluhu. Pro stát je snad výhodná každá forma spoření, aspoň si to myslím. Nebo snad ne? Chceme skutečně naše spoluobčany zhnusit a odradit tak, že už nikdo nebude věřit ničemu, že opráší zavedené schovávačky našich babiček, což znamená hrníčky v kredenci, matrace, teď už spíše molitanové matrace než slaměné, protože molitan se více zavedl. Možná to může být i pekáč v troubě. Tam prý chodí zloději najisto a vědí, kde peníze jsou uložené. Ale takoví či obyčejní zloději jako z dob rady Vacátka. Teď by snad měl být stát tím největším zlodějem. Já doufám, že ne.
Další perla z předloženého návrhu zákona o stavebním spoření. Pro většinu účastníků je stavební spoření spíš výhodným státem podporovaným spořicím produktem, kdy po splnění minimální doby spoření, pět či šest let, je možno využít úspory k jakémukoliv účelu, tedy nikoliv pouze pro financování bytových potřeb. Ti, kteří jsou takzvaně za vodou, ti si po stokorunách nespoří. A ti, kteří jsou rádi za každý sebemenší příspěvek, ti se dnes mají sakra co ohánět, aby uhájili aspoň střechu nad hlavou. Státu by přece mělo jít o to, aby i v tíživé ekonomické situaci pomohl lidem právě s bydlením. Nebo se snad úplně vykašleme na všechno a raději budeme vymýšlet drahé projekty pro bezdomovce?
No, tohle je už snad odstavec z jakéhokoliv humoristického spisku. Poslouchejte dobře: "Výplatou státního příspěvku fyzickým osobám podle zákona o stavebním spoření, dále jen státní podpora, tento systém čerpá prostředky všech daňových poplatníků ve prospěch pouze části obyvatel - účastníků stavebního spoření." Opakuji, jako jsem již několikrát přečetl, protože jsem tomu nechtěl věřit: čerpá prostředky všech daňových poplatníků ve prospěch pouze části obyvatel - účastníků stavebního spoření. No jistě že čerpá prostředky všech daňových poplatníků ve prospěch pouze části obyvatel - účastníků stavebního spoření, jako se čerpají prostředky všech daňových poplatníků ve prospěch části obyvatel, kteří budou možná někdy jezdit například tunelem Blanka. Jak se čerpají peníze všech daňových poplatníků na nesmyslné třeba zalévání květin a tak dále.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, vypršel váš čas.
Poslanec Ladislav Skopal: Dobře, děkuji. Budu hovořit v příštím příspěvku.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Nyní po poslanci Skopalovi vystoupí pan poslanec Cyril Zapletal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Cyril Zapletal: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dobrý den.
Není to tak dlouho, co Ministerstvo financí v rámci úsporných opatření prosadilo snížení výše státního příspěvku ke stavebnímu spoření a zrušilo daňové osvobození úrokových výnosů z vkladů na stavebním spoření. Nyní přichází s druhou vlnou změn, které mají za cíl zúčelnit státem vyplacené příspěvky a zároveň zvýšit konkurenci na trhu stavebního spoření. Bohužel v kontextu první vlny změn, která měla za cíl ulehčit státní pokladně, navrhované změny vypadají téměř neuvěřitelně. Nejenže zpřísní dohled nad výplatou státních příspěvků, ale s ohledem na jejich využití bude vyžadovat od státu, ale i stavebních spořitelen náklady v řádu milionů korun, ale negativní důsledky může mít novela zákona také pro stabilitu celého finančního sektoru.
Podle novely zákona by měla stavebním spořitelnám totiž vyrůst nová konkurence, která by však měla fungovat v diametrálně odlišném, z pohledu bank příznivějším ekonomickém rámci, takže sektor specializovaných stavebních spořitelen s uzavřeným peněžním oběhem by po čase podle našeho názoru přestal existovat, což je, jak poslední roky vidíme třeba u Británie, to už tu někdo říkal, kde stavební spořitelny ve své tradiční roli byly rovněž z trhu vytlačeny a mělo to dalekosáhlé negativní důsledky. A bude to mít také důsledky pro tuzemský bankovní sektor a jeho likviditu, přičemž s velkou pravděpodobností by utrpěl také sklon lidí ke spoření. Přitom úspory domácností jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů pro tlumení dopadu případných budoucích finančních a ekonomických krizí jak na konkrétního člověka, tak celou ekonomiku.
Z odborného hlediska je novela milníkem pro budoucí existenci stavebních spořitelen. Z pohledu občanů je novela prohrou, neboť pokud bude schválena, povede s velkou pravděpodobností ke zdražení celkové nákladovosti úvěrů na bydlení v nižších částkách, kde banky jen velmi těžko stavebním spořitelnám cenově konkurují. Z politického pohledu je návrh průhledným vítězstvím bankovní lobby. Škoda, že zájem milionů lidí jde zcela stranou. Ale bohužel to je realita, kterou poslední roky předvádí naše vláda. Vláda dokazuje, že její prioritou je seškrtávání státních výdajů za každou cenu bez jakékoliv koncepční, ale i sociální úvahy v oblasti bytové politiky.
Ano, systém stavebního spoření je zde téměř dvacet let. V kontextu s nedávnou globální finanční krizí a ekonomickou recesí jsme nepochybně v odlišné ekonomické situaci a tento systém je nutné modifikovat, ale ne zlikvidovat. Pokud vláda toto nepochopí, je nejlepším řešením systém stavebního spoření ponechat, jak funguje.
Odhadovaný roční dopad na státní rozpočet bude minimálně daní oproti důsledkům, které by předkládaný návrh přinesl. Chtěl bych citoval tajemníka Asociace českých stavebních spořitelen Jiřího Šedivého, který právě reaguje na vývoj okolo stavebního spoření v letošním roce. Cituji: Mají diskutované úpravy stavební spoření zefektivnit, či zlikvidovat? Avizované úpravy však stavební spoření ruší, likvidují totiž klíčové prvky jeho podstaty, říká tajemník Asociace českých stavebních spořitelen Jiří Šedivý.
Od loňských parlamentních voleb se diskutuje o tom, jaké bude stavební spoření, jak se ještě upraví, co se zkrouhne, komu se co povolí, nebo třeba jednou všem sebere. Vládní koalice se shodla na prakticky okamžitém snížení podpory. Každé snížení podpory znamená ovšem nižší atraktivitu stavebního spoření, postupný úbytek klientů a nižší schopnost stavebních spořitelen dávat lidem výhodné úročené úvěry. Diskuse o výši státní podpory může být jistě legitimní. Vychází z možností státního rozpočtu a vyjadřuje záměr vlády, ale současně ukazuje, v jaké míře chce podporovat rozvoj vlastnického bydlení. Zasahovat ale do léta ověřených principů a experimentovat s perfektně prověřeným systémem, který je díky nezávislosti na kapitálovém trhu velmi odolný vůči negativní situaci na bankovním trhu, je minimálně nerozumné.
Změny v novele zákona mají však dva základní znaky. První znak. Vláda upravuje stavební spoření tak, že ho de facto ruší alespoň v podobě, v níž se osvědčilo a plní své základní poslání. O účelovosti už se toho napsalo hodně, tak jen stručně. Zavedením pravidla, že klient musí použít peníze na bydlení, zmizí ze systému prvek takzvaného přátelského klienta. ***