(11.30 hodin)
(pokračuje Dolejš)

Čili nebudeme tím financovat penzijní fondy v tom roce, ale budeme financovat pasivitu Ministerstva financí, protože nepřipravilo včas jinou fiskální politiku.

Pak tady máme na hraní samozřejmě spotřební daně. Je otázka, jestli má smysl hledět tímto směrem. Nic proti tomu, že kdo kouří, holduje destilátům atp., nechť je zdaněn, koneckonců kdyby to bylo přesměrováno do zdravotního pojištění, aspoň by si lidé, kteří holdují těmto neřestem, předplatili vyšší zdravotní péči. Ale ukazuje se, že růst těchto daní nemusí znamenat růst výnosů. A i když jsme dneska vyřadili 2. a 3. čtení druhé etapy reformy daní, tak tam se nám objeví jedna inovace, která také stojí za samostatnou diskusi, a to je snaha cuknout ve zdanění PHM, tedy pohonných hmot, nafty speciálně, a tam je problém ten, že za prvé je argumentováno analýzou VŠE z roku 2009, my jsme v roce 2011, účinnost by byla v dalším roce. To je jeden problém. Druhý problém je, že snížení daní automaticky nevede ke snížení cen, takže ona naděje, že tiráci, kteří projíždějí republikou, budou tankovat u nás, a tím se zvýší výnos státního rozpočtu, je, bych řekl, velmi na vodě a vyžádá si to samostatnou diskusi.

Takže o jaké zákony lze tedy opřít už snad možná ne tento návrh státního rozpočtu, ale novelizovaný zákon, který má pravděpodobně dorazit do Sněmovny na jaře letošního roku, protože tam bude muset být nějaká skladba příjmových a výdajových opatření, nebo to budou jenom výdajová opatření? Ale ono už u těch výdajových není kam couvnout. Samozřejmě jestliže reforma daní, tisk 473, byla odložena, to ještě neznamená, že tady panuje shoda, co má platit, myslím ten zákon ve spojitosti s jednotným inkasním místem, od roku 2012, 2013, u procesních a institucionálních prvků se vynořují dokonce termíny 2014. Je to otevřená debata, ale součástí této debaty - a to upozorňuji, že ji lze tam vrátit - je samozřejmě progrese přímých daní, korporátní daně, a to dokonce bych byl klidně odvážnější než sociální demokracie spolu s véčkaři, která tam chce u korporátní daně přitlačit jedno procento, protože pokud bychom šli na dvousazbovou daň, tak u velkých korporací můžeme být o něco smělejší. Pořád ještě budeme pod úrovní okolních zemí. Pořád, pokud bude u nás stabilní prostředí, u nás bude nabídka zajímavých projektů, tak seriózní výrobní kapitál nebude zdrhat. To není taková plachá srnka jako ti, kteří sem přišli jenom spekulovat, a když zjistí, že nenapasou, tak utíkají o pár kilometrů dál na východ.

Takže to jsou témata, která nejsou diskutována opakovaně, to je ta debata hluchých a němých. A já si myslím, že nestačí to, co tady řekla opozice, myslím konkrétně předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka, že chceme v tuto chvíli zabránit nejhoršímu. To se dá také přeložit: nasypeme písek do soukolí, ať se kolečka zadřou. Ne! My si musíme vyříkat koncepčně, jakou chceme do budoucna novou, lepší, adekvátnější hospodářskou strategii! Jestliže se v EU, v Americe diskutuje o těchto věcech, o jiné hospodářské strategii, tak je extrém, když my z této diskuse vyskakujeme, jako by se nic nedělo, jako by se nechumelilo. To není v pořádku! Prostě my potřebujeme takovou politiku, která nebude jenom škrtat, nebude účetním, bych řekl dokonce - pan ministr tu teď není, ale snad se neurazí - blbě účetním pohledem na věc, ale bude přemýšlet i v rozměrech podpory růstu a konkurenceschopnosti České republiky. Tady nestačí jenom přepočítat dopady, když ekonomika zabrzdí, a poškrtat účetní položky. To není leadership v krizi! To i ta slepá bohyně spravedlnosti, která na vážkách zvažuje, se víc dívá dopředu než Ministerstvo financí a tato vláda. Možná že si řekla: vládneme, po nás potopa, my záchranné čluny máme a občané ať plavou! Ale to není odpovědnost. Já nevolám samozřejmě po marnotratné fiskální expanzi, nedodržovat, obecně řečeno, politiku zpomalování rozpočtových deficitů, ale prostě propracovat některé politiky je záhodno. Propracovat politiku inovace, kvalifikace - to s tím souvisí, mobility pracovní síly, podpory a diverzifikace odbytu. To tady už padlo, že jsou trhy, které rostou, a my jako bychom to neviděli a samozřejmě nástroje, o kterých se tady bavíme deset patnáct let, neimplementujeme, nerealizujeme ty podněty a je to pořád čím dál víc stejné. A samozřejmě pokud bude varianta ne stagnační, ale ještě horší, musíme mít urychleně na stole speciální protikrizové programy. Vzpomínáte si: kurzarbeity, šrotovné atd. A toto je třeba vydiskutovat a mít připravené, protože ono to nemusí vrcholit jarem 2012. Pokud problémy budou chroničtější, a to tato varianta může nastat v případě, že řecké problémy se budou dominoefektem šířit dál a dosud zčásti řekněme sanované banky v zahraničí si řeknou o peníze samozřejmě svým státům, na jejichž území se nacházejí, tak celý dominoefekt se posune a bude pokračovat.

Takže náměty by tu byly, dokonce náměty nejenom z hlediska rozpočtové politiky, výdajové politiky, ale i regulačního prostředí.

Já si myslím, že je chyba, když my absentujeme v evropské debatě o tom, co s finančním sektorem do budoucna. Je evropský finanční sektor, a říkám záměrně evropský, protože mi nestačí, že české banky jsou v pořádku, i když dceřinky svých matek v podstatě jsou, předimenzovaný? Souvisí bubliny v ekonomice s tím, že banky v podstatě obchodují s virtuálními penězi a už zcela se odtrhly od reálné ekonomiky? Anebo jsme pouze neohlídali, nelimitovali nebezpečí vzniku toxických derivátů? To je třeba vydiskutovat a neodmítat apriorně debatu o evropské bankovní dani, ale třeba i o národních majetkových daních pro bankovní sektor. Německo do toho jde. Je třeba si tyto věci vyříkat, protože to, že český regulátor ohlídá řekněme výměnu našich relativně zdravých aktiv za ta toxická - zřejmě řekněme že ano, věřím tomu, že na to prostředky má -, ale minimálně nemůže dělat nic s tím, když v podstatě naše banky budou i nadále sanovat své matky. Nejsou to malé peníze a já si myslím, že tady bychom měli být připraveni na to, že přijde kampaň proti současné evropské politice, protože banky, které budou postaveny před povinnost kapitalizovat, a to jak v rovině krize, tak v rovině zavádění nové regulační normy Basel III, známe, tak si myslím, že bude velká kampaň, a já si nemyslím, že by ČR měla být tím, kdo bude v čele lobbistů bankovního sektoru, ale měla by myslet i na své občany, nejenom na bankovní sektor. Čili solidarita bank a velkých korporací jako odpověď je myslím variantou, kterou je třeba diskutovat, a pak, pokud bychom ji měli dnes vydiskutovánu, tak by tady dneska vláda nestála v situaci, kdy návrat krize by ji zastihl, jak se říká, s trenýrkami u kolenou, a v takové pozici, pánové to asi znají, se špatně utíká.

Pokud jde o výdaje, jedna poznámka. Ano, ikona naší vlády je redukce výdajů. Plán je v podstatě na úrovni roku 2011. Výdaje mají být redukovány o jednu desetinu procenta. Ale uvědomme si, že v příštím roce nás čeká inflace tři čtyři procenta. To, že nefunguje poptávková inflace, protože lidé nemají peníze, tak to nás nemůže uspokojit, protože DPH jasně půjde nahoru, a naznačil jsem, že pravděpodobně víc, než je zatím schváleno, takže ta čtyři procenta jsou velmi reálná. A tím se samozřejmě znehodnocuje hodnota výdajů, a tedy za tyto peníze nezaplatíte to co v roce 2011, ale daleko méně. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP