(11.50 hodin)
(pokračuje Smýkal)
A dovolte mi jednu poznámku. Myslím si, že tak diskutujeme občas mimo protokol, sami kolegové i z koaliční vlády řeknou, jaký je problém v dopravě, jak je potřeba povýšit finance do celé struktury dopravy, ale bohužel, když jde o hlasování, hlasují jak jeden šik.
Říká se, že vláda hledá cesty, jak zvýšit konkurenceschopnost národního hospodářství a v přijatých strategiích vymezuje nezbytný předpoklad v kvalitní dopravní infrastruktuře. Na druhé straně razí politiku tupých - a já zdůrazňuji tupých - škrtů, které tolik chtěnou prosperitu a konkurenceschopnost v žádném případě nezajistí. Je na místě připomenout, že význam investic, a hovoří o tom snad každý z vás, do dopravní infrastruktury je pro rozvoj ekonomiky jednoznačný a nezpochybnitelný. Podle mne platí, že doprava a dopravní infrastruktura jsou důležitým faktorem dynamiky rozvoje naší ekonomiky s přímým vlivem na zaměstnanost. Efekt se projevuje na úrovni celého národního hospodářství, zjednodušeně řečeno jako součet vzrůstu produkční funkce jednotlivých regionů. O multiplikačních efektech, a už jsem o tom často hovořil, v případě stavebnictví a dopravní infrastruktury se nehovoří jen teoreticky. Konkrétně každý investovaný milion korun do výstavby generuje stabilizaci tří až čtyř pracovníků v ekonomice, a to nejen ve stavebnictví, ale i v návazných oborech. Státu se tedy jednoznačně vyplácí investovat do výstavby a údržby dopravní infrastruktury. A jen pro doplnění: stavebnictví se v České republice na tvorbě hrubého domácího produktu podílí přibližně sedmi až osmi procenty, zaměstnává zhruba 450 tisíc pracovníků, z toho část dopravní stavebnictví činí zhruba polovinu.
Bude-li tedy meziročně od hlavního investora, kterým je v dopravní infrastruktuře stát, k dispozici o 36 % méně finančních zdrojů, lze důvodně očekávat, že se to projeví bohužel nejen na našich očekáváních z hlediska zlepšení stavu dopravních cest, ale i ve státním rozpočtu, a to právě díky rezignaci na multiplikační efekty. Při posuzování vládní dopravní nepolitiky a nekoncepce však nelze přehlédnout naopak negativní multiplikační efekty, které s sebou nese politika koaliční vlády. Má a bude to mít samozřejmě silné negativní důsledky pro stavebnictví a jeho další propad, pro ekonomiku firem, zastavení investic do rozvoje, zastarávání technologií, a tím i zhoršení kvality, ale také ztrátu zájmu o obor u mladé generace, zvyšování nezaměstnanosti, odchod kvalifikovaných pracovníků dělnických i technických profesí.
Velké firmy se redukují, ale přežívají díky zahraničním majitelům i proto, že pracují v zahraničí. Zato střední jsou v klinickém kolapsu a zaměstnanci malých firem se dnes často hlásí na úřadech práce. To jsme asi nechtěli, přátelé. Výsledky prvních sedmi měsíců roku 2011 ukazují, že se negativní situace v odvětví nadále prohlubuje. Stavební produkce v červenci 2011 klesla meziročně reálně o 11,1 %, produkce v pozemním stavitelství klesla o 6,4 % a v inženýrském stavitelství se snížila o necelých 20 %. Stavební produkce od počátku roku do konce července klesla ve srovnání se stejným obdobím o 17,6 %. V roce 2011 přijde ve stavebnictví, tedy včetně dopravního stavitelství, o místo asi 12 000 zaměstnanců a v roce 2012 by to mohlo být podle určitých odhadů až 20 až 25 tisíc zaměstnanců. To si myslím, že jsou pro vás, přátelé, argumenty, které je potřeba vnímat, a jsou to tvrdá fakta.
Nelze také nevidět, že tristní stav našich dálnic a silnic má vliv na bezpečnost dopravy, nemluvě pak o nesmyslných škrtech v oblasti bezpečnosti dopravy.
K tomu drobná poznámka. Jsem zvědav, kdo si z vás, kolegyně a kolegové, vládo, možná pane ministře dopravy, vezme na svědomí třeba jeden lidský život, který způsobíte svými škrty do oblasti bezpečnosti dopravy. Netěším se na situaci, kdy vám to budu muset připomenout.
Financí na dopravní infrastrukturu ubývá, zatímco stále více se zvětšuje mezera mezi prohlášením vlády o dodržení finančních prostředků na výstavbu dopravní infrastruktury a skutečností. Je tedy zároveň na místě připomenout sliby vládních stran vládní koalice. Cituji:
ODS: Investice do dopravní infrastruktury jsou důležitou oporou v době ekonomické krize a výhodou pro budoucnost. S výstavbou dopravní infrastruktury souvisí více než sto tisíc pracovních míst. Chceme vyčerpat co nejvíce peněz z Evropské unie, každý rok nejméně 25 miliard korun.
Věci veřejné: Doprava hraje v rozvoji České republiky zásadní roli. Věci veřejné mají za cíl zasadit se o vybudování dostatečně kvalitní a bezpečné dopravní infrastruktury a zajistit její kvalitní údržbu a provozuschopnost.
TOP 09: Vláda hodlá investovat do urychleného dobudování chybějícího úseku dálnic, rychlostních silnic a úprav silnic, jako jsou první třídy včetně jejich napojení na evropskou síť.
Kolegyně a kolegové, jenom slušnost mi brání v tom, abych řekl od plic a na rovinu, co si o tom všem myslím. Snad jen sliby chyby, nebo chcete-li: když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají. Nicméně se musím ještě ptát, proč neplatí programové prohlášení vlády České republiky, ve kterém vláda slibuje zachování investic nebo výši investic do dopravní infrastruktury. Proč neplatí dopravní politika České republiky na léta 2005 až 2013 ani strategie konkurenceschopnosti České republiky? Je mi jasné, že všichni nastavují ruce, nikdo nechce přijít o své prostředky. Nejsem ani stoupencem zadlužování. Na druhé straně nemohu podpořit rozpočet, v němž jsou patrné jen a jen škrty, zatímco vládě chybí odvaha podnikat reálné kroky k zásadnímu zlepšení.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Já děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Vojtěch Filip, kterému předávám slovo. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Paní předsedající, členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych se v podstatě jen krátce vyjádřil k předloženému návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2012. Nemám v úmyslu nahrazovat naše rozpočtové experty, ale musím se zamyslet nad strukturou rozpočtu.
Jistě není potřebné, abych opakoval čísla, ať už jde o příjmy, výdaje nebo stopětimiliardový schodek a jeho rozložení. Zabýval bych se spíše tím, jaká je struktura tvorby rozpočtu a proč si myslím, že takový návrh rozpočtu je nejen nereálný nebo virtuální - podle toho, jestli vezmu vyjádření pana ministra financí Miroslava Kalouska, nebo našeho stranického stínového ministra financí Jiřího Dolejše.
Když jsem tady hovořil vloni o tom, že státní rozpočet nezajišťuje vůbec východisko České republiky z krize a že rok 2011 bude znamenat spíše její prohloubení než jakési nastartování změn v české ekonomice, které by mohly vyvést Českou republiku z krize, tak jsem to myslel velmi vážně. A žádal jsem ministra financí a vládu o to, aby směřovala některé své finanční kroky k tomu, aby česká ekonomika mohla posílit, ať už jde o svou exportní schopnost, nebo koupěschopnou poptávku obyvatelstva. Nesetkal jsem se s pochopením a letošní rok je jenom dokladem toho, že tato nesmyslná politika pokračuje.
Dovolte mi tedy několik čísel, která mluví o struktuře rozpočtu z jiného pohledu, než jaký máte v kapitolním sešitě.
Daňové příjmy státního rozpočtu tvoří 51,7 % a příjmy ze sociálního pojištění 35,4 %. Je jasné, že úbytek na daňových příjmech samozřejmě ukazuje na to, jaká je nesmyslná struktura v tvorbě příjmů státního rozpočtu a jaký je potom podíl oněch vlastně neodmyslitelných nákladů, které tam jsou, nebo chcete-li, jak se běžně užívá, mandatorních výdajů, tedy výdajů, které máme ze zákona. ***