(15.30 hodin)
(pokračuje Votava)
Problémem, který nelze přehlédnout, však je i to, že Ministerstvo financí dostatečně neanalyzuje, a to ani v návrhu státního rozpočtu, případy výrazného neplnění rozpočtových příjmů v roce 2011. A jak jinak, nenavrhuje žádné aktivní opatření k nápravě. Neplní se příjmy, pak je vedle škrtů na výdajové straně třeba zvýšit DPH 14, 17,5, 19. To je filozofie současné vládní koalice.
O tom, že se v návrhu státního rozpočtu nedočteme o takových věcech, jako je například výrazné zintenzivnění boje proti daňovým únikům, které podle expertiz dosahují hodnot desítek miliard korun ročně, není třeba ani mluvit. Státní rozpočet pro rok 2012 dále pokračuje v letošních plošných škrtech v sociálních výdajích, ve své době i vládními představiteli považovaných za plošné a bezmyšlenkovité, a dále ztěžuje pobírání dávek. Přitom všeobecně známé problémy rozpočtu přetrvávají.
Novela zákona o rozpočtových pravidlech přijatá před několika lety a z ní pramenící výrazné nárůsty rezervních fondů jednotlivých ministerstev v řádu desítek miliard korun zcela jasně ukázaly, že rozpočty celé řady resortů jsou velmi plýtvavé a celý rozpočtový proces je velmi špatně plánován a řízen. Namísto posouzení auditu oprávněnosti každé výdajové položky každého resortu pokračuje rozpočet na rok 2012 v systému jednoduchých plošných škrtů v oblasti sociálních výdajů, platů ve veřejných službách a správě, kombinovaných nově s předpokladem masivního propouštění, naplánovaných centrálně Ministerstvem financí České republiky. Opatření obsažená v návrhu státního rozpočtu povedou tedy nevyhnutelně k nárůstu počtu chudých, k polarizaci společnosti na bohaté a chudé a k popírání přirozené společenské solidarity.
Dámy a pánové, i to, co jsem nyní řekl, i proto já nemohu tento státní rozpočet podpořit. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. A nyní vystoupí pan poslanec Ladislav Šincl.
Poslanec Ladislav Šincl: Děkuji, paní předsedající. Vážení páni dva jediní ministři, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych i já se v souvislosti s projednáváním návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2012 stručně zmínil o některých částech státního rozpočtu, které nepovšimnuty a nepochopeny unikají vniveč.
To, že je připravený státní rozpočet špatně připravený a že jsou zde realizovány spousty takzvaných tupých, nebál bych se dokonce nazvat hloupých škrtů, jste již dnes slyšeli. Jedním z mnoha důkazů těchto hloupých škrtů je výdaj určený na podporu konkurenceschopnosti filmového průmyslu, jemuž je momentálně přidělena částka 300 mil. korun stejně jako vloni. Proč se o této drobnosti zmiňuji? Jednoduše proto, že téma podpory filmového průmyslu prakticky a velice efektivně řeší v rozvinutějších zemích Evropská unie. Během své nedávné služební cesty ve Švýcarsku jsem zjistil, že si například vláda Velké Británie, konkrétně ministr kultury, bez ohledu na to, která politická strana momentálně v zemi vládne, od roku 2005 pravidelně nechává zpracovat velice kvalifikovanou studii, která objektivně mapuje přínos britského filmového průmyslu pro ekonomiku státu. O tom se ještě zmíním později. I blízké Maďarsko již několik let úspěšně aplikuje systém pobídek, jenž způsobuje trvalý odliv zakázek od hollywoodských filmových producentů z České republiky.
Česká republika ve státním rozpočtu pro příští rok plánuje takzvanou masivní podporu 300 mil. korun, která bude vyčerpána zřejmě již koncem února 2012, tedy ještě dříve než letos. Ještě na přelomu tisíciletí Česko platilo doslova za ráj zahraničních filmařů. Čeští filmoví fanoušci starobylé pražské uličky a českou krajinu rozpoznali například v Johance z Arku s Millou Jovovichovou, v akčních hitech jako Van Helsing, či v dramatu Z pekla s Johny Deppem. Pak však hollywoodští filmaři začali počítat a místo do Česka jezdí do okolních států. Díky systému daňových pobídek začaly být levnější Maďarsko, Rumunsko, či Ukrajina, ale také i Německo. Jestliže v roce 2003 utratili hollywoodští filmaři v Česku v přepočtu přes 5 mld. korun, v roce 2008 tu proinvestovali už jen 700 mil. Například secesní kasino Royal v bondovce s Danielem Craigem v hlavní roli suploval karlovarský Grandhotel Pupp. V dalších letech navíc propad pokračoval. Investice mizely doslova před očima. Druhý díl Hellboye už měl v roce 2008 v Česku rozestavěné dekorace, pak však jejich producentům schválili daňové vratky v Maďarsku a kamiony z Prahy zamířily rychle do Budapešti.
Myslím, že to není dobře. I přesto se několik projektů naštěstí rozjelo, ale zde opět hrozí závažné problémy a české státní kase zbytečné ztráty. Ministerstvo kultury si nedávno nechalo vypracovat nezávislou studii, mohl bych z ní citovat, ze které vyplývá, že čisté příjmy veřejných rozpočtů ze systému podpory filmového průmyslu činí už nyní 18 %, čisté příjmy. Dokazují to ostatně konkrétní údaje za první rok jeho fungování. Pobídky už během prvního roku fungování jednoznačně zastavily propad tohoto odvětví. Program podpory filmového průmyslu půjčil v roce 2010 necelých 178 mil. korun. Čistý příjem veřejných rozpočtů při návratnosti investic se odhaduje na 32,4 mil. korun. Návratnost je tak oproti původnímu vkladu více než osmnáctiprocentní navýšení. Pro rok 2011 bylo na podporu filmového průmyslu vyčleněno, jak už jsem řekl, dalších 300 mil. korun. Jsou to peníze, které jsou jakoby papírově alokovány, ale de facto si na sebe vydělají už dopředu a navíc přinesou pro stát dalších minimálně 18 až 20 % navíc, jak nám potvrdil uplynulý rok.
Pro další období to však může být ještě mnohem více, protože potenciální výnosnost je mnohem, mnohem vyšší. Toto jsem si nevymyslel já, ale to i potvrdil pan Michal Mejstřík, profesor a ekonom Institutu ekonomických studií Karlovy Univerzity a člen Národní ekonomické rady vlády - NERV. Čeští filmaři a producenti však zároveň už po roce také poukazují na první závažné nedostatky, které schválený systém přerozdělování investičních pobídek obnáší. Vzhledem k tomu, že byl a je o pobídky od první chvíle od jejich schválení opravdu enormní zájem, byla částka určená pro letošní rok vyčerpána už koncem března letošního roku. V současné době je přitom celá řada dalších velkých projektů, které chtějí natáčet v Česku a mohly by celkově přinést obrat až 1,8 mld. korun. Vypadá to však tak, že nepřijedou, protože pobídky pro letošní rok byly již vyčerpány, jak už jsem sdělil.
Velikost ročního pobídkového fondu je zkrátka nedostatečná. Navíc je pobídkový fond platný vždy jen na daný kalendářní rok, přičemž filmový průmysl se kalendářním či fiskálním rokem neřídí. Proces žádosti samotné produkce, závěrečného auditu a výplaty pobídky zpět producentovi se dle v Česku platného programu musí vejít do jednoho kalendářního roku. Neexistuje však žádná garance ze strany státu ohledně výše a existence pobídkového fondu na nadcházející kalendářní rok až do schválení státního rozpočtu, tedy až do října či listopadu aktuálního kalendářního roku. To zbytečně ubírá celému systému na atraktivitě. Laicky řečeno se řada významných produkcí, které by mohly v Česku utratit velké množství peněz, raději obrátí jinam, jak už jsem řekl, například do Maďarska. Toto potvrzují konkrétní čísla. V loňském roce se ze schválených 250 mil. korun či 300 podařilo filmařům vyčerpat právě jen necelých 178 milionů korun. Jako 12. země Evropské unie, v níž byly pobídky zavedeny, dostalo Česko tuto výjimku teprve až v polovině kalendářního roku. Proto alokované peníze nemohly filmové produkce vyčerpat v plném rozsahu. Naopak v roce 2011 už teď peníze chybějí. Financování zkrátka není dostatečné a systém vázaný na jeden kalendářní rok fungování filmového průmyslu nevyhovuje. Láká spíše menší projekty, protože ty se natočí za velmi krátkou dobu. Česko tak přichází o další možnost přilákat do země další zahraniční filmové štáby. Opravdu velké produkce, například Lukas, Druid, jsou ale spíše výjimkami.
Potenciál je ohromný. Filmové produkce by mohly při dílčí změně pravidel v Česku utrácet 500 až 600 mil. dolarů ročně. Podle mne by měl být objem pobídek limitován a fond by neměl být vázán na daný kalendářní rok, ale měl by být automaticky obnovován na roční bázi s jasně danými pravidly a předvídatelným způsobem. ***