(17.20 hodin)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, diskutujeme dneska o základních údajích rozpočtu na příští rok, ale dovolte mi při této příležitosti vnést do této diskuse trochu více nadhledu.
Svět se stává globální propojenou virtuální realitou. Ústup od zlata jako základního ekvivalentu pro směnu zboží a služeb si vynutila mimo jiné i elektronizace plateb, což nově propojilo a zrychlilo všechny finanční transakce. To vytvořilo nové možnosti pro spekulativní kapitál, který dnes přináší vyvoleným větší zisky než tradičně solidnější kapitál investiční. Problém je totiž v tom, že u spekulativního kapitálu není potřeba vytvářet nové hodnoty, stačí vydělat na úkor těch, kteří zchudnou, ale tím se celkové bohatství nezvětšuje, ale jen přeskupuje.
Cenné papíry, které jsou šlágrem posledních desetiletí, jsou ohodnoceny ne jejich reálnou hodnotou, ale hodnotou očekávaného zisku a na tom dnes stojí celý finanční svět. Stojí na velmi nejistých transakcích, nejistých cenách a dopady vnímáme všichni. Rozdělování nových hodnot probíhá nespravedlivě v rámci kapitálových skupin, v rámci kontinentů mezi vyspělým a rozvojovým světem, mezi státy navzájem a taktéž uvnitř státu mezi obyvatelstvem. A tak se neustále zmenšuje skupina nejbohatších obyvatel zeměkoule a roste chudoba většiny celého světa. Jde o známou tezi, o centralizaci a internacionalizaci kapitálu. Nadnárodní kapitál sice načas zbrzdil své problémy vysáním ekonomik v postkomunistických zemích, cestou získal nová odbytiště pro jejich zboží, levně vykoupil fabriky, získal nové konkurenční trhy, využíval levnou kvalifikovanou pracovní sílu, využíval daňové pobídky, prázdniny atd. A v tom domácím a celosvětovém prostředí se nachází již řadu let i naše národohospodářská a rozpočtová politika.
Česká republika sice vyprodala státní majetek za cca účetně 3000 mld. Kč, ale dnes naopak obhospodařujeme téměř 1500 mld. Kč veřejného dluhu, přes 1000 mld. činí dluh obyvatelstva a téměř 1000 mld. Kč činí dluhy privátních firem. A tak s určitou nostalgií lze konstatovat, že po dvaceti letech úspěšné transformace české ekonomiky byly občanům této země nabídnuty slavnostně státní dluhopisy. Doufejme, že tato nová finanční příležitost nedopadne stejně jako kuponová privatizace, doprovázená posléze pláčem lidových akcionářů, které ošidili různé fondy, tuneláři či většinoví noví majitelé firem cestou vyvlastnění malých akcionářů, což jim umožnil Parlament České republiky.
Dnes projednáváme v prvém čtení státní rozpočet České republiky na rok 2012, státní rozpočet, který stojí na již zpochybněných číslech a ještě k tomu i na legislativním problému, tzn. na neschválených, dosud neplatných reformních zákonech. Vláda znovu připravila projekt, který dělá z naší vlasti nadále teritorium levné pracovní síly, silného korupčního prostředí, nízké úrovně pracovního práva a postavení odborů, dále území prodeje nekvalitního zahraničního zboží, místa, kde bují mafiánské prostředí a spojence ochotného k jakékoli vojenské misi na podporu nového protektora, který vládne prostřednictvím nadnárodních institucí a také ochoty vlastní politické elity.
Vláda programově pomáhá bohatým a ubírá chudým. Vláda úmyslně podtrhuje, tzn. snižuje příjmy, neboť nedostatek peněz ve státním rozpočtu je nejlepším argumentem pro její reformy. A tak se například od roku 2007 nevalorizovaly sociální dávky a minimální mzda, i když za tu dobu činí inflace kolem 14 %. Nezaměstnanost i jiné problémy jsou řešeny na úkor důchodového účtu, který se pak řízeně dostává do červených čísel. Za devět měsíců odešlo do předčasného důchodu přes 50 tisíc našich občanů, což je téměř polovina jednoho ročníku.
Omezují se nároky a reálně se snižuje výše sociálních dávek, které jsou při nedostatku pracovních příležitostí a nízké úrovni většiny mezd a odměn potřebným zdrojem pro krytí domácí spotřeby, a tím i udržení kupní síly a další výroby. Hovoří se sice o nízké míře chudoby v České republice, ale zapomíná se, že na okraji stojí řada příjmových skupin, zejména nezaměstnaní, jednočlenné domácnosti, ženy, občané v nájemních bytech, senioři starší šedesáti pěti let, neúplné rodiny s dětmi či úplné rodiny s více dětmi.
To, že máme nízkou sdruženou daňovou kvótu, vysoký výskyt práce načerno, že na nás nejvíce bohatnou banky a obchodní řetězce, netřeba zdůrazňovat. Řada z vás to již zmínila.
Kolegyně a kolegové, státní rozpočet je nástrojem pro prosazení politických priorit, pro uspokojení tvrdého voličského jádra a donátorů vítězných politických stran, stran sdružených v zdánlivě nesourodé koalici, ale tato nesourodost je jen pragmatická. Jejich priority však nejsou prioritami Komunistické strany Čech a Moravy. Proto náš poslanecký klub nemůže takto sestavený rozpočet podpořit.
Vím, není to žádné překvapení. Možná je překvapení to, že jsem hovořil méně k sociální politice, ale to si samozřejmě nechám na druhé a třetí čtení. Tento rozpočet chápu, že není v zájmu většiny společnosti, což dokazují i průzkumy veřejného mínění, i když se to rádoby - takové pravdě - vláda neustále snaží vysvětlovat, snaží se ji obhájit. Já myslím, že celá rozprava, která dnes ke státnímu rozpočtu probíhá, ukazuje, že slabiny, které ten rozpočet - a ty slabiny dávám do uvozovek - má, jsou pro levici nepřijatelné. Rozumím tomu, že pro pravici to nejsou slabiny, ale priority.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dříve než dám slovo další přihlášené v rozpravě, paní poslankyni Ivaně Levé, tak tady mám nějaké faktické - paní Nedvědová omylem - všechno to bylo asi omylem.
Takže, prosím, paní poslankyně Ivana Levá. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Ivana Levá: Děkuji, paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Dovolte, abych ve svém kratičkém vystoupení poukázala na nešvar, který se zabydlel v rozpočtu Ministerstva školství. Poukazuji na hospodaření v rámci "onivek". ONIV jsou ostatní neinvestiční náklady.
Z částky, která vždy bývala určena pro učebnice, pomůcky a vzdělávání učitelů, se v současné době platí nemocenská. U nemocenské se prodloužilo proplácení na tři týdny, takže stačí, když několik kantorů na malé škole onemocní a na učebnice prostě peníze nezbudou.***