(18.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já si myslím, že je dobře, že Ústavní soud vyhověl také naší druhé námitce na to, že zde byl zneužit stav legislativní nouze k tomu, aby byla omezena práva opozice. Já myslím, že jste měli, kolegové a kolegyně z pravé části této Poslanecké sněmovny, příležitost slyšet podstatné části rozhodnutí Ústavního soudu právě v debatě, která zde k tomuto zákonu probíhala. A já si myslím, že opakování je matka moudrosti a že je dobře, že některé důležité pasáže zde byly citovány opakovaně, protože doufám, že tato zkušenost s Ústavním soudem a s jeho rozhodnutím poznamená budoucí činnost vlády tak, aby se do budoucna již nesnažila prosazovat v naší zemi zpětně působící daňové zákony a aby se do budoucna už nesnažila v této Poslanecké sněmovně omezovat práva opozice účelovým výkladem jednacího řádu. Zejména na tu druhou poznámku bych chtěl položit důraz. Není dobře omezovat práva opozice tím, že budete účelově vykládat náš jednací řád.
Já si myslím, že je také dobře, že zde v rozpravě byly zmíněny negativní hospodářské dopady, které přináší tato novela. Prostředky, které generuje systém stavebního spoření, podporují stavebnictví, podporují zaměstnanost. A také platí, že jestliže vláda osekává systém stavebního spoření, jestliže zasahuje do stávajících platných smluv, pak to znamená, že útočí na střední vrstvy, útočí na nízkopříjmové skupiny, které tento systém využívaly jako oblíbený systém spoření, na zajištění vlastního bydlení a na zajištění vlastních bytových potřeb.
Tato novela přináší celou řadu negativních zpráv nejenom pro klienty systému stavebního spoření, což je něco kolem pěti milionů obyvatel naší země, ale přináší také negativní zprávu pro ekonomiku. Přináší zprávu o tom, že vláda přestává vnímat podporu zaměstnanosti v oblasti stavebnictví jako jednu ze svých priorit.
Jsem přesvědčen o tom, že to, že zde projednáváme tento zákon opakovaně v Poslanecké sněmovně a musíme to udělat na základě rozhodnutí Ústavního soudu, je velmi špatná vizitka pro tuto pravicovou vládu. Je to absurdní. Skutečně do značné míry je to absurdní, že právě vláda, která o sobě mluví jako o vládě, kde jsou pravicoví a konzervativní politici, tak přišla s myšlenkou zpětné, retroaktivní přímé daně, která měla ukrást vklady pěti milionům občanů naší země, pěti milionům klientů stavebního spoření.
Já jsem na začátku říkal, že pan ministr financí Kalousek promeškal důležitou šanci. Ano, promeškal šanci omluvit se občanům naší země za ten způsob politiky, který zde prosazoval a který musel zastavit a utnout až Ústavní soud svým rozhodnutím. Já jsem poslouchal pozorně během celé debaty vyjádření pana ministra financí Kalouska. Pan premiér se k té věci nevyjadřoval, ale vyjadřoval se ministr financí. A v jeho vystoupení nebyla ani známka pokory a nebylo tam ani jediné slovo, které by přiznávalo chybu, které se dopustil. Přesto, že to byla jeho koncepce, kterou prosadil ve vládě, přestože to byl zákon, který předkládal v této Poslanecké sněmovně a v Senátu, přestože to byl právě jeho zákon, který zrušil nakonec Ústavní soud jako neústavní.
Já nevím, jestli to pro vládu bude skutečně poučení. Nevím, jestli vláda bude schopná jakékoliv sebereflexe. Když jsem poslouchal to úvodní vystoupení pana ministra financí, tak mám pocit, že to skoro pravda nebude. Ale bylo by to dobře. Bylo by dobře, kdyby tato vláda, tato vládní koalice začala myslet na meze ústavnosti, pokud zde navrhuje takzvané reformy, a myslela na to, do jaké míry mohou být tyto takzvané reformy v kolizi s naším ústavním pořádkem a zejména s Listinou základních práv a svobod.
Jestliže sociální demokracie zvolila obstrukci při projednávání tohoto návrhu zákona, byla to reakce na aroganci, s jakou vládní koalice podruhé zde prosazuje v Poslanecké sněmovně zákon, který přináší vážné problémy a chybná řešení.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu předsedovi Sobotkovi. Dále se hlásí pan předseda Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Paní předsedající, vážená vládo, paní a pánové, tak jak jsme řekli, tak jsme také učinili. My, poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy, jasně, stručně, zřetelně, přehledně a srozumitelně. V projevu našeho kolegy Petra Braného srovnal do řádku vedle sebe všechny argumenty, které nás vedou k tomu, že nebudeme hlasovat s vládní koalicí nejen o návrhu novely zákona o stavebním spoření, ale i o dalších takzvaně reformních zákonech, které vidíme tak, že za prvé jenom přilévají oleje do ohně krize a za druhé přilévají také oleje do zatím doutnajícího ohně sociálního napětí, které neslouží a neposlouží hospodářskému růstu, ale naopak jeho pokles ještě více prohloubí.
Byli jsme přesvědčeni o tom, že to stačí, nicméně kolegyně a kolegové z vládní koalice tomu zřejmě nerozuměli, nebo to neposlouchali, a proto zcela rozumím kolegům a kolegyním ze sociální demokracie, že v duchu hesla, nebo toho starého rčení repetitio est mater studiorum, čili opakování jest matkou moudrosti, vám opakovali vícekrát. Opět nebylo znát, že byste poslouchali, o tom, že slyšíte, už vůbec ne. A proto přitvrdili a podle biblického hesla přejatého ze staré Arábie, a které zní "kdo nechce slyšet, ať cítí", nás všechny tady ponechali na nočním jednání.
Ono to vypadá jako legrace, ale ona to žádná legrace není. Při té řadě hodin, kterou jsme trápili nejen tady sami sebe, my to přece přežijeme, my jsme tady od toho, abychom jednali a hlasovali, ale kterou odnesli například zaměstnanci Poslanecké sněmovny docela tvrdě, při té řadě hodin se přece mohou nadělat různé chyby, protože už jenom ta únava zatemňuje mozek. A to nemluvím o těch dalších vlivech, které na přemýšlení by eventuálně mohly být.
Chci tím říci, že jsme teď ve fázi, kdy můžeme a máme vzácnou příležitost se zamyslet, jestli by přece jenom nebylo lepší - a prosím o to všechny - se sejít u kulatého stolu ve formátu tři koaliční a dvě opoziční strany, probrat ještě jednou, jestli ta důchodová reforma, zejména ten druhý pilíř, jestli ta daňová zátěž, jestli ty zdravotnické zákony, jestli to všechno, co je, ještě neprohlubuje hrozící pokles výkonů českého národního hospodářství a z toho plynoucí další důsledky. Jestli by nebylo moudré alespoň - a vím, že nemáme sílu ani se sociální demokracií, abychom to přehlasovali - ale jestli by nebylo moudré alespoň odložit účinnosti těchto zákonů na dobu, než se nejhorší záchvěvy krize přeženou, protože jinak doopravdy může dojít k tomu, že může být nezaměstnanost vyšší, než by byla bez reforem. Může dojít k tomu, že by hospodářský pokles byl ještě hlubší, než kdyby reforem nebylo.
Chci poprosit ke zklidnění situace a k přemýšlení o tom, že tady nejsou jenom ty úspěšné vrstvy obyvatelstva, tedy úspěšné v uvozovkách, tak jak jsou vidět, kdo je bohatý a úspěšný, že převážná většina občanů v České republice jsou lidé, kteří žijí z ruky do úst, že jsou to lidé, kteří nemají na to, aby si spořili v tom vašem druhém pilíři, že jsou to lidé, kteří ztratili práci například, že jsou to penzisté, že jsou to zdravotně postižení, že jsou to rodiny s dětmi, které nemají už vůbec žádný polštář, vůbec žádnou rezervu pro to, aby nejhorší nápor krize přežili. ***