(18.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, promiňte, že vás přeruším. Já požádám všechny v sále, aby ztišili svoje projevy, vás požádám, abyste prosím opakoval tu větu, kde již zazněly konkrétní údaje. Nebylo slyšet.
Poslanec Petr Hulinský: Takže - vyřazení z dnešního programu návrh zákona o doplňkovém penzijním spoření, sněmovní tisk 413.
Co mě k tomuto návrhu na vyřazení vede. Sociální demokracie v rámci návrhu zákona o doplňkovém penzijním spoření dlouhodobě hovoří o tom, že tak jak je představen, to není dobře. Je v něm v současné době více než 4 miliony našich občanů. Nikdy však žádná vláda nepřipustila, aby prostředky, které stát povinně vybírá na financování solidárních důchodů, převedla soukromým penzijním fondům, které nedávají žádnou garanci. Nikdo totiž v dnešní době není schopen stoprocentně předpovědět stav finančních trhů za čtyřicet let. Případné ztráty za neúspěšné investování fondů si ponesou klienti, kteří se po letech pravidelného střádání setkají s minimální částkou. Vůbec proto není jisté, zda tato výsledná suma zajistí klientovi doživotní dostatečný příspěvek zaručující kvalitu života ve stáří. Obavy občanů o vklady povedou pouze k dalšímu poklesu snahy podílet se na zaopatření na stáří. Zde je velmi důležité si uvědomit, a proto navrhuji vyřazení tohoto bodu, že vláda o stavu důchodového systému neříká celou pravdu. Ti, kdo prosazují privatizaci státních penzí, argumentují tím, že dosavadní systém není udržitelný kvůli stárnutí populace, což povede k výraznému poklesu mezi ekonomicky aktivními i mezi seniory. Ukazuje se, že tyto argumenty neobstojí. Vládou předložená tzv. důchodová reforma nemá s termínem reforma nic společného. Jde především o podnikatelskou příležitost pro soukromé fondy.
Podívejme se na to, jaké problémy má řešit a jaké skutečnosti řeší. Když se na to podíváme, tak zjistíte mé důvody, proč bych chtěl, aby tento bod byl vyřazen z této schůze. Podle nás by měla v prvé řadě reagovat na skutečnost, že populace stárne. Mezi léty 2030 až 2050 dospějí do důchodového věku silné populační ročníky ze sedmdesátých let, a uvedené období proto bude znamenat velkou zátěž pro veřejné rozpočty. Za řešení však nemůžeme považovat neustálé prodlužování věku odchodu do důchodu, který má své biologické i sociální limity. Tento krok mimo jiné odrazuje mladé, ekonomicky aktivní jedince od úmyslu zapojit se do doplňkových spoření. Vždyť nyní navrhovaný systém jim nabízí nejistý, případně minimální zisk, kterého se nemusí dožít.
Já jsem přesvědčen, že návrh zákona o doplňkovém penzijním spoření nemůže být považován za propracovanou součást důchodové reformy. Pokud pomineme už dříve zmiňované absolutní nezajištění bezpečnosti vkladů účastníků spoření a fakt, že celá část této tzv. důchodové reformy je pouhou pobídkou pro soukromé fondy, tak jistě podpoříte můj návrh na to, aby tento bod byl dnes vyřazen.
Podívejte se na skutečnost, komu je tento spořicí produkt určen. Jsou to pouze ti, kteří zároveň splňují dvě podmínky. Jsou současně mladí a bohatí. Vláda proto v návrhu neřeší situaci ekonomicky sedmdesáti procent aktivních, ale stará se o ty, kteří vydělávají čtyřicet tisíc měsíčně a více. Navíc tento zlomek populace, tedy lidé s nejvyššími příjmy, mají většinou řadu možností, jak finanční prostředky investovat. Děje se tak, protože nemusí utratit drtivou většinu svého rodinného rozpočtu za nezbytně nutné výdaje, které jsou spojené s bydlením, výchovou dětí nebo zajištění lékařské péče. Jednoduše řečeno, jestliže má někdo více než dvojnásobek průměrného platu, tak mu většinou zbývají peníze na to, aby investoval. Lze logicky odvodit, že tato skupina lidí, takzvaných lidí s příjmem nad čtyřicet tisíc měsíčně, je schopna se na stáří zajistit sama a nepotřebuje státní pomoc v objemu dvaceti miliard korun ročně.
Připomínky, že Česká republika patří v rámci EU k zemím s nejmenším počtem chudých lidí, mohou být již za pár let jinak. Stačí se podívat na alarmující čísla Českého statistického úřadu upozorňující na rychle rostoucí počet Čechů žijících na hranicích chudoby. Koho má tedy motivovat program odkládat si na důchodové pojištění měsíčně alespoň tisíc korun, aby za třicet let, možná, pokud fond nezkrachuje, získali tyto peníze s maximálním státním příspěvkem, v lepším případě i s jednoprocentním zúročením zpět? Nikdo není schopen odhadnout stav finančního trhu v současné době a nynější výsledky důchodového připojištění nejsou zrovna lichotivé. Komu je tedy tento produkt určen, když movitější jistě dají přednost výnosnějším formám investic a lidé na hranici chudoby, žijící ve skromných podmínkách od výplaty k výplatě, těžko budou odepírat o tisíc korun měsíčně více, aby mohli věřit, že vklady jednou aspoň se jim vrátí?
Dalším demotivujícím prvkem je i nekonečné odsouvání věkové hranice odchodu do důchodu. Skutečně je potřeba se připravit, ale zdůrazňuji zodpovědně, na fakt, že mezi lety 2030 až 2050 dospějí do důchodového věku silné populační ročníky ze sedmdesátých let. Nutno však též podotknout, že výdaje na důchody v ČR ve srovnání s ostatními zeměmi EU zaostávají. Náš podíl výdajů se pohybuje kolem 9 % HDP a průměrné výdaje v EU činí 12,5 . Proto zde existuje prostor k tomu, aby se ekonomika i s nepříznivým demografickým vývojem vypořádala, a postupné parametrické změny mohou průběžně systém udržet a stabilizovat. Je však třeba podniknout reformy, a ne privatizaci, ke které podle našeho názoru dochází.
Vyvedení prostředků ze státního penzijního systému do soukromých fondů v podstatě trvale destabilizuje veřejné rozpočty. Je to velký paradox této reformy, protože máme vládu, která o sobě říká, že je vládou rozpočtové odpovědnosti, a ve skutečnosti rozpočtově destabilizuje státní průběžný důchodový systém. Důchodový účet je dnes v deficitu kolem třiceti miliard korun a k této částce přibude dalších dvacet miliard, které půjdou do soukromých fondů. Vláda tento propad musí zalátat zvyšováním DPH. Dnes nikdo neví, kde se zvyšování DPH zastaví, protože na jedné straně čteme v zákoně 17,5 %, ale předseda vlády připouští, že DPH může být dokonce 19 %, to znamená, kde se zdražování a zvyšování nepřímých daní zastaví. Každý rok přijde státní průběžný systém o dvacet miliard korun a vzniká rozpočtová díra, která bude zalepena zdaněním spotřeby těch, kteří na žádné spoření možná nikdy mít nebudou. Sjednotí se DPH. Nikde v EU, kromě Dánska tuším, není jednotná sazba DPH. To znamená, čeká nás ještě další experiment. Nesmíme též zapomenout, že systém zcela opomíjí výsluhové penze. Přestože je stále nazýván dobrovolným, veřejnost je s ním strašena, tvrzeními, že ten, kdo se nezapojí, bude ve stáří ve společnosti jako přebytečný, nepotřebný člen vyloučen bez ohledu za léta poctivě odvedené práce.
Hranice mezi druhým a třetím důchodovým pilířem se stírá a otázka zní, zda takto nedotažené bezúčelné hazardování s penězi občanů chce někdo podporovat. Sociální demokraté si proto vyhrazují právo tuto reformu po volbách korigovat. Pokud získáme ve volbách důvěru občanů, tak chceme v této nespravedlivé reformě provést změny.
Já pevně doufám, že jsem vás přesvědčil o tom, že tento bod bude vyřazen ze schůze programu jednání. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče Hulinský, já se vás musím na něco zeptat. Vaše přihláška k návrhu na změnu schváleného pořadu zní: na zařazení nového bodu.
Poslanec Petr Hulinský: Vážená paní předsedající, ono se tu už hodněkrát stalo, že ty přihlášky jsou dvě - jedna na vyřazení, jedna na zařazení. Bohužel při přečtení jste mě neinformovala o tom, která zrovna je na řadě tohoto jednání, takže jsem si sám myslel, že první je na vyřazení. Takže až příště přečtete, že je na zařazení, tak budu vědět, která je ta správná.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče Hulinský, vy zde máte jednu přihlášku a bylo vaší odpovědností, abyste ji správně identifikoval.
Poslanec Petr Hulinský: Dobře. Děkuji. ***