(23.10 hodin)
(pokračuje Němcová)
Dámy a pánové, prosím, zaregistrujte se, protože zde byla žádost o odhlášení.
Zahajuji hlasování číslo 295. Táži se, kdo souhlasí s návrhem na přerušení projednávání do úterý příštího týdne. Kdo je pro tento návrh? (Námitky, že hlasování nebylo spuštěno.) Tak, teď je zahájeno hlasování. Kdo je pro návrh na přerušení? Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 295 přítomno 112, pro 25... (Potlesk a bouřlivé oslavování výsledku hlasování ze strany koaličních poslanců.) Proti 87, návrh přijat nebyl.
Prosím tedy dalšího přihlášeného do sloučené rozpravy pana poslance Stanislava Grospiče. (V sále je velký hluk.) Pardon, dámy a pánové, prosím o klid, protože slovo bylo uděleno panu poslanci Stanislavu Grospičovi. Je řádně přihlášen do sloučené rozpravy. Pokud někdo nechce tuto rozpravu poslouchat, prosím, záležitosti, které chcete probrat, proberte mimo jednací sál. Slovo má pan poslanec Stanislav Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní předsedkyně. Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vystoupil se stanoviskem za klub KSČM ke sněmovnímu tisku 411 ve sloučené rozpravě, tj. k vládnímu návrhu novely zákoníku práce, který byl vrácen nebo zamítnut Senátem, a nyní stojíme v Poslanecké sněmovně před otázkou vyjádření se k tomuto návrhu Senátu.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pardon, ještě jednou prosím všechny kolegy o klid v jednacím sále. Prosím pane poslanče.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní předsedkyně. Já chápu, kolegyně a kolegové, zvlášť na pravém spektru této Poslanecké sněmovny, že máte radost, že se vám podařilo obhájit smysluplnost nočního jednání Poslanecké sněmovny. Možná, jak tady říká pan ministr Kalousek, že mají legraci z opozice, ale věci jsou někdy možná vážnější, než si chcete připustit jako vládní koalice, a bohužel dotýkají se velice tvrdě lidí v ČR. A dotknou se lidí velice nekompromisně. Zvlášť v souvislosti s vývojem hospodářské krize a z toho, co se děje ve Spolkové republice Německo s ekonomikou - protože provázanost české ekonomiky s německou je tak obrovská, že o suverenitě ČR nelze hovořit, ale spíš by bylo na místě hovořit o tom, že se z hlediska ekonomického nacházíme v závislém, polokoloniálním postavení, kdy zcela určitě závisí na tom, jaké podmínky bude České republice diktovat Mezinárodní měnový fond a možná EU a možná také vláda Spolkové republiky Německo v Berlíně. Je fakt, že možná vládní koalice, přestože dává najevo určitá principiální stanoviska, že chce hájit zájmy ČR, tak ve skutečnosti plní zcela jednoznačně toto zahraniční zadání. A mám-li tady hovořit o zákoníku práce, tak je to velice zřejmé.
Když v roce 2005 začal být v Poslanecké sněmovně projednáván nový zákoník práce, tak jsme jako komunisté vyjadřovali určité pochybnosti k tomu, že po letech od roku 1989 téměř 47 novelizacemi tehdejšího starého zákoníku práce došlo k výraznému oslabení ochrany zaměstnanců a liberalizaci pracovněprávního trhu. V nové pracovněprávní normě, která tehdy byla předložena do Poslanecké sněmovny, a spatřovali jsme v ní určitou možnost stabilizovat pracovněprávní vztahy, vztahy zaměstnanců vůči zaměstnavatelům v jejich ekonomicky nerovném vázaném postavení, tak jsme především spatřovali v tom, že šlo o zachování do té doby již výrazně omezeného, podotýkám, ale přece ještě určitého zákonného sociálního standardu v pracovněprávních jistotách zaměstnanců, další navýšení jejich možnosti sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele další určité pracovněprávní standardy. Spatřovali jsme také jako v kladném aspektu to, že docházelo k zavedení nových institutů po letech omezování pracovněprávní úpravy pracovněprávních vztahů, péče o zaměstnance, možnost poskytnutí odměny zaměstnanci při dovršení třeba 50 let věku nebo při prvním skončení pracovního poměru, po přiznání individuálního důchodu nebo po nabytí nároku na odchod do starobního důchodu, nebo za poskytnutí pomoci při předcházení požáru, živelních událostí, likvidaci jejich následků.
Dívali jsme se také na to, že nový zákoník práce přinášel založení nové povinnosti zaměstnavatelům, a to zajistit zaměstnancům pracovněprávní lékařskou péči a lékařskou první pomoc; že docházelo ke zvýšení příplatku po letech jeho omezování za práci v noci z 6 korun tehdy za jednu korunu práce na nejméně 10 % průměrného výdělku. Rovněž tak zavedení příplatků za práci o sobotách a nedělích ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku. Hovořím tady o tom, že právě v té navržené pracovněprávní úpravě, kterou Senát zamítl a kterou předložila vláda, dochází k výraznému omezení i tohoto příplatku.
Docházelo ke zvýšení zákonem stanovené základní výměry odstupného při skončení pracovního poměru ze dvou na trojnásobek průměrného měsíčního výdělku za zaměstnance. Současná vláda tento standard vrací před rok 2005 a jde ještě dále, protože odstupňovává odstupné podle počtu odpracovaných let. Předem a priori počítá, že se bude posouvat hranice mezi zaměstnanci v pracovním poměru na dobu trvalou směrem k zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, a předem říká, že usnadní zaměstnavatelům zaměstnávat osoby v pracovním poměru na dobu určitou třikrát opakovaně po dobu tří let, čili celkem v sumáři na dobu 9 let, ale v tomto případě se drtivé většiny zaměstnanců v případě například krachu firmy nebo propuštění pro nadbytečnost nebude týkat žádné zvýšené tříměsíční, ale ani dvouměsíční odstupné, protože většina z nich se bude nacházet v režimu práce odpracování do jednoho nebo maximálně dvou let.
Také docházelo k zakotvení nového práva na odstupné zaměstnanci, který byl nucen rozvázat pracovní poměr ze zdravotních důvodů zapříčiněných pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Bylo zakotvováno nové právo na odstupné zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr z důvodu zadržování mzdy zaměstnavatelem. Byla zaručena mzda a progresivnější mechanismus valorizace této minimální mzdy. Není vinou Komunistické strany Čech a Moravy, že od roku 2007 nedošlo za pravicových vlád v ČR k žádné úpravě minimální mzdy a ta je dnes hluboko pod základním standardem chudoby.
Docházelo k zavedení nového institutu cestovních náhrad, náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny apod., docházelo k rozšíření zaměstnaneckých práv ve vztahu k radám zaměstnanců a zástupcům zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, možnost volby těchto orgánů u každého zaměstnavatele, a upravoval se příspěvek pro odborové organizace na zajištění bezpečnosti práce. Není zcela určitě bez zajímavosti, že současná vláda navrhuje například v souvislosti se státním rozpočtem na příští rok výrazné omezení tohoto příspěvku pro odborové organizace, a přitom částka 40 milionů, která se snižuje na 32 milionů, je ve vztahu ke státnímu rozpočtu naprosto marginální a okrajová a určitě by nebyl problém udržet ji alespoň ve výši, která je stanovena pro letošní rok 2011. ***