(13.50 hodin)
(pokračuje Tejc)
Protože my diskutujeme k bodům 87 až 100. Já jsem chtěl diskutovat k bodu 82, 92 a k bodu úplně jinému. A paní místopředsedkyně Klasnová mi to neumožnila. Takže je to tak, jak to Marek Benda čte, ale bohužel ten výklad je jiný. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Pokud se už nikdo nehlásí k žádné poznámce ani s přednostním právem, vrátíme se do rozpravy, tam, kde jsme ji před polednem přerušili.
Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Koskuba. Prosím, pane poslanče Koskubo, máte slovo.
Poslanec Jiří Koskuba: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, vážená Sněmovno, chtěl bych se ve svém prvním vystoupení věnovat bodu 93, tisk, tuším, 405, což je jedna ze součástí zdravotnické reformy. Dámy a pánové, předem předesílám, že i já jsem měl řadu přihlášek, krom jiného i k záchranné službě, a proto, že se budu věnovat převážně tomuto bodu, omluvte, to není ústup z mého požadavku, ale nelze se nedotknout i eventuálních dalších tisků. To je poznámka číslo 1.
Poznámka číslo 2. Dámy a pánové, hovoříme-li o zdravotnictví, uvědomte si, že situace, ve které se od úterka tohoto týdne nacházíme, se velmi podobá zatížení našich převážně mladých lékařů a sester, kteří vykonávají ústavní pohotovostní službu. Ano, ta jistá krize, která nastala v našich myslích a tělech ve čtvrtek, kdy už jsme táhli osmačtyřicetihodinové jednání, je jejich obvyklou praxí. A sami víte, jak jsme vypadali. Nicméně na rozdíl od našich nemocnic my jsme díky rozhodnutí trojkoalice šli ještě dál a bez ohledu na krátké noční přestávky si uvědomme, kolik dnů stojíme na nohou, a já se vám, byť zvyklý na ústavní pohotovostní služby, přiznávám - bez ohledu na hluk v sále, který paní místopředsedkyně zřejmě přehlíží - já se vám přiznám, že už jsem sám velmi a velmi unaven. A když jste zde zaslechli usnesení -
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, já ten hluk, jak jste zmínil, nepřehlížím, o tom vás mohu ujistit. Problém je, že hlučí poslanci z obou stran a já jsem věřila, že se právě z obou stran zklidní bez napomínání, aby zde ta atmosféra byla, pokud možno, aspoň o chloupek vlídnější než před chvílí.
Myslím si, že teď se nám to společnými silami podařilo a že můžete pokračovat.
Poslanec Jiří Koskuba: Já vám i kolegům děkuju. Je to jistý projev ještě zbývající úcty.
Takže, dámy a pánové, taková je prostě situace. A když jste zde slyšeli usnesení Ústavního soudu, ač nejsem právník, tak jste tam jistě zaslechli zmínku, že mají být vytvořeny zákonodárcům podmínky. Já se velice omlouvám, že právě vaším postupem tyto podmínky vytvořeny nebyly.
A nyní již čistě telegraficky k bodu, který jsem avizoval.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, těžko se v několika minutách hovoří o takto složitém tématu. A já nastíním v rámci skutečně přístupu konstruktivního jenom body, které si myslím, že v zákonné normě dostatečně vyřešeny nejsou. Už jste zde slyšeli mnohé, budu skutečně velice stručný.
Hovoří se tam o registrech a už jste zde slyšeli, že je zpochybňováno právo na osobní ochranu. Na druhé straně v těchto legislativních normách často se dočtete o používání občanských průkazů a já vám jenom připomínám, že zdravotníci, a říkal jsem vám to zde u předmětné zákonné normy, že zdravotníci velice často musí pracovat s občanským průkazem, a občanský průkaz, který bude stvořen tak, jak tato Sněmovna rozhodla, zřejmě nebude naplňovat ty náležitosti, aby se zdravotník podle něj mohl řídit. O to otřesnější mi připadá, že se chystá zákonná norma, kde se na zdravotníky chystá řada sankčních opatření.
Též jsem zde zmínil jako druhou vážnou poznámku, že žádná zákonná norma, ani tato hlavní, neobsahuje to podstatné, co naše zdravotnictví potřebuje, a to je určení základní sítě zdravotnických zařízení. To, dámy a pánové, kdo v tom působí, jak v nemocnicích, v terénu, tak na záchrance, to není žádná socialistická myšlenka, žádný přežitek, bez ohledu na vlastníka tato síť by měla existovat.
Rovněž jsem nenalezl v zákonné normě žádný účinný způsob, který by vedl k nadužívání zneužívání zdravotních služeb a k vyřešení četných sociálních hospitalizací.
Dále v této normě nenalézám způsob, jak vyřešit kupříkladu požadavek zákona o zdravotnické záchranné službě, který přišel ze Senátu...
Paní místopředsedkyně, já se omlouvám, já skutečně bych raději hovořil...
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, já se pokusím ještě jednou.
Poslanec Jiří Koskuba: Mezitím běží čas. Já chápu, o co trojkoalici jde. Ale chtěl bych opravdu hovořit k sálu ztichlému, já též z lavice na nikoho nevykřikuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano. Já vám, pane poslanče, ráda vyhovím a poprosím zejména své kolegy, aby byli tak laskaví a šli diskutovat ven ze sálu. Děkuji.
Poslanec Jiří Koskuba: To znamená, chce-li jeden senátor, kterého všichni známe, já si ho profesně i odborně velice vážím a chápu, proč tam vsunuje Senát zákonnou normu, že zdravotnické zařízení je povinno bezezbytku přijmout a eventuálně se postarat o klienta, který je tam doručen. Z praxe musím říci, že to není možné. A mohl bych vám, kdybych měl více času, vysvětlit, dámy a pánové, proč. Je to prosté, máte-li dva ventilátory, jsou-li na nich dva pacienti, nemůže vám tam záchranka vyklopit třetího a odjet. V té službě jsou též jenom dva lidi a já jsem vám naznačil, jak jsou asi unaveni.
Tolik mé stručné poznámky.
Dámy a pánové, já pevně věřím, že bez ohledu na rozdíly politické všichni chceme dobře fungující české zdravotnictví. Nicméně nejsme schopni se ani dohodnout na tom, že se o tom budeme dohadovat. Je to poněkud smutné. Já doufám, že nikdo z vás nechce, aby se lidé do budoucna z řady důvodů, které bych mohl vyjmenovat, léčili pokoutními metodami. Nedovedu si představit, aby kupříkladu pacient s metabolickým syndromem, kterého přibývá, což je obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak a vysoké krevní tuky, který je ohrožen infarktem myokardu, kupříkladu používal nestandardní léčebné metody jako nějaké bylinky, či dokonce lihové extrakty z bylin. Ano, takové je babské léčení. Pak by čistě teoreticky mohlo dojít k tomu, že léčba nebude dostatečná. Tento nekvalitní lék by mohl ovlivňovat chování takového pacienta, měnit ho v negativním slova smyslu, nutit ho k chování nepřiměřenému, nevhodným gestikulacím. A navíc by se na něm nedalo poznat, zdali tento pacient požil nápoje alkoholické, nebo je-li pouze předávkován tímto lékem. Tato situace kdykoli může nastat a pak dojde k určité mýlce a pak se může stát, kdyby čistě teoreticky k tomu došlo i ve zdech této Sněmovny, že to někdo nevhodně okomentuje a pak to bude k řešení mandátovému a imunitnímu výboru. Dámy a pánové, to skutečně zřejmě nechceme všichni.
Já se omlouvám, čas běží. Jenom bych vás chtěl poprosit. Zdravotníci jsou skupina sama pro sebe. Ano, oni si vydobyli, alespoň malá část z nich, jisté mzdové zvýhodnění, nicméně, též mě mrzí, byť je to jiný tisk, že se nám nepovedlo alespoň pro naše záchranáře vybojovat zvýšenou právní ochranu i zvýšené sociální zabezpečení. A důvody, proč tomu tak je, jste slyšeli od mých předřečníků.***