(16.10 hodin)
(pokračuje Michalík)
Rovněž v naší Poslanecké sněmovně jsme byli postaveni do role, že nejdříve se o těchto zákonech hovořilo, byly vyhlášeny na webových stránkách ministerstev, ale pak při projednávání ve Sněmovně došlo k tomu, že byly zkracovány termíny pro projednávání, že byly na výborech přednášeny nepřipravené nebo nepředjednané pozměňovací návrhy, takže ta diskuse se samozřejmě zcvrkla do velmi krátké doby, a přestože byly avizovány normální projednávací doby, tak byly skoro u všech těchto zákonů projednávací doby zkráceny na 30 dnů, protože víc si jako dovolit koalice nemohla.
A tak jsme dneska v situaci, že máme schválený rozpočet v prvním čtení, ale nemáme schváleny zákony, které souvisejí s rozpočtem nebo mají na něho dopad a vlastně dávají legální podstatu toho, jakým způsobem se tento rozpočet bude v příštím roce naplňovat. Tady vidím velkou chybu a nedostatek této vládní koalice, že o připravenosti hovořila, a teď je otázka, jestli z časových důvodů, nebo vědomě vytvořila časový střet, situaci, která je vlastně dneska vyhrocena, že jsme stavěni před rozhodnutí přijmout zákony, se kterými v některých věcech zásadně nesouhlasíme. Navíc je to ještě způsob přijetí takový, že jsou zákony spojovány do balíků, a možná některé dobré věci, které by prošly bez problémů, jsou spojovány s nepřijatelnými věcmi, a tím pádem samozřejmě naše postoje jsou takové, jaké jsou. Takže jsme se dostali do časové tísně a nám nezbylo nic jiného, než použít tu slavnou obstrukci, já pořád mám pocit, že to je sprosté slovo, ale není. A snažíme se legálně, legitimně zabránit přijetí nebo oddálit přijetí těchto zákonů. Čili parlamentní normální způsob. Stejný způsob použili dnešní vládní, tehdejší opoziční poslanci v roce 2010. Konkrétně vynikal v tom pan dnešní premiér Nečas. My jsme samozřejmě byli naštvaní z jeho výstupů, ale museli jsme je akceptovat a nikdy jsme nepřistoupili k tomu, abychom nutili naše protiřečníky a protivníky do nočních, nedělních, sobotních a svátečních pracovních dob. Takže to vidím jako velmi špatnou reakci na tuto legální nebo legitimní možnost obstruovat některé zákony.
A nyní prosím vás již k zákonu o DPH. Odéeska ve svých volebních prohlášeních slibovala, že zvyšovat daně nebude. Nám naopak celou dobu předtím vytýkala a kritizovala nás za to, že jsme zastánci vysokých daní, že daně jsou z naší strany nepřijatelně vysoké, zatížení pracovní síly je vysoké, tím pádem je naše pracovní síla nekonkurenceschopná atd., atd. No, uběhl necelý rok a pánové z ODS a vládní koalice došli k závěru, že daně by se zvedat měly, protože to je otázka příjmové stránky rozpočtu, no a bohužel sáhli po té pro nás nejméně přijatelné, dani DPH, protože DPH se týká prakticky všech lidí, a tím, že prakticky všech lidí stejně, tak se relativně nejhůře podepisuje na těch nízkopříjmových skupinách. A to je jeden z hlavních důvodů toho, že tento zákon chceme odmítnou a odmítáme.
Když hovoříme o dopadech DPH, tak oficiálně byly důvody pro zvednutí DPH uváděny a jsou uváděny jako potřeba vytvořit zdroje pro překrytí období na vytvoření druhého pilíře důchodového pojištění, protože současně s touto úpravou tady přicházejí další změny v oblasti důchodů. Tento zákon má přinést 20 miliard do toho důchodu, ale bohužel za cenu toho, že se zvedají ceny tím, že se zvedá ta nižší sazba DPH. A ten dopad je právě v tom špatný, že hlavně postihuje potraviny, léky, náklady s bydlením, což jsou dneska položky ve spotřebním koši každého občany ty nejvyšší.
Já vám můžu říci, že konkrétně moje dlouholetá kolegyně, když odešla do důchodu, dostává dneska 9 tisíc důchod. Bydlí v jednopokojovém bytě s nájmem 5 500, téměř 6 000 korun včetně všech nákladů. Takže jí zbývá 3 tisíce korun na měsíc, čili 100 korun na den. Nevím, jak dalece byste si troufli s tou stokorunou žít, stravovat se, koupit občas něco na sebe, případně mít nějakou kulturu. Pro tyto příjmové skupiny je zdražení potravin, léků, bydlení prakticky životní katastrofa. Čili z toho důvodu si myslíme, že ten dopad v oblasti potravin, léků je zcela nepřijatelný.
Přitom rarita je to, že potraviny tak zatíženy jako u nás skoro v Evropě nejsou a nad námi jsou pouze Slovensko, Dánsko a Maďarsko. Všechny ostatní země jsou níž. My chceme být v Evropě, ale v některých věcech z té Evropy utíkáme a tváříme se, jako kdyby Evropa to dělala špatně a my jsme ti, kteří to dělají lépe.
Všichni si pamatujeme, že ne vždycky zvýšení daně přinese kýžený cíl. A konkrétně tento problém můžeme dokumentovat na spotřební dani, kdy se taky zvyšovala tato spotřební daň u pohonných hmot, a výsledek je ten, že se jezdí kupovat pohonné hmoty do zahraničí a naše pumpy, naše stanice mají nižší tržby, a tím pádem také se dostávají do problémů. (Je upozorňován na čas.)
Mám nachystáno ještě 20 stran, ale dám prostor svému kolegovi a dodržím limit, který mi byl stanoven. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám. Nyní bude hovořit pan poslanec Roman Váňa. Prosím. Ještě, pardon, faktická poznámka. Pan poslanec František Laudát.
Poslanec František Laudát: Děkuji, paní předsedkyně. Dámy a pánové, jenom velice krátce k tomu, co tady říkal můj předřečník. Je to přesně filozofie, která mně připomíná jistou scénku s Fidelem Castrem, když se ho novináři ptali, co děláte dnes. Řekl, že řeší včerejší problémy, které nadělal. A ptali se ho, co bude dělat zítra. Budu řešit ty problémy, které vyrábím dneska. Takže včera zařadil, dneska vyřadil. Tak čemu vlastně má veřejnost potom věřit? To za prvé.
Za druhé. Evropa dělá něco špatně, my jsme chytří a my víme, jak na to. Já si myslím, že svým způsobem máme stále ještě jako jedni z mála v Evropě originální šanci podívat se kriticky na současné dění v Evropě a nejít po té pekelné cestě dluhů, sekání dluhů a nějakým sociálně citlivým a únosným způsobem se z toho, co se bude odehrávat v následující dekádě v Řecku, v dalších letech přiučit a vyvarovat se toho.
Děkuji panu Michalíkovi za zmínku o DPH. To je skutečně zásadní střet a rozhodnutí. My skutečně zastáváme to, že by, když už tedy musíme zvyšovat daně a nic jiného nám vzhledem k rozsahu sociálního státu a veřejného sektoru v naší zemi nezbývá, tak spíše preferujeme daně nepřímé. Vy preferujete daně přímé. Je to naprosto legitimní souboj. Ale domníváme se, že u nepřímých daní přece jenom mají lidé ještě šanci nějakým způsobem korigovat svůj životní styl, svoji spotřebu, kdežto u nepřímých (přímých?) daní jejich šance je nula.
Děkuji za pozornost. ***