(18.20 hodin)
(pokračuje Doktor)

Ty země se každý jediný den v reformách, které teď provádějí, pokoušejí tohoto břemena zbavit, nabízejí soukromým institucím, občanům svých zemí více prostoru pro soukromé připojištění a to břemeno spojené s rozhodováním v minulosti odkládají a nabízejí větší prostor pro soukromé aktivity občanů.

Je strašidelné, když relativně mladý člověk uvažuje na základě konceptů, které jsou v Evropě opouštěny a překonávány, Evropa od nich utíká, seč může, jakkoli to není možné udělat ze dne na den, a já zjišťuji, že pro současného předsedu sociální demokracie je to výraz moderních trendů, které chce sociální demokracie sledovat. Budu žít v naději, že to, co bylo řečeno, není myšleno vážně, že to jenom říkáte lidem, a pak, kdybyste náhodou přišli vládnout, budete dělat něco jiného. Ne že by se to stalo poprvé, tohle už sociální demokracie jednou udělala. Vladimír Špidla také sliboval blahobyt, říkal, že zdroje jsou, a pak když přišel a musel vládnout, udělal reformy, které jste ho nechali udělat, a pak jste ho vytěsnili a vystrnadili do Bruselu. Tohle už sociální demokracie jednou předvedla a možná je ochotna to udělat podruhé.

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Uplynul čas, pane poslanče. Další byl přihlášený pan ministr Drábek, ale dal přednost k faktické poznámce Vítu Bártovi. Poté vystoupí pan ministr Drábek a pak mám přihlášku s faktickou pana poslance Sobotky. Prosím.

 

Poslanec Vít Bárta: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi jenom několik krátkých poznámek. Za prvé já děkuji prostřednictvím předsedající panu předsedovi Sobotkovi, že konečně tady po mnoha dlouhých bezobsažných telefonních seznamech, nicneříkajících projevech někdo konečně promluvil k věci. Musím říct, že vždycky koukám na televizi v kanceláři a vybíhám sem, jenom když energeticky náročný poslanec pan David Rath pískne, aby se šlo hlasovat, ale tentokrát jsem do sálu přišel kvůli vašemu projevu a děkuji za to.

Myslím, že k debatě patří připomenout tři věci. Za prvé, v únoru já osobně jako ekonomický ministr za Věci veřejné jsem několikrát zdůrazňoval, že chceme jednat s koalicí, nejenom s koalicí, ale i s opozicí, o důchodové reformě. Opakovaně - opakovaně jsem vyzýval při debatách k důchodové reformě, že je zapotřebí s opozicí jednat. V té době vás zajímalo akorát to, jestli budete, nebo nebudete předsedou sociální demokracie, což vám tedy, pardon, vzkazuji prostřednictvím předsedající. Naprosto vás nezajímalo to, jak koalice připravuje důchodovou reformu. Zajímaly vás jenom a jenom vaše primárky. Opakovaně jsme vás vyzývali k tomu, abyste jednali. Já považuji za neskonale trapné, že oficiálně proběhla mezi koalicí a opozicí k důchodové reformě jedna jediná schůzka, která trvala deset minut, potom co vy jste se prostě sebrali a tu schůzku opustili. Po roce, nebo takřka po roce, když už je všechno hotovo, se najednou probudíte, kdy to projde všemi výbory, kdy to projde Poslaneckou sněmovnou třemi čteními, kdy to projde vaším Senátem, a potom, když se to sem vrátí, tak se najednou probudíte a začnete mít geniální nápady o tom, jak jsme to v únoru měli vymyslet. (Předsedající: Pane poslanče, čas!)

Je to nezodpovědné a populistické!

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Teď vystoupí pan ministr Drábek a poté je faktická pana poslance Bohuslava Sobotky. Prosím, pane ministře.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já budu reagovat poměrně stručně, protože řadu bodů, které by bylo potřeba říci, už jsem říkal včera večer, nicméně některé z nich z úcty k funkci předsedy České strany sociálně demokratické zopakuji.

Česká republika se nenachází na pustém ostrově obklopeném oceánem. Naštěstí, protože máme možnost se dívat kolem nás do jiných zemí, do zahraničí, jakým způsobem řeší penzijní systémy tam, a brát si z toho poučení. Je to skutečně tak, a to potvrzuji, že důchodová reforma není něco, co by spadlo z nebe a řešilo se až teď. Důchodová reforma v mezinárodním pojetí tohoto slovního spojení je kontinuálním procesem, který probíhá v České republice od poloviny 90. let, parametrické úpravy průběžného systému naštěstí probíhají už od poloviny 90. let a je to dobře, protože pokud by neprobíhaly, tak bychom dnes byli v mnohem obtížnější situaci, co se týká průběžného systému. Naopak, na rozdíl od jiných států jsme nebyli schopni již v polovině 90. let udělat tu druhou část důchodové reformy, tu diverzifikaci zdrojů důchodového systému, tak jak o tom tady byla řeč. Proto nám to zbylo až na tuto dobu. A bohužel je potřeba přiznat, že jsme ve zpoždění, že jsme v několikaletém zpoždění a že to bude znamenat komparativní nevýhodu pro naše občany, protože tam, kde ten důchodový systém přizpůsobili, na západ od nás před desítkami let, na východ od nás před deseti až pěti lety, tak jsou v náskoku, byť samozřejmě udělali některé parametrické chyby, z kterých my se můžeme poučit, a to je naše výhoda toho, že můžeme ten systém zavádět až nyní.

Ten systém tří pilířů důchodového systému je velmi důležitý a myslím si, že ty ojedinělé hlasy v Evropě - a jedním z nich je hlas bývalého komisaře pana Špidly - ty ojedinělé hlasy v Evropě, že si vystačíme s prvním pilířem, ty jsou skutečně v tom celkovém konceptu marginální a já nemohu převzít argument, že toto je správná cesta. To vyvážení tří pilířů důchodového systému považuji za naprosto zásadní podmínku dlouhodobé stability penzijního systému.

To, že jsme se vypořádali s parametrickými změnami důchodového systému, toho průběžného, na dlouhou dobu dopředu, to považuji za jeden z největších úspěchů této vlády a věřím, že kdyby v tuto chvíli nebyla u vlády tato koalice, ale byla u vlády sociální demokracie, tak zvažuje a diskutuje o velmi podobném postupu, a nakonec to ukazuje i zkušenost z minula. Tím jenom navazuji na to, co tady bylo řečeno, že ten proces parametrických změn průběžného systému probíhá od poloviny 90. let, tedy již 15 let, bez ohledu na změny politické reprezentace, která v této zemi vládne.

Pro stabilitu toho třípilířového důchodového systému je zásadní podmínkou vyváženost. A tady já se ptám, jaký je možný jiný koncept, jaký jiný koncept nabízí sociální demokracie. Jediný koncept kromě toho špidlovského, který lze nabídnout, je nezavedení druhého pilíře, tak jak o tom tady mluvil předseda sociální demokracie, a spoléhání se na první a třetí pilíř, to znamená průběžný státní systém a systém penzijního připojištění, který tady funguje. A já se vracím k tomu naprosto chybnému tvrzení, že my tady teď chceme něco privatizovat. A systém penzijního připojištění je co? Systém penzijního připojištění je přece totéž, jenom s tou nevýhodou, jak jsem včera večer vysvětloval, že v systému penzijního připojištění přehazujete peníze z jedné kapsy do druhé, protože musíte nejprve vybrat na dani ty peníze, abyste je mohli potom přidělit jako státní příspěvek v penzijním připojištění. Proto všechny rozumné země zavádějí další pilíř, který neznamená přehazování z jedné kapsy do druhé, který si vystačí s těmi penězi, které do toho systému ukládá ten, kdo si spoří na důchod, a samozřejmě ty transformační náklady, o kterých pan předseda mluvil, transformační náklady sice trvají poměrně dlouhou dobu, ale jsou po té době ukončeny a dál je ten systém vyrovnaný. To znamená ano, otázka zní tak: chceme být odpovědní vůči generaci, která půjde do důchodu za třicet, za čtyřicet let, anebo strčíme hlavu do písku a řekneme si, ať to řeší někdo jiný někdy příště? Posledních 15 let spíše převládala tendence strčit hlavu do písku a už 15 let říkáme těm, kteří budou odcházet do důchodu za třicet, za čtyřicet let - ne, my to řešit nebudeme, protože to je až moc daleko a my radši budeme strkat hlavu do písku, aby náhodou někdo neřekl, že to je špatně. Tak to je prosím cesta, kterou já nejsem ochoten jít.

Ano, my jsme jasně řekli: jsme připraveni převzít tuto odpovědnost, jsme připraveni udělat i takové nepopulární kroky, které jsou ale důležité pro dlouhodobou stabilitu důchodového systému. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP