(21.00 hodin)
(pokračuje Velebný)
Za prvé. Považuji za nespornou pravdu, že naprostá většina toho, co tu dnes projednáváme, jsou zákony jednostranné, které přenášejí zátěž krize na sice velkou většinu obyvatel, ale na tu většinu, jejíž životní úroveň je nižší než životní úroveň téměř nepostižené menšiny. Myslím si, a to velmi upřímně, bez nějaké ideologie, že je to velká, strašlivá chyba, doslova osudová chyba, která se vymstí nejen vládní koalici, ale bohužel celé naší zemi. Pokud tyto zákony projdou a vstoupí v platnost bez toho, že bychom je revidovali, napáchají daleko více škody než užitku.
Za druhé. Celý tento balík nové legislativy má další problém. Rozděluje společnost v časech, které jsou velmi zlé a které budou, jak nám před několika desítkami hodin barvitě vylíčil pan ministr Kalousek, ještě daleko horší. Poslední, co bychom si měli přát, je rozdělená společnost. Jak nám předpovídají analytici, máme očekávat dalších dvanáct měsíců hospodářského marasmu. Jenže ono to nebude jenom dvanáct měsíců, ale bude to doba delší. Budou to dva roky, možná i více let stagnace. Nepotřebujeme nějakou vládu národní jednoty, o které někdy slýcháme. Potřebujeme národní jednotu. Těmito zákony, které se chystáte znovu schválit, se k žádné jednotě nedopracujeme. Jediné, čeho dosáhnete, dámy a pánové z ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, je, že posílíte frustraci a špatnou náladu devíti z deseti milionů lidí této země.
Nyní bych si k tomu dovolil říci pár dalších poznámek. Pánové Nečas a další velmi rádi nasazují sociální demokratům psí hlavu, nejraději hned několik psích hlav najednou. Říkáte o nás, že jsme stejní jako bývali komunisté, že jsme stejným nebezpečím pro svobodnou společnost. A když někdo hovoří o sociálních jistotách nebo o potřebě rozložit spravedlivěji náklady reforem a dopady krize, považujete ho hned za bolševika. Pomocí těchto povídaček se vám podařilo vyhrotit situaci ve společnosti. Opravdu byste s tím měli přestat, dokud je čas. Zkuste přestat ohlupovat lidi a zamyslet se nad tím, které strany naprosto a bez výhrady stojí za soukromým vlastnictvím, svobodou občanskou i podnikatelskou, za demokracií a demokratickými volbami, za rovností občanů bez rozdílu rasy, vyznání a pohlaví, za vládou zákona a svobodou slova. Nejprve si odpovězte na tuto otázku, a pak teprve strašte.
Proč o tom hovořím. V následujících letech prožijeme možná těžší časy, než byla krize v letech 2008 až 2010. Jediné, co víme jistě, že nám nikdo nepomůže. Vstupujeme do této doby jenom s několika málo výhodami. Jsme šikovní, pracovití, máme velkou schopnost inovací a improvizace. A stále ještě máme sociální smír. Ne úplný, ne bez trhlin, ale máme. Tato hromádka zákonů, která leží na našich poslaneckých lavicích, je nechtěným pokusem tento smír torpédovat a potopit.
Postavili jste svoje zákony tak, že hlavní zátěž starých dluhů a hlavní zátěž krize kladou na střední vrstvu a méně majetné lidi. To není fér. A jsem velmi pevně přesvědčen o tom, že ty vrstvy, pro které budou nové náklady nevýznamné, by ve své většině byly ochotné podílet se na tomto břemenu podstatně více.
Podle vás si každý sociálně smýšlející člověk myslí, že všichni bohatí si svoje peníze nakradli. To je hloupý předsudek. Já si nic takového nemyslím a sociální demokracie si nic takového taky nemyslí. Naprostá většina těch lidí, které počítáme mezi bohaté, úspěšné, naprostá většina lidí s vysokými příjmy a velkým majetkem si svoji životní úroveň tvrdě odpracovala. Tunelářů a zlodějů jsou desítky, možná stovky, třebas i pár tisíc, ale nikoliv nepřehledné davy. Všichni ostatní znají cenu práce. Naprosto nepochybuji o tom, že pokud byste se jich ptali, zda jsou připraveni nést větší náklady krize výměnou za zvýšení možnosti udržet stabilitu a klid v naší vlasti, odpovědí že ano. A dodají: pokud ale vláda zaručí, že zamezí dalšímu rozkrádání státu v neprůhledných zakázkách, v korupčních soutěžích a megalomanských projektech.
Sociální demokracie navrhovala vrátit se k daňové progresi u vysokých příjmů. Nikdy jste ale o tom nechtěli diskutovat. Zamyslete se alespoň nad tím, jak by většina národa s příjmy daleko menšími vnímala takový krok. Neříkala by tím reprezentace této země něco o tom, že se náklady problémů snažíme rozkládat tak, jak kdo je schopen problémy nést? Zavedení druhé sazby příjmové daně by samozřejmě neřešilo problém, ale finančně by pomohlo a společensky by to bylo ozdravné.
Hovořili jsme také o možnosti zvýšit, třeba jenom dočasně, firemní daně. Byli jsme označeni okamžitě ze strany koalice jako lidé, kteří chtějí udusit českou ekonomiku. To je zase strašlivé hrocení situace. Zvýšení této daně o několik málo procentních bodů žádný podnik nezahubí, ale znovu dá celé společnosti signál, že určitý náklad krize ponese i kapitál, majitelé firem. Jinak jsem pro to, a myslím, že v sociální demokracii nejsem zdaleka sám, upřednostnit, jakmile to bude jen trochu možné, snížení tíže daní především firmám. I když bych raději než nižší sazbu viděl další zrychlení odpisů. Ale nyní zde nechci zabíhat do takové odborné debaty. Mluvím teď spíše o idejích, ne o detailech.
Sociální demokracie přišla s řadou myšlenek k těmto zákonům a jsem přesvědčen, že jste mezi nimi nenašli snad ani jediný, který byste byli ochotni alespoň částečně akceptovat. Prosazujete nyní zásadní zákony silou své většiny, i když víte velmi dobře, že již dávno nemáte podporu většiny společnosti, a to ani vzdáleně. Vaše zarputilost prosadit svoji představu polarizuje společnost. Rozděluje ji v době, kdy nejvíce ze všeho potřebujeme jednotu a vzájemné pochopení, úctu a toleranci.
Copak dámy a pánové necítíte, jak se všude postupně, citelně, velmi hmatatelně zvyšuje napětí? Opravdu se toho neobáváte? Pravděpodobně ne.
Ještě bych si dovolil jeden dodatek, poznámku v podstatě na závěr.
Dámy a pánové z vládní koalice, s oblibou mluvíte o tom, že dluhy této země zavinila sociální demokracie. Víte naprosto stejně jako já, jako každý v této Poslanecké sněmovně a jako každý soudný občan tohoto státu, že jsme se na zadlužení země podíleli všichni A hádat se o to, kdo více, to nemá žádný smysl. Přece všichni víme, že i v letech, kdy jsme měli vyrovnané rozpočty, existovaly dluhy zaparkované ve vládních agenturách. Již vlády vedené Václavem Klausem zadlužily tuto zemi stovkami miliard korun a všechny další kabinety dluh pouze zvyšovaly. V této Sněmovně je velmi málo lidí, kteří by se na tom nepodíleli buď jako členové některých z vlád, nebo jako poslanci vládní strany. Co si zde chceme namlouvat? Že za to jedni mohou a druzí nikoliv? Stejně ale platí, že čím více se budeme hádat o podobné marginálie typu "kdo za to může?", tím směšnější budeme připadat našim občanům.
Vážené poslankyně a poslanci. Bohužel nepochybuji o tom, že hlasovací mašinérie vládní koalice se dříve nebo později rozeběhne a bez ohledu na to, co zde mluvíme od tohoto řečnického pultíku, schválí onen balík zákonů. Tato Sněmovna je rozdělena velmi jasnou hranicí, kterou narýsovaly naše stranické zájmy a strategie. Tyto zájmy a strategie nám nyní jasně rozdělily role. Koalice si to zde hodlá protrpět do chvíle, kdy bude moci začít zvedat ruku a mačkat knoflíky, a kdyby to šlo se špunty v uších, byli byste, vážené provládní poslankyně a vážení provládní poslanci, asi nejšťastnější. My z opozice zase budeme soustavně opakovat naše argumenty (upozornění na čas) obžalovávat vládu a různě zdržovat jednání. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Zbyněk Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Nechci narušovat tenhle poměrně smířlivý tón pana kolegy Velebného. Poprosil bych ho prostřednictvím paní předsedající, kdyby mě mohl chvilku poslouchat... Ještě jednou zkusím prostřednictvím paní předsedající pana kolegu Velebného... My se známe roky. Přeme se roky v krajském zastupitelstvu. Přijde mi - a teď to nemyslím nijak útočně - poměrně úsměvné, že člověk, který asi tak 30krát za poslední tři roky, když jsem se hlásil do rozpravy na krajském zastupitelstvu, navrhl ukončení rozpravy a se svými kolegy to prohlasoval a já už jsem nevystoupil, mi tady něco říká o špuntech v uších. Neříkám to nijak útočně, ale poměrně úsměvně.
Já jsem si vždycky cenil, pane kolego prostřednictvím paní předsedající, že jsme si věci říkali poměrně otevřeně, i když jsme spolu nesouhlasili. O to víc mě dneska mrzí, že to, co jste četl, není váš jazyk. To není váš styl. Já ho znám roky a budu radši, když mi to jadrně vyčtete jako vždycky, než tady číst -
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Prosím, mým prostřednictvím, pane poslanče, prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem říkal, prostřednictvím paní předsedající.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, ale potom jste se obracel takovými formulacemi přímo na pana poslance.
Poslanec Zbyněk Stanjura: V každé větě, omlouvám se. Ke každému slovesu musím říci prostřednictvím paní předsedající. Omlouvám se, nemyslel jsem to nijak zle. Tak teď jste mě rozhodila, paní místopředsedkyně. To nevadí.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: To jsem nechtěla. ***