(17.40 hodin)
(pokračuje Rusová)
Sama podrobněji se vyjadřovat k jednotlivým oblastem nebudu, a to proto, že nemám patřičný časový prostor.
Již někteří mí předřečníci, kolegové, se zde odhalili, v uvozovkách, co se týče jejich profese, a je jasné, jestliže někdo řekne: jsem nebo byl jsem lékař na záchranné stanici, tak je jasné, že zákonu o záchranné službě asi rozumí. Proto dovolte, abych vám i já odhalila svou profesní anamnézu. Téměř 20 let jsem pracovala v oblasti pracovního práva, takže určitě, co se týče pracovního práva, kde jsem měla specializaci na odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, určitě minimálně k této oblasti, ale i k oblastem personálním a tak dále bych měla co říci. Dále jsem pracovala jako právník na okresní správě sociálního zabezpečení, to znamená oblast nemocenského pojištění, důchodového pojištění, dále x let jsem byla externí odborná asistentka právnické fakulty, vyučovala jsem také na středních školách a řádně jsem vyučovala i na vysoké škole, a to oblasti etika podnikání, aplikovaná psychologie, občanské právo, trestní právo a tak dále.
Myslím si, že jsem se nepostavila před studenty a nemlčela. Promiňte, ale jenom takové odbočení.
A teď položím otázku: cui bono? Je to latinská fráze znamenající v čí prospěch, nebo komu ku prospěchu. V doslovném překladu komu, kterému dobro. Stejný význam má i méně rozšířená fráze cui prodest. Fráze se používá i v politice, ať už upřímně, v takovém případě je ovšem skutečná úspěšnost nižší, protože na rozdíl od kriminálního činu není v politice snadné odhadnout dopadu činu, nebo jako na značení, že za politickým činem například zákonem je kromě oficiálního důvodu i důvod jiný, například finanční zisk firmy nebo soukromé osoby, a tím zároveň i odpovídám.
Nyní mi ještě dovolte malou vsuvku patřící občanům České republiky. Prosím, sledujte, jak který z poslanců o jednotlivých návrzích předložených norem, zde nepochopitelně spojených v rozpravě v jeden balík, hlasuje. Vím, že naši starší občané, pardon, někteří neumějí zacházet s počítačem, respektive s internetem, popřípadě ho ani nevlastní, popřípadě na něj nemají ani finanční prostředky. Poproste své děti, vnuky, vnučky, ať vám tyto informace předají. Udělejte si sami vlastní úsudek. Apeluji však i na mladší občany, na které důsledky těchto hororů dopadnou.
Na závěr mi dovolte, abych bez mnoha slova vyjádřila, o čem jsem vnitřně přesvědčena. Corruptisima republica plurimae leges - zkorumpovaný stát musí mít mnoho zákonů. A to již nehovořím o jejich kvalitě. A ještě trochu hruběji: "Když si někdo zamane na cizí kožich, může o něj přijít. " Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, paní poslankyně. Slovo dostává pan poslanec Ladislav Šincl.
Poslanec Ladislav Šincl: Děkuji, paní předsedající. Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážení poslanci, vážené poslankyně, ve svém úvodním prvním vystoupení jsem se před váženou Sněmovnou krátce vyjádřil k tisku 373 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zamítnutý Senátem.
Zde jsem skončil tím, že jsem upozornil na problém takzvané strukturální nezaměstnanosti. Ta se projevuje tím, že určité regiony mají různou kvalifikační strukturu a dochází tak k nízké zaměstnanosti některých skupin (předsedající žádá o klid)uchazečů kvalifikačně nevhodných, ale zdravotně postižených a tak dál. Tento zákon ovšem říká, jak již jsem v úvodu v prvním vystoupení poznamenal, nepracuješ déle jak dva měsíce, šup s tebou do jednoho pytle a je nám jedno, co jsi předtím dělal a co bys ještě mohl, teď nafasuješ smeták a půjdeš do ulic. Musíme si všichni zde uvědomit, že měníme tak celý koncept, celý pohled na problém a řešení nezaměstnanosti v naší zemi a mění to také úlohu úřadu práce. Obávám se, že se vytratí individuální přístup k jedinci, u kterého je velká pravděpodobnost jeho uplatnění na trhu práce, a nahradíme ji paušálním přístupem. Chvályhodná je snaha řešit problematiku dlouhodobě nezaměstnaných lidí, kteří jsou rok, dva, tři a déle bez zaměstnání, kteří se i mnohdy úspěšně práci vyhýbají. Tento zákon to však vůbec neřeší. A to je potřeba říci jednoznačně. Tento zákon upravuje věci, kterými bude, omlouvám se za to slovo, ale je nejvýstižnější, buzerovat lidi, kteří doteď poctivě pracovali a ne svou vinou přišli o místo. A těch je v našem regionu opravdu hodně. Jen pro vaši orientaci mi dovolte uvést pár konkrétních čísel k 30. 9. 2011.
Míra nezaměstnanosti v okresech - porovnám: Bruntál - 14,2 %, Karviná - 13 %, ve srovnání s Mladou Boleslaví - je zde míra nezaměstnanosti 4,7 % a v Prachaticích 4,6 %. Počet uchazečů na jedno místo v Bruntále 33,5, v Karviné 20, oproti tomu v Mladé Boleslavi 6,2, v Prachaticích 6,3, a to se vůbec raději nezmiňuji o Praze. Absolutní počet nezaměstnaných, například v okrese Karviná bylo k 30. 9. 2011 evidovaných téměř 20 tisíc nezaměstnaných. Místo toho, aby jim byl dán prostor a individuální přístup k tomu, aby se mohli znovu uplatnit na trhu práce, budou již v této hodně stresové situaci ještě více stresováni. Uvědomme si, že člověk nezaměstnaný déle jak dva měsíce nemusí a zpravidla ani není člověk, který by nechtěl pracovat.
Pan ministr říká, že chce řešit otázku lidí, kteří se dlouhodobě vyhýbají práci a kteří pracovat nechtějí, ale přitom zavedení veřejné služby pro lidi, kteří dva měsíce jsou nezaměstnáni. Aniž bych chtěl citovat základní ekonomickou teorii o frikční nezaměstnanosti, která je krátkodobá a je přirozenou součástí lidského života, je zpravidla spojena s přechodem ze školy do prvního zaměstnání, stěhováním, změnou po dobrovolném odchodu z předchozího zaměstnání, musím se zaobírat otázkou, jsou-li dva měsíce tou adekvátní hranicí. Je třeba se zamyslet, jak dlouho trvá v našem regionu, kde skutečně práce není, jak jsem již uvedl, najít člověku i s vysokým lidským kapitálem, rozuměno tím vzdělání a praxe, adekvátní zaměstnání. Mám dojem, že tady vzniká paradox, najednou budou úřady práce řešit nikoliv těch 100 až 150 tisíc lidí, kteří jsou rok a více bez zaměstnání, skupinu lidí, která potřebuje naši pozornost, skupinu lidí, se kterou by se mělo pracovat, kteří mnohdy mohou skutečně patřit do té skupiny lidí, kteří potřebují pro nalezení zaměstnání tento druh motivace a vedení, ale přibude minimálně 200 tisíc lidí, kteří budou dva a více měsíců bez práce. ***