(21.10 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Navíc jde o obory s akutní péčí, například porodnice, ba i celé nemocnice. Stimulem k těmto fatálním krokům je opět nedostatek peněz ve VZP. Byla jsem v roce 2005 přítomna přednášce jednoho z tvůrců slovenské zdravotní reformy, který hrdě prohlásil, že oni se vědomě vzdávají parametrů dostupnosti. Pan exministr Zajac je prý poradcem na současném ministerstvu v české vládě, a tak mám dojem, že chceme kopírovat tehdejší jejich reformu, kde je i úsilí o privatizaci zdravotních pojišťoven a tak dále.
To tedy není výraz pomoci občanům, nýbrž jde o opatření problematicky revoluční a antihumánní. Tyto takřka osudové normy s mnoha nedostatky a s mnoha přijatými pozměňovacími návrhy byly nakonec Sněmovnou přijaty především zásluhou koalice takřka bezproblémově, zatímco v Senátu nikoliv, s výjimkou zákona o zdravotnické záchranné službě. I tento nesoulad o něčem svědčí. Při hlasování v Poslanecké sněmovně je vždy jednotné hlasování koaličních poslanců, i když na straně opozice je množství věcných připomínek. To však nic nemění na závěrečném hlasování, které je podmíněno dle mého názoru čistě politicky.
Ministerstvo zdravotnictví se návrhem zákona vzdává koordinační funkce ve zdravotnictví a současně se zbavuje odpovědnosti za rozvoj zdravotnictví a vlivu na tvorbu sítě zdravotnických zařízení, tj. zapomíná na vzpomínanou dostupnost péče s odrazem na její nižší kvalitě a efektivitě. Lze konstatovat, že v úvodu již vyjmenované atributy, dostupnost, kvalita a efektivity, které by mělo moderní zdravotnictví respektovat, tyto předložené normy nesplňují. Tím se přispěje k ještě větším organizačním, a tím i věcným nedostatkům zdravotnického systému a Ministerstvo zdravotnictví už nemůže být skoro ve vlastním zájmu nadále gestorem zdravotní péče v České republice.
Doporučujeme hlasovat pro zákon o zdravotnické záchranné službě a jeho senátní verzi a ostatní zákony zdravotnického balíčku znovu zamítnout. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Další přihlášenou je paní poslankyně Dana Váhalová, která také vystoupí se stanoviskem poslaneckého klubu ČSSD.
Poslankyně Dana Váhalová: Dobrý večer, dámy a pánové, paní předsedající, vládo. Dovolte, abych jménem klubu České strany sociálně demokratické vystoupila k návrhům zákonů v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, které zamítl Senát a nám jsou nyní předloženy ke schválení.
Tyto zákony jsou součástí takzvané sociální reformy. Pokud se na tyto zákony podíváme v jejich komplexnosti, jedná se v podstatě o největší změnu sociálního systému za dobu existence České republiky. Zatímco dosud zde existovala sociální politika založená na decentralizaci státní správy, současná sociální reforma mění celý tento systém budovaný několik let a v podstatě ho centralizuje.
Základním kamenem sociální reformy současné vlády je bezesporu již schválená novela zákona o Úřadu práce České republiky. Připravované převedení výplat sociálních dávek z obcí na úřady práce představuje obrovskou změnu v životě statisíců lidí. Námi projednávané zákony na tuto změnu dále navazují. Abychom lépe pochopili, jak je schvalována sociální reforma, chtěla bych se vrátit k projednání této již schválené novely zákona o Úřadu práce.
Tento tak důležitý zákon nebyl navržen vládou, ale skupinou poslanců, to znamená, že neprošel obvyklou procedurou vládního návrhu. Tento návrh zákona byl prohlasován ve Sněmovně. Dále byl zamítnut Senátem, následně Sněmovna přehlasovala stanovisko Senátu. Tento zákon byl však vrácen zpět Sněmovně i prezidentem České republiky.
Dovolte mi citovat odůvodnění prezidenta České republiky: "Zákon považuji za nesystémový a nedomyšlený. Změna institucionálního uspořádání úřadů práce by měla avizovanou či připravovanou transformaci v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti ukončit, a nikoliv být na jejím počátku. Bez změny politiky, a tím i kompetencí není k organizačním úpravám žádný zřetelný důvod, obzvláště za situace, kdy ke struktuře úřadů práce nebyly v uplynulých letech vznášeny žádné výraznější výhrady. Problém, a to dlouhodobý, je v efektivnosti těchto úřadů a v jejich skutečném, nikoliv deklarovaném přínosu.
Zákon vytváří další, nový centrální úřad, a tím posiluje byrokracii, s čímž se nemohu ztotožnit. Vícestupňový systém, který má vzniknout, bude složitější, nikoliv účelnější a pružnější. Zvolené krajské členění postrádá jiný věcný důvod než jen formalistický. Bezúčelové kopírování krajského uspořádání dokonce ani mezi hejtmany nenalézá zřetelnou podporu, spíše naopak. Obávám se proto, že důvody přijetí zákona jsou spíše zájmové než věcné.
Jedním z hlavních proklamovaných důvodů k přijetí zákona jsou údajné úspory finančních prostředků ve výši jedné desetiny ročních nákladů. Takovou úsporu považuji za naprostou fikci. Zkušenosti s vytvářením nových úřadů nás již mnohokrát přesvědčily o opaku. Značná část slibovaných úspor může být navíc realizována i v rámci stávající struktury úřadů práce, ať už lepším metodickým řízením, či sloučením některých činností.
Nemohu opomenout ani nestandardní způsob předložení zákona. Zákon byl připraven narychlo. Původně šlo o ministerský návrh, který byl na podzim loňského roku zaslán do připomínkového řízení. Ještě předtím, než se dostal do Legislativní rady vlády, byl paralelně v téměř stejné době a podobě předložen formou poslanecké iniciativy. Zákon tudíž není vládním materiálem a neprošel standardním legislativním procesem, což by zejména u zákona tohoto typu mělo být pravidlem.
Zákon obsahuje i řadu právních chyb, nehledě na množství chyb technických a jazykových. Poslanecká sněmovna jich v rámci pozměňovacích návrhů nalezla více než čtyři desítky. U zákona, navíc měnícího dalších 32 souvisejících zákonů, může mít každá další chyba nemalé důsledky. Zákon byl jednoznačně odmítnut v Senátu a byl vrácen Poslanecké sněmovně, která poté Senát přehlasovala.
Zákon je věcně sporný, není dobře připraven, není dostatečně prodiskutován a přichází v nevhodnou chvíli. I proto jej vracím Poslanecké sněmovně k opětovnému projednání."
A co udělala vláda s těmito připomínkami? Jednoduše nic! Prostě v Poslanecké sněmovně přehlasovala stanovisko prezidenta České republiky. To je důkaz, že vláda prostě odmítá seriózně jednat se společností a brát v potaz názor široké veřejnosti. Jedná se přitom o změny, které ovlivní životy tisíců lidí na dlouhé období. Z informací, které máme z našich volebních obvodů, dobře víme, že tato reforma a zejména výplata sociálních dávek není připravena a hrozí možný chaos a sociální nepokoje.
Jelikož vláda s námi odmítá jednat, jsme nuceni přistupovat k nestandardním parlamentním krokům.
Co se týká dnes projednávaných zákonů, tak v podstatě navazují na tento nepřipravený zákon o Úřadu práce a ukazují skutečnou podstatu reformy. Nejde totiž jenom o úspory, ale v podstatě o přerozdělení prostředků v sociální oblasti. Jedná se o postupnou privatizaci úkolů státu. Navrhovaná novela zákona o zaměstnanosti například zavádí princip takzvaného sdíleného zprostředkování zaměstnání. Dle tohoto návrhu se zavádí možnost převést zprostředkování zaměstnání z Úřadu práce na pracovní agentury. Zatímco ve škrtání sociálních dávek je ministerstvo velmi přísné, tak vůči těmto agenturám a stejně tak budoucímu bankovnímu provozovateli sociální karty je velmi přátelské. ***