(14.00 hodin)
(pokračuje Lesenská)
Pacientů s těmito diagnozami je v celé České republice přibližně 1000. Roční náklady na léčbu těmito speciálními přípravky se pohybují od 100 do 350 tisíc Kč. Tato Poslaneckou sněmovnou schválená novela se dále dotýká i dalších skupin pacientů, kteří jsou závislí na léčebné výživě. Jde o nemocné, kteří nemohou přijímat běžnou stravu ústy a jsou živeni pomocí sondové výživy přímo do žaludku nebo střeva. To se dotýká dalších asi 1000 pacientů a roční náklady na tuto terapii činí asi 100 tisíc Kč. Nejčastěji jde o pacienty s nádorovým onemocněním nebo chorobami nervové soustavy. V neposlední řadě se dotkne tento problém i kojenců a dětí s těžkými potravinovými alergiemi odkázanými na speciální kojenecké náhrady mléka.
Tuto částku není schopna drtivá většina rodin svému členovi uhradit a není schopna ji ani získat a poté vyčlenit ze svého rozpočtu. Celá velmi vážná a nebezpečná situace by tak měla za následek úplné neléčení nebo nedostatečné léčení těchto velmi vážných onemocnění, a tím i neustálé zhoršování zdravotního stavu těchto nemocných, které může vést s velkou pravděpodobností až k fatálním následkům.
Tento Poslaneckou sněmovnou již schválený bod novely lze považovat za naprostý nonsens a život ohrožující přehmat. Tento názor sdílí i Ministerstvo zdravotnictví, Národní sdružení PKU a jiných DMP, organizace sdružující pacienty s těmito chorobami a odborníci z řad lékařů zabývající se léčením těchto diagnóz v čele s doc. dr. Pavlem Kohoutem z Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, členem výboru Společnosti pro klinickou výživu a intenzivní metabolickou péči České lékařské společnosti J. E. Purkyně, a Národní rada zdravotně postižených České republiky.
Protože podle názoru Ministerstva zdravotnictví České republiky by jakýkoli pokus o úpravu či upřesnění § 15 odst. 6 písm. f) zákona nepřispěl k jasnému výkladu předmětného ustanovení, ale naopak by v praxi vedl k ještě většímu počtu výkladových možností, navrhuje se toto usnesení jako opatření, které je v rozporu se zbytkem zákona a které výrazně poškozuje velkou skupinu pacientů, zcela ze zákona vypustit.
Dále ve svém pozměňovacím návrhu, který máte na lavicích a ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě - Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona č. 48, o veřejném zdravotním pojištění svým sněmovním tiskem 409. Tato novela obsahuje i výše uvedené ustanovení § 15 odst. 6 písm. f), na jehož základě hrozí od 1. ledna pacientům s některými velmi těžkými chronickými onemocněními zásadní zhoršení přístupu k jejich jediné možné účinné a nepostradatelné léčbě. Na základě tohoto nejasného a velmi kontroverzního ustanovení může u nich docházet k velmi závažným následkům, a to již právě od 1. ledna. Z tohoto důvodu je velmi nutné, aby účinnost článku 27 bodu 31 nastala již počínaje 1. 1. 2012, aby bylo možno zabránit uvedeným komplikacím v jediné možné léčbě předmětných diagnóz, a tím i velmi závažným následkům u velkého množství pacientů s velmi závažnými diagnózami, které je ohrožují i přímo na životě.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Lesenské. Prosím nyní o slovo pana poslance Jiřího Dolejše. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Milé kolegyně, vážení kolegové, s napětím jsem očekával tuto debatu, protože jsem se domníval, že ve druhém čtení tak důležitého návrhu zákona, jakým je v podstatě další pilíř daňové reformy, se aspoň koalice pokusí dotvořit to, co se jí dosud nepodařilo. Možná mě ještě některý z kolegů mile překvapí, ale zatím to, co se proslýchá a co jsem tady zaslechl mě tedy neuspokojilo v mých očekáváních.
Zdá se, že K9, tedy koaliční setkání, které v podstatě dnes rozhoduje o všem, ani k tomu nepotřebuje Sněmovnu, tak K9 - to je něco, jako pyšná devítitisícovka, která se pyšní nad námi, obyčejnými poslanci. A zdá se, že tato mohutná hora porodila v tomto případě myš.
Nepodařilo se vydiskutovat, natož navrhnout rozumnější přerozdělení daňového břemena, které by jak naplnilo erár, tak motivovalo k hospodářskému růstu, k ekonomičtějšímu chování. A dokonce, jak se proslýchá, tak tato důležitá norma pravděpodobně bude odložena až na rok 2014. Tedy chtělo by se říci lidově na svatého Dyndy. Protože ty dva roky, které mezitím by uběhly, mám na mysli rok 2012 a 2013, tak tyto krásné šíré plodné lány vládní reformy přeorají těmi událostmi, které pravděpodobně přijdou a udělají z něj měsíční krajinu.
Jak to, že K9 u tak stabilní vládní koalice, jako je nepochybně tato, která má 115 poslanců, nedokázala najít konsenzuální, stabilní a přitom racionální řešení! Zdá se, že mě nepotěšíte pokud jde o debatu na téma naplnění státního rozpočtu větší solidaritou korporací, tedy korporátních daní, i když jakási vlaštovička tady byla z kruhů Věcí veřejných, aspoň symbolický jeden procentní bod - kolegové, bravo! - prostřednictvím samozřejmě paní předsedající. Ale nevím, jestli toto svoje hrdinství dotáhnete do konce. Obávám se, že to bude jako vždycky. Tedy tato novela se zredukuje na debatu o posvátném grálu odborářů, zaměstnanců, a to jsou stravenky.
Tady se nemohu zbavit jistého deja vu, když před čtyřmi nebo pěti lety, myslím, že to byl rok 2007, se tu prosazovala reforma veřejných financí, krize ještě v té době nebyla na obzoru, ani vidu, ani slechu. A protože tady byly poměry hlasovací 100 na 100, tak aby prošla reforma veřejných financí, tak tehdy - kolegové, co tu seděli se mnou si jistě vzpomenou - tou klíčovou podmínkou, aby se to prohlasovalo, byly stravenky. A musím říci, že stravenky byly bráněny nikoliv v logice pravo-levé, jak tady hovořil kolega Doktor, ale naprosto průřezově. Ono totiž u těch stravenek, i když je to ten posvátný grál odborářů, zdaleka nejde jenom o ty zaměstnance. Oni z toho totiž mají i ti hospodští. Ony z toho mají samozřejmě i ty stravenkové firmy. A když si to všichni dali dohromady, tak jsme je tehdy uhájili.
Ale přesto tlačila bota mnohé, zejména ty, kteří rádi hovoří o daňových distorzích. Možná si vzpomenete, tehdy se objevil do roka a do dne, jako Kozina, do roka a do dne se objevil poslanecký návrh, který argumentoval stejně jako dnešní podání, tedy tím, že když zrušíme slevy na zaměstnanecké stravování, tak vyčistíme systém, zabráníme tomu, že tyto úlevy jsou zneužívány, a že vlastně se začneme konečně chovat komplexně, systémově atd., znáte to sami, tuto bych řekl trošku už parlamentní hantýrku.
Je otázka tedy - je to opravdu tak závažná distorze v systému? Kdybych parafrázoval pana ministra financí, tak ptáci přestanou létat, přestanou zpívat? Prostě právě stravenky těm ptákům liberální ekonomie přistřihují křidélka? A není náhodou v této katedrově čisté, akademické optice hlavní distorzí ekonomického systému samotný člověk, kterému když máme pomáhat, tak to svedeme na trh?
Přitom, a to si řekněme upřímně, ve většině zemí Evropské unie, doufám, že počítám správně, myslím 16 z 27, stravenkový systém, nebo systém podporovaného závodního stravování a podpory stravování zaměstnanců existuje. Zdá se, že tady naši ekonomové a naši politici z pravé poloviny politického spektra už dávno dohnali a předehnali vyspělou západní Evropu. ***