(12.50 hodin)
(pokračuje Horníková)
Oblast, kterou se budeme muset zabývat a která není v občanském zákoníku dořešena, je také oblast bydlení. Já zde vystupuji dnes proto, že na mých e-mailech, a očekávám, že i na e-mailech vás kolegů, především těch, kteří se věnujete bydlení, se v poslední době možná objevil dotaz, který se týká převodu družstevních bytů do vlastnictví. Byl zde už zmíněn zákon č. 72/1994, to je zákon o vlastnictví bytů, zákon, kterým se umožnil převod družstevních bytů do vlastnictví. Tento zákon také obsahuje termín a lhůtu, do kdy mají bytová družstva byty převést. A protože jsme několikrát tuto lhůtu prodlužovali, naposledy z roku 2012 na rok 2020, a v tuto chvíli řekněme tato problematika není řešena, lidé se nás ptají, jestli jsme na to nezapomněli.
Já bych z tohoto místa chtěla říci - nezapomněli. Je řada věcí, která naprosto správně se nemá objevit v občanském zákoníku, který zde bude platit řekněme několik desítek let. Jsou to přechodná ustanovení, která by měla být řešena jinou právní úpravou. Já bych z tohoto místa chtěla vzkázat všem, kteří nám píší e-maily a ptají se, jak to bude s jejich družstevními byty. Znovu říkám: nezapomněli jsme. Jak zde říkal pan kolega Křeček, paragrafy 27, 28, 29 týkající se přístaveb a nástaveb, stejně tak paragrafy 23 a 24 řešící převody bytů do vlastnictví - nezapomněli jsme. Tato problematika bude řešena, a už to zde bylo zmiňováno, to je ta oblast, kterou otevřel pan kolega Koníček, bude řešena doprovodným zákonem, který by měl odpovědět na problematiku, která zcela správně nepatří do zákona občanského.
Musím říci, že to, co zde říkám, je po konzultaci s panem ministrem, takže si myslím, že bát se toho, že nám byty nebudou převedeny do vlastnictví, protože 2020 je daleko a nikde to není řešeno, nám v tuto chvíli nehrozí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji paní poslankyni Horníkové a prosím pana poslance Jana Babora, aby se ujal slova.
Poslanec Jan Babor: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, já po té smršti faktických připomínek bych si dovolil jen upřesnit legislativně pozměňovací návrh pod číslem F1, a to že se jedná o slovo "věci" v první větě.
Na připomínku kolegyně Horníkové chci říci, že by stačilo zákon 72/1992 (1994?) nerušit.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Jako poslední dosud přihlášený do rozpravy je pan poslanec Jeroným Tejc. Není přítomen. Ptám se tedy, zda se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Rozpravu končím a očekávám pravděpodobně závěrečná slova pana ministra.
(Do sálu přichází poslanec Tejc, který by ještě rád vystoupil v rozpravě.)
Rozprava je ukončena. Já poprosím pana ministra, jestli by byl tak laskav, otevřel rozpravu a umožnil panu poslanci Tejcovi jeho vystoupení.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Otevírám rozpravu.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, rozprava je znovu otevřena a slovo dostává pan poslanec Jeroným Tejc.
Poslanec Jeroným Tejc: Já děkuji velice panu ministrovi. Omlouvám se, že jsem vyřizoval telefonát, který mi přehlušil to, že vystoupení kolegy Babora bylo kratší. Protože pan ministr byl tak shovívavý, tak nevyhovím přání pana premiéra a nebudu prodlužovat debatu ve třetím čtení, nebudu komentovat celý tento zákon. Doufám, že pan premiér mě pak nebude kritizovat, stejně jako sociální demokracii, že jsme se vyjádřili málo k tomuto zákonu ve třetím čtení, protože určitě by to byl materiál na dlouhou dobu, ale čas je omezený.
Velmi krátce bych si dovolil se vyjádřit k onomu zákonu. Já osobně patřím mezi ty, kteří jsou přesvědčeni, že novou normu, nový občanský zákoník, potřebujeme, že potřebujeme určitým způsobem vyjasnit ty novely, které proběhly, tak aby byl srozumitelnější. Na druhé straně jsem nebyl nadšen z toho, jakým způsobem se ministerstvo za těch posledních mnoho let vypořádalo s tvorbou, právě proto, že podle mého názoru by nejdříve měla být analýza, která vyhodnotí to, co v našem občanském právu nefunguje, co je potřeba měnit, a naopak to, co i z hlediska judikatury již je dostatečně jasné a měnit potřeba není.
Analýza tady není a podle mého názoru v mnoha ohledech způsobí to, že budou měněny i instituty a ustanovení, která jsou dnes všem lidem v naší zemi jasná a která v zásadě nepotřebují dalšího výkladu. Budeme je nahrazovat novými a bude to v mnoha případech znamenat i určitou právní nejistotu a to, že onen institut bude vyjasněn samozřejmě až při rozhodovací praxi soudů. S ohledem na délku soudního řízení, s ohledem na rozdílné názory, konečný názor bude stanovovat až Nejvyšší soud, a to se může ukázat jako velký problém nové právní úpravy, protože to bude trvat minimálně sedm, deset, možná někdy patnáct let, než bude jasno, jak který institut vyložit, protože jedna věc je jeho text v zákoně, druhá věc je možný právní názor a jeho výklad. To je podle mého názoru největší riziko této úpravy. Určitě to je rizikem každé úpravy, kterou tady přijímáme. Není to věc pouze tohoto díla. To, proč to riziko je podle mého názoru výrazně větší, je právě v tom, že tento zákon mění i věci, které by v mnoha ohledech možná měnit nemusel.
Pak samozřejmě se dostaneme k diskusi o diskontinuitě práva. Je otázkou, jestli jsme měli natolik v některých oblastech reagovat změnou a odlišnou koncepcí od té úpravy, která byla a která je stále ještě obsažena v občanském právu. Je to diskuse na jednotlivá témata, od dědického řízení přes řekněme náhradu škody. Ta debata se vedla. Já jsem rád, že jsme se nakonec dohodli na tom, že debata nad občanským zákoníkem probíhala byť nejen v nestandardní míře, ale i v nestandardní době, tedy v době léta, tak že se dařilo nebo nedařilo setkávat se s jednotlivými odborníky.
Je důležité, že vznikl pozměňovací návrh. Za sociální demokracii mohu říci, že podpoří dojednaný kompromis v rámci pozměňovacího návrhu, který vznikl v ústavněprávním výboru. Budeme hlasovat pro tento pozměňovací návrh. Nebudeme hlasovat a nemůžeme podpořit a budeme se zdržovat při hlasování o návrhu jako celku, i když tento návrh bude přijat, protože se skutečně domnívám, že problémů, které zákon přinese, je mnoho.
To, co určitě stojí za zmínku, je právě způsob projednávání zákona. Já chápu, že stojíme před složitým rozhodnutím, jestli pozměňovací návrh, který byl kompromisně dojednán a který má 66 stran, máme odhlasovat a má být součástí toho návrhu, nebo by - a to si myslím, že by si toto dílo zasloužilo více - měl být návrh zákona s těmito připomínkami vrácen do druhého čtení, případně ještě mohla být možnost připomínkovat jej v rámci resortu, protože i ten pozměňovací návrh je docela rozsáhlý. Na straně druhé tady máme Senát, uvidíme, jak se k tomu vyjádří on.
Za mě tedy ještě jednou za prvé poděkování panu ministrovi za to, že umožnil otevřít rozpravu, a za druhé stanovisko k tomuto návrhu zákona. Určitě přináší i kladné změny. Bohužel se ale obávám, že ona diskontinuita a to, jakým způsobem byly změněny některé podstatné věci, na které jsou občané v naší zemi zvyklí, bude přinášet po velkou dobu právní nejistotu a mnoho občanů může přivést do složité situace. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Protože byla rozprava znovu otevřena, přihlásil se pan poslanec Stanislav Polčák. ***