(18.50 hodin)
Poslanec Jaroslav Krákora: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu velice stručný. Já mám stanovisko právě obrácené než pan kolega Šnajdr. O tomto zákoně jsme tady hovořili mnohokrát, strávili jsme tady desítky hodin času a my samozřejmě nechceme, aby tento zákon byl tímto hlasováním senátní verze zrušen, takže jsme proti.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano a teď otevírám rozpravu. Do ní se hlásí pan poslanec David Rath.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, z poslaneckých řad vládní koalice jsem slyšel "á jé". Vy jste si odhlasovali, že tady budete jednat třeba do rána. Konečně my na to máme dost sil.
Dámy a pánové, poněkolikáté se v této Poslanecké sněmovně dostáváme k projednávání zákona o veřejných neziskových nemocnicích, který navrhuje poslanec Marek Šnajdr za podpory ministra zdravotnictví Hegera zrušit. Už opakovaně jsme tady říkali argumenty, proč to považujeme za nebezpečné. Myslím si, že ten zákon vznikl především proto, a byl odpovědí na politiku Občanské demokratické strany, která tehdy, kdy vznikal, řídila kraje a rozjížděla privatizaci nemocnic. Nejdál to došlo v kraji Středočeském, kde tehdejší hejtman a místopředseda Občanské demokratické strany pan Bendl prodal jedenáct nemocnic v podstatě v jednom okamžiku a prodával je velmi nestandardním způsobem. Souhrnně byly tyto nemocnice prodány zhruba o tři čtvrtě miliardy méně, než byly prosté účetní odhady jejich majetku. Tím vznikla i Středočeskému kraji ztráta ve výši tři čtvrtě miliardy korun. A že nejde o ztrátu iluzorní, je vidět ještě dnes v účetnictví nemocnic Středočeského kraje, protože, dámy a pánové, ty nemocnice předtím byly převedeny na akciové společnosti a prodávaly je tedy fakticky akciové společnosti. Takže dodnes najdete v účetnictví Kladna, Kolína, Příbrami, Mladé Boleslavi stamilionové deficity, které s sebou tyto nemocnice táhnou ve svém účetnictví, protože samozřejmě účetnictví musí pravdivě zobrazit rozdíl mezi účetní hodnotou prodávaného majetku a reálnou hodnotou, za kterou byl majetek skutečně prodán. Takže dodnes ty nemocnice s sebou táhnou stamilionové deficity za tento nevýhodný prodej.
Já se nebojím tento prodej, který tehdy zorganizovala ODS za podpory lidovců - třeba pro to hlasovala i paní Langšádlová, která dneska už zase není zase u lidové strany, ale je u TOP 09 a nepamatuje si, proč vlastně pro to hlasovala, ale prostě hlasovalo pro to tehdejší zastupitelstvo s většinou ODS za podpory lidovců a dodnes na to máme památku v tom účetnictví ve výši minus zhruba 800 mil. korun, které nám tam dodnes v tom účetnictví scházejí. Já se nebojím tuto operaci nazvat krádeží, loupeží něčeho, co generace našich předků tady budovaly jako veřejný neziskový sektor. Většina těch nemocnic totiž měla základy ještě za Rakouska-Uherska a ani tehdy, za starého mocnářství, to nebyly soukromé subjekty. Byly to veřejné státní instituce. Stejně tak za první republiky, stejně tak v následujícím období. V podstatě poprvé v historii, po mnoha stech letech, přišla politická strana, která si dala za cíl plošnou privatizaci nemocnic.
Dámy a pánové, nikde v Evropě nenajdete podobnou politickou stranu ani podobný osud nemocnic. Že se tu a tam nějaká nemocnice prodá, pronajme, případně nějaký soukromý investor nějakou postaví, to je normální, běžné a to by mně ani sociální demokracii nevadilo. Samozřejmě sociální demokracie od počátku prosazuje koexistenci veřejných nemocnic, veřejných neziskových nemocnic doplněnou sítí těch soukromých zařízení. A ta můžou být v různém vlastnictví. Mohou být ve vlastnictví měst, církví, neziskových organizací, ale klidně i podnikatelských subjektů. Proč ne? Ale je to doplněk základní, páteřní osy neziskových nemocnic.
My bohužel dnes jsme ve stavu, kdy třeba Středočeský kraj nemá kompletní zdravotnickou péči v některých okresech, prostě jsou tam celé okresy, které vypadly, jako třeba Mělník nebo Beroun, zvlášť pro to Mělnicko je to velmi bolestné, protože už je dál od Prahy. Pro Beroun, pro část Berouna je to taky bolestné. A najdete tam takové osudy, a já je nechci připomínat, jako rozkradenou nemocnici v Brandýse, což je pomníček po privatizaci, kterou provedla ODS a Petr Bendl. Dnes Petr Bendl - my jsme tehdy říkali, že jde o rozkrádání nemocnic, že jde o krádež za bílého dne, tak se tomu vysmíval. Dnes, když za ním přijdou novináři a říkají, co říká tomu, co se stalo v Brandýse s nemocnicí, kterou prodal za 7,5 mil. a jejíž jednotlivé majetky mezitím byly prodány asi za 45 mil. během pár let a dneska je to ohlodaná kost, která v podstatě na 90 % za pár týdnů skončí. Skončí tím, že se zavře. Skončí krachem. Takto ji dobře vedl soukromý vlastník. A dnes když přijdete za Petrem Bendlem a zeptáte se ho, tak se diví. Říká, že o tom nevěděl, že samozřejmě on nikdy nic takového nechtěl, že ho vlastně podvedli jeho nejbližší, asi pan Rubáš, pan Tluchoř a mnozí další. Najednou Petr Bendl tam nikdy nebyl, o ničem neví, nikdy nic neslyšel, může za to nějaký Rubáš, Tluchoř a bůhví kdo ještě. On to přece myslel dobře. On to myslel dobře a myslel si, že ta nemocnice bude prosperovat, bude dnes léčit lidi a bude báječná. Realita je někde úplně jinde.
Já myslím, že stojí za to se podívat do ostatních zprivatizovaných nemocnic. Jeďte se podívat, jak vypadá ta mělnická, jak vypadá ta neratovská, jak vypadá ta rakovnická. Nikde nenajdete zářivé prosperující soukromé zařízení, kde se investuje, jsou tam spokojení pacienti, šťastní lékaři, usměvavé sestry. Tam přijdete a slyšíte jenom nářky a problémy. Lékaři odcházejí, hledají si práci jinde, ty nemocnice kamuflují vůbec to, aby provoz udržely, tak tam kamuflují výpadky lékařů různými věcmi, např. že se momentálně maluje, takže se tam maluje třeba v listopadu, protože najednou na chirurgii nejsou chirurgové.To jsou důsledky. Já myslím, že by stálo za to, abyste se tam do těch nemocnic jeli podívat, abyste je navštívili. A ne jako oficiální delegace, abyste tam zašli jako pacienti, promluvili si se sestrami, jak jsou tam spokojeny, promluvili si s lékaři, podívali se na to, jak ty nemocnice, zprivatizované nemocnice, dnes fungují.
Dámy a pánové, tento zákon měl být a vznikl jako pojistka proti tomu, aby v dalších krajích nedocházelo k masivní privatizaci nemocnic. Bohužel z mého pohledu, samozřejmě z pohledu pravice určitě dobře, když jsme prohráli volby v roce 2006, nastoupil tandem Julínek-Šnajdr, a byť ten zákon platil, tak ho hodili naprosto k ledu a ignorovali ho, takže všechny snahy o zápis nemocnic podle tohoto zákona končily na naprosté ignoraci platného zákona od těchto dvou pánů. ***