(9.20 hodin)
(pokračuje Rath)
Nicméně navíc odpověděl po urgencích, čili to porušení zákona nebylo napraveno řekněme z vlastního rozhodnutí, ale poté co jsem opakovaně urgoval odpověď a upozorňoval jsem na porušování zákona, kterého se premiér jednoznačně dopustil. Čili pan premiér mně řekl, že platy lidí Úřadu vlády nezná, a tudíž mně je nesdělí. Což myslím, že není správná odpověď, zvlášť v situaci, kdy už jednou pan Nečas čelil podezření, že protežoval jednu pracovnici na úkor ostatních a že dostávala zcela neobvyklé a mimořádné odměny.
Bohužel při minulé interpelaci, kdy jsem to tady vznášel, tak vystoupil předseda klubu ODS pan Stanjura - já nevím, já nechci použít slovo napadl, ale spíše mě káral, že není slušné ptát se na platy a příjmy rodinných příslušníků. To mě trochu zmátlo, protože žiji v představě, že paní Nagyová nemá žádné blízké, úzké, osobní či příbuzenské kontakty s panem premiérem, a slova pan předsedy ODS mě poněkud vykolejila, protože on říkal, jak tady bych zopakoval, že není slušné se ptát na platy blízkých lidí a rodinných příslušníků.
Čili já bych si dovolil tu svoji otázku ještě rozšířit od toho prostého dotazu na to, kolik tedy skutečně paní Nagyová na Úřadu vlády dostává jak platu, tak odměn a zda je to normální, myslím tím na Úřadu vlády, že i ostatní vysocí úředníci Úřadu vlády dostávají takovéto platy a takovéto odměny, tedy v řádu stovek tisíc až milionů, nebo zda ona něčím vybočuje, je něco mimořádného na Úřadu vlády, co nemá srovnání s ostatními vysokými úředníky státní správy. Pak bych od pana premiéra rád slyšel zdůvodnění, protože já si dovedu představit a já tohle naprosto respektuji, že jakýkoliv manažer může svým blízkým spolupracovníkům dávat mimořádné odměny, ale musí přesně vědět za co. To znamená, za jaké mimořádné výkony, za jaké mimořádné skutky tito lidé tyto peníze dostávají.
Víte, že já tady opakovaně kritizuji vládu, že neustále společnost bombarduje tím, že je potřeba se uskromňovat, že je potřeba si utahovat opasky, že veřejnost musí pochopit, že prostě bude mít méně a bude se mít hůře a bude muset pracovat více. To tady slyšíme téměř při každém zasedání Poslanecké sněmovny, že jsme v krizi, že ta krize dopadá na nás velmi tíživě a že lidé musí pochopit a že vláda od nich očekává určité oběti. Já s touto vládní argumentací zásadně nesouhlasím. Nemyslím si, že bychom z krize mohli vyjít tím, že lidé si budou utahovat opasky a budou šetřit a šetřit, až se prošetří do naprosté chudoby. Takže s tím já zásadně nesouhlasím. Naopak si myslím, že lidé by a celá ekonomika by měla být vedena tak, aby lidé si dobře vydělávali, pokud možno jejich příjmy postupně rozumně rostly. Myslím si, že není správná politika, že říkáme to, co se šíří od naší vlády, že mají klesat platy, platy učitelům, platy lékařům, platy zdravotním sestrám, platy policistům, záchranářům, ale dokonce i platy v té veřejné správě, tedy platy úředníkům.
V té situaci myslím působí velmi farizejsky a velmi podle, když pronikají určité informace, že žijeme v zemi, kde je dvojí metr, kde se z úst představitelů vlády šíří slova o nutnosti solidarity všech lidí s celým státem a s její krizí, a ta solidarita se má projevovat tím, že se uskromní, že budou vydělávat méně a že to pochopí, to jsou slova, která často říkají ministři i pan premiér, a na druhou stranu se zde objevují informace, že lidé z blízkého okolí pana premiéra a ministrů si žijí jinak. Že na ně toto uskromňování neplatí. Že dostávají odměny a platy, které vysoce převyšují standard, který byl na jejich pozicích nastaven u vlád minulých. To znamená ani u předchozích premiérů, a to nejenom jednoho, ale několika předchozích premiérů nenajdete obdobné úředníky na Úřadu vlády, kteří by dostávali takovéto mimořádné odměny a platy.
Já myslím, že je to velmi nepříjemná pochybnost, která se šíří a v podstatě do značné míry diskredituje to, co premiér říká, protože jak mají lidé věřit tomu, že to myslí vážně, že oni se mají uskromnit, že mají vyžít s menším platem, že mají pracovat víc za méně peněz, když ve svém okolí premiér aplikuje úplně něco jiného. A možná že nejenom premiér. Možná se ukáže, že i ostatní ministři ve svém okolí u těch nejvyšších úředníků, nejbližších lidí, logiku žádného uskromňování a utahování opasků neaplikují. Čili v podstatě že se s námi tady hraje jakási velmi nepěkná hra, kdy se veřejnosti tvrdí, že se musí smířit s tím, že všichni musí šetřit a škrtá se na platech, a současně tady existuje jistá vrstva privilegovaných, na které se to nevztahuje, jejichž platy neustále rostou, a ti privilegovaní jsou různí poradci, náměstci ministrů, vysocí další úředníci, vedoucí sekretariátů, prostě že tady máme vrstvu, které platy rostou neúměrně. Takže zatímco my tady veřejnosti přes média se snažíme dokázat třeba tím, že Poslanecká sněmovna si navrhla snížení platu poslanců a také jsme si to schválili - opět říkám, já s tím mám problém, protože si myslím, že nikomu v této zemi se nemají platy snižovat, nikomu, ale v situaci, kdy tady pan premiér vysvětluje tento návrh, že poslancům a ostatním státním úředníkům, policistům mají klesat platy, i soudcům, státním zástupcům mají klesat platy, a přesto existuje jakási neviditelná šedá vrstva privilegovaných, kterým tato vláda potichu dává miliony.
Takže já si myslím, že je naší povinností se vás, pane premiére, ptát na to, jak to je, abyste se neschovával za záda nějakého šéfa úřadu a říkal, že vy vlastně nevíte, kdo tam kolik dostává, může za to jakýsi šéf Úřadu vlády. Prosím vás, vy jste zodpovědný za chod Úřadu vlády, vy jste ten, který tam jmenoval šéfa Úřadu vlády, prostě tak to bylo za každého premiéra a tak to bude i za dalších premiérů. Každý premiér i ministr má právo říci, kdo bude jeho šéf sekretariátu, kdo bude pracovat v jeho sekretariátu, kdo budou jeho poradci, a má také plné právo i povinnost těmto lidem určit plat i odměny, protože on je ten, pro kterého pracují. To je přece základ jakéhokoliv řízení, jakékoliv organizace. Můžete něco řídit, pokud určitou hierarchickou strukturu pod sebou můžete motivovat. To je prostě jasné. Takže se nesnažte nám tady namluvit, že vůbec netušíte, kolik ti lidé, nejbližší lidé z vašeho okolí dostávají, že vy se o to vlastně nezajímáte. Tím byste řekl, že se vůbec nezajímáte o chod Úřadu vlády, že vám je to jedno, že je nemotivujete, že s nimi nepracujete, že za jejich dobré výkony je neodměníte, naopak za špatné výkony že je nepotrestáte. To byste se ukázal jako naprosto neschopný manažer. ***