(15.20 hodin)
(pokračuje Šlégr)
Největším rizikem budoucího ekonomického vývoje je výrazný nárůst dlouhodobě nezaměstnaných, kteří nadále nebudou plátci daní a pojistného, ale naopak zůstanou zcela závislí na sociálním systému. Nebezpečné je to zejména u absolventů škol, starších pracovníků a lidí s nízkou kvalifikací. Ve státním rozpočtu je proto třeba posílit především prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti a podpořit podniky při poklesu zakázek prostřednictvím poskytování podpory při práci na zkrácený úvazek a rozšiřování kvalifikace pracovníků. Je nutné motivovat podnikatelskou sféru k tvorbě nových pracovních míst pro nezaměstnané a absolventy pomocí daňových odpočtů či přímými dotacemi na nově vytvořená pracovní místa. S využitím prostředků Evropského sociálního fondu je pak třeba financovat rekvalifikační programy pro nezaměstnané.
Vláda by rovněž měla přehodnotit svůj přístup k pasivní politice zaměstnanosti a provést revizi podmínek pro vyplácení podpory v nezaměstnanosti, včetně její výše. V krizi přicházejí o práci většinou ti, kteří pracovat chtějí. Není možné, aby se ze dne na den takoví lidé ocitli bez prostředků na okraji společnosti a namísto hledání zaměstnání odpovídajícího jejich vzdělání a kvalifikaci byli nuceni vykonávat veřejně prospěšné práce, které byly dosud výsadou odsouzených.
Dámy a pánové, státní rozpočet na příští rok je postaven na chybných předpokladech, nereflektuje ekonomickou realitu a bude muset doznat výrazných změn, což dnes připouští i ministr financí.
Ve svém vystoupení jsem se stručně pokusil naznačit směr, kterým by se vláda při úvahách o návrzích protikrizových opatření měla vydat. Na ustavujícím sjezdu strany Národní socialisté - levice 21. století jsme představili komplexní protikrizový program obsahující celou řadu dalších vzájemně provázaných opatření na zmírnění ekonomické recese, z nichž některá jsem tady dnes zmínil. Rád vládě kompletní program pro inspiraci poskytnu. Věřím, že vláda opustí některé své ideové předsudky, bude postupovat pragmaticky a na rozdíl od projednávaného návrhu mi umožní novelu zákona o státním rozpočtu podpořit.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Roman Váňa. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Roman Váňa: Děkuji, paní předsedající. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, můj předřečník se zmínil o kritickém podfinancování sportu. Já bych víceméně z principiálních důvodů chtěl zmínit ještě jednu oblast, o které je třeba se zmínit možná už i proto, aby až ten problém na jaře velmi silně vyvstane, nikdo nemohl říci, že o něm nevěděl. Jedná se o české vězeňství.
Státní rozpočet je napsán tak, že finance v kapitole vězeňství dojdou zhruba v květnu příštího roku. Když jsem se tady loni divil, že má vězeňská služba rozpočtováno jen na jedenáct měsíců, kolegové z pravé části mi naznačovali, že to problém není, že se to v rámci rozpočtu nějak udělá. Jistě, jsou možná rozpočtová opatření. Možná v rámci měsíce, snad. Ale udělat roční rozpočet na pět měsíců mi přijde nějaké chybné.
Mimochodem, ten letošní rok ve vězeňství stále vyřešen není. Nijak se to neudělalo. To, že v resortu spravedlnosti přesunuli finance z části soudnictví do části vězeňství - jistě, ten problém se částečně uhasil, ale vznikl zase v části druhé. Možná je v tom jakýsi záměr. Pokud budeme trvale přesouvat finance z části soudnictví, pak zkolabují soudy, nebude tolik odsouzených, tudíž se tolik nebudou plnit věznice, tudíž se vyprázdní a tudíž nebude potřeba tolik peněz na vězeňství. Možná je v tom klíč k řešení. Ale obávám se, že přesouvání rozpočtu z jedné části do jiné neřeší tento problém.
Já bych na to chtěl jenom upozornit a chtěl bych poprosit, aby tento půlrozpočet byl opraven tak, aby to byl celoroční rozpočet, protože jinak bych musel říkat, že máme jen půl ministra financí.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslanče. S řádnou přihláškou dále vystoupí pan poslanec Václav Votava.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, pane premiére, dovolte mi také, abych i já zmínil několik poznámek k návrhu státního rozpočtu na rok 2012.
Státní rozpočet na rok 2012 je především nerealistický. Je to určitá fikce. On to koneckonců připouští i pan ministr financí, ale říká to samozřejmě jinými slovy. Je postaven na meziročním růstu HDP 2,5 %. Přitom aktuální ekonomická data a prognózy i třeba České národní banky naznačují, že lze očekávat výrazný pokles růstu HDP, optimisticky možná okolo jednoho procenta, pesimistické odhady pak udávají záporné hodnoty růstu, tedy pokles. Čeká nás bezprecedentní krize. To jsou slova pana ministra financí Kalouska, která mimochodem pronesl dnes na půdě této Sněmovny.
Parametry, na kterých je státní rozpočet postaven, a tedy především jeho příjmová strana, nebudou tedy zcela určitě naplněny. Lze říci, že úvahy Ministerstva financí o růstu uplatněné do státního rozpočtu pro rok 2012 jsou nadhodnoceny zhruba o 90 mld. Kč, což představuje výpadek v příjmech státního rozpočtu zhruba v rozsahu 30 mld. Kč. Návrh státního rozpočtu již uvažuje také s příjmy ze zvýšené daně z přidané hodnoty, a to ve výši necelých 22 mld. Kč. Započítává je však do běžných příjmů státního rozpočtu. Přitom argumentem pro zvýšení spodní sazby daně z přidané hodnoty, a to v první fázi v roce 2012 z 10 % na 14 a v roce 2013 pak na 17,5 %, je, že tyto prostředky, které se vyberou, budou také určeny pro důchodovou reformu. V tom smyslu, a pokud se nemýlím, bylo i vyjádření ministra financí, že prostředky takto získané ze zvýšené sazby DPH budou v určité rezervě k tomu vytvořené, nebudou tedy zapojovány do rozpočtovaných výdajů, nebudou tedy utraceny, a že budou výhradně použity právě na důchodovou reformu. Vyjadřoval se v tomto smyslu i premiér Nečas. Nestalo se tak. Jsou zapojeny do běžných výdajů státního rozpočtu.
Je samozřejmě otázkou, jaký efekt co do výběru bude zvýšení spodní sazby DPH mít. Vůbec to nemusí přinést to, co si od toho vláda a Ministerstvo financí slibují a také očekávají. Co to přinese pro drtivou většinu našich občanů, to ale určitě všichni víme a je to jisté. Je to zvýšení jejich životních nákladů, zdražení základních životních potřeb, jako jsou potraviny, léky, bydlení, atd. Dramatické zdražení se dotkne především těch nejzranitelnějších skupin obyvatel a rodin. Spotřebitelé se budou snažit jistě omezit spotřebu, budou šetřit, přestanou nakupovat tak, jak nakupují nyní. A teď nemluvím o tom, že to může vyvolávat i určitý tlak na zpracovatelský průmysl, možná na zemědělce, a projevit se tak ve snížení kvality potravin a v dlouhodobém horizontu samozřejmě i na zdravotním stavu obyvatelstva. Je otázkou, jaký vůbec výnos daně z přidané hodnoty doopravdy bude. Je tedy i otázkou, nakolik zvýšení DPH pomůže české ekonomice a potažmo státnímu rozpočtu.
Chci také říci, že neustálé změny se sazbami daně z přidané hodnoty rozkolísávají podnikatelské prostředí a snižují tak ekonomickou stabilitu. I na to si samozřejmě naši podnikatelé stěžují.
Návrh státního rozpočtu na rok 2012 počítá se schodkem, tedy s deficitem, ve výši 105 mld. Kč. Domnívám se, že je to chiméra, nebo že může jíti o chiméru, a ani tento parametr státního rozpočtu nemusí být takto naplněn. ***