(14.40 hodin)
(pokračuje Šincl)
Bohužel tu nejste zase ani vy, pane premiére. Upřímně - mě to už dost nebaví. Z 15 členů vlády jsou tu dnes pouze slovem dva. Vypadá to ovšem tak, že odpoledne tu budeme mnozí zase úplně zbytečně, že nebude koho interpelovat. Řada z nich se omluvila z údajných pracovních důvodů. Moc tomu nerozumím, co mají páni ministři zase tak důležitého na práci, že neumějí přijít mezi ty, od nichž závisí existence této vlády. To je do Poslanecké sněmovny. Myslím si, že pravým důvodem je to, že se někteří z nich bojí. Bojí se poslanců a bojí se otázek. Ano, bojí se otázek.
Vážený pane premiére je to prostě jedna velká ostuda. Jsou to vaši ministři, které jste si vy vybral, a vy za ně nesete odpovědnost. A proto mě zajímá, co s tím budete dělat. (Potlesk v řadách opozice.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu poslanci Šinclovi a zvu k mikrofonu pana poslance Jana Kubatu. Ten interpeluje premiéra vlády ve věcí problémů Ústeckého kraje. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Kubata: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane premiére, byl jsem osloven řadou občanů, občanských aktivit, sdružení a spolků stejně jako řadou krajských i komunálních politiků ohledně likvidace kalů z ostravských lagun. Většina z nich právě tak jako já chápe, že vybrané řešení je výhodné pro životní prostředí v Ostravě a všeobecně v České republice. Co však už všichni chápeme méně, je skutečnost, že vláda se soustřeďuje jen na jeden z postižených regionů a druhý, neméně postižený region opomíjí.
V systému evidence kontaminovaných míst je evidováno v Moravskoslezském kraji celkem 471 ekologických zátěží, z toho 346 je v řešení a je financováno z různých zdrojů. Zbývá tedy 125 zátěží, které čekají na řešení. Naproti tomu v Ústeckém kraji je ve stejném seznamu zapsáno 488 kontaminovaných míst, ale řešeno je pouhých 143, takže zbývá 345 zátěží, které prozatím řešeny nejsou. Chápu, že životní prostředí na Ostravsku je ve velmi špatném stavu. Měl jsem příležitost to čtyři týdny osobně sledovat. Ale ani náš Ústecký kraj na tom není růžově. Je pochopitelné, že když se pak po takovém stavu přidá další potenciální ohrožení, lidem se to nelíbí a proti takovému řešení protestují.
A teď otázka. Vážený pane premiére, ptám se, jakým opatřením bude vláda kompenzovat nebezpečí zhoršení životního prostředí v Ústeckém kraji, jakým účinným řešením pomůže vláda zlepšení stavu životního prostředí na severu Čech. Bylo by možné sestavit odborný tým třeba pod vedením ministrů, a to ministra průmyslu a obchodu a ministra životního prostředí, kteří by se problematikou zabývali a hledali konkrétní řešení, včetně jeho financování? Děkuji vám za vstřícnost a odpověď.
Zároveň, paní místopředsedkyně, vzhledem k nepřítomnosti předsedy vlády si dovoluji stáhnout další dvě interpelace, které jsem podal. Děkuji,.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Budeme pokračovat následující interpelací, tu podává pan poslanec Jiří Paroubek a týká se splavnosti labské vodní cesty, prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený nepřítomný pane premiére, předmětem mé interpelace je labská vodní cesta. Labe je jedinou spojnicí českých vodních cest k moři, tedy do mezinárodních vod, a díky tomu i naší přepravní spojnicí s celým světem. Labe je díky pohnutým historickým událostem svobodnou vodní cestou. Vede až do Hamburku, kde máme do roku 2026 pronajatu část přístavu. Bohužel tato dopravní cesta má vážné problémy způsobené omezenou splavností. Německo se opakovaně hlásí ke svému závazku na zajištění plavební hloubky na německém Labi na 1,6 metru alespoň na 345 dní v roce. Bohužel naše část do Děčína ke státní hranici tyto parametry zdaleka nesplňuje. Pokud nepodnikneme rychle potřebná opatření, nákladní doprava se přesune na železnice a kamiony. Můžeme tak očekávat navýšení ceny dovozného o zhruba 30 %, což při objemu 2 milionů tun znamená pro naše podniky každoroční zvýšení nákladů o 850 milionů.
Pane premiére, stát jako regulátor trhu rezignoval na vytváření rovnocenných podnikatelských podmínek pro všechny druhy dopravy. Vodní doprava je zcela zanedbána. Má-li naše hospodářství v době cyklických krizí využívat stabilizujících výhod levné dopravy, je nezbytné začít konečně přijímat odpovědná státnická rozhodnutí. Ptám se tedy, kdy bude alespoň plavební stupeň Děčín připraven tak, aby mohlo dojít k navázání na garantovanou splavnost na německé straně. Moje otázka je, jakým způsobem bude vláda České republiky využívat pro lodní dopravu fondy Evropské unie, případně vlastní dotační politiku, když Labe patří do preferovaných komunikací TNT. Vážený předsedo vlády, děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Nyní následuje interpelace pana poslance Antonína Sedi. Interpelace se týká vyslání armádních lékařů. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane nepřítomný předsedo vlády, Senát včera odsouhlasil, že vysláním armádních lékařů na Slovensko vaše vláda porušila Ústavu České republiky. Nechci tady hodnotit toto usnesení, nicméně mám na vás několik dotazů. Podle platné Ústavy čl. 43 Parlament vyslovuje souhlas s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo naše území. Zároveň však stejný článek umožňuje vládě rozhodnout o účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo naše území. O tomto rozhodnutí však musí vláda neprodleně informovat obě komory Parlamentu a Parlament může rozhodnutí vlády zrušit.
Pane premiére, podle mého názoru je i vyslání armádních lékařů vojenským zásahem na cizím území. Vždyť takto se postupovalo a Parlament schvaloval vyslání našich lékařů např. do Iráku či Afghánistánu. Vláda měla proto požádat Parlament o jeho souhlas. Namísto toho, zřejmě vědoma si možných schvalovacích komplikací v Senátu, rozhodla vláda toto vyslání nazvat cvičením pod názvem Slovenské zdraví 2011. Tady musím souhlasit se stanoviskem řady senátorů, že tato účelová konstrukce měla za cíl obejít český Parlament a českou ústavu.
Pane předsedo vlády, jakým způsobem a kdy odsouhlasila vláda vyslání vojenských lékařů na Slovensko a proč zvolila konstrukci vojenského cvičení, které nebylo a ani nemohlo být plánováno? A kdy a jakým způsobem vláda neprodleně informovala český Parlament, jak jí to ukládá Ústava České republiky. Děkuji za vaši písemnou odpověď.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu poslanci Seďovi a zvu k mikrofonu pana poslance Václava Klučku. Bude interpelovat předsedu vlády ve věci čtvrtků v Poslanecké sněmovně.
Poslanec Václav Klučka: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, vážený nepřítomný pane premiére, mně je smutno, že musím stát u toho řečniště, a já tady stojím čtvrtek co čtvrtek a mluvím nejen k poloprázdné sněmovně, tady v této chvíli není víc než třicítka poslanců, ale mluvím k skoro nepřítomné vládě a především nepřítomnému premiérovi. Čtvrtek je jednací den v Poslanecké sněmovně, kde jsou z jednacího řádu jasně definovány instituty interpelací jak písemných, tak ústních. Jednací řád dle mého názoru není povinován pouze poslancům. Jednací řád je rovněž s největší pravděpodobností povinován i k poslancům ministrům. Proč tedy neustále opakujeme slovo absence, nezájem, neúčast? Potom také ta Poslanecká sněmovna se chová tak, jak se chová. Dělají se různé semináře, dělají se různé výbory, ale to je proto, že tady je i neúčast jednotlivých ministrů.
Pan kolega Šincl, prostřednictvím paní předsedající, se ptal, co s tím budete dělat, pane premiére. Já se ptám, jak zabráníte další devastaci poslanecké práce. (Potlesk z řad opozice.) ***