(11.30 hodin)
(pokračuje Filip)

A pokud jde o pana kolegu Michala Doktora, vyprošuji si porušování ústavních principů tohoto státu v této Poslanecké sněmovně. Nemyslím si, že by tady nebylo rovných lidí. Jestli chcete říct, že si tady nejsme rovni, odvrhli jste vlastní přísahu. Styďte se! (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dalším přihlášeným je pan poslanec Grospič, poté pan poslanec Tejc. Pan poslanec Tejc svůj příspěvek stáhl, takže pan poslanec Grospič. Prosím.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Já bych, kolegyně a kolegové, chtěl využít příležitosti rozpravy k tomuto návrhu zákona a nebudu reagovat na věci, které tady zazněly právě z pohledu ideologických klišé a pomíjejí určitou věcnost návrhu.

Otázka je v předloženém návrhu zákona formulována tak, že právě umožňuje státu a vládě, aby se vypořádala s nálezem Ústavního soudu, nikoliv jej pominula, ale aby se také věcně zabývala otázkou právě historického majetku církví. A v této souvislosti, když dovolíte, tak právě udělám určitý exkurz do historického majetku církví, protože tato otázka není zdaleka jednoznačná. A dalo by se o tom hovořit tady se vší vážností, protože ani v době první republiky nebyla přijímána zcela jednoznačně a existovaly na to velice rozdílné právní názory.

Já se teď nechci zabývat otázkou všeobecného občanského zákoníku z roku 1811 a hledáním cest k majetku církví v rakousko-uherské monarchii, i když je to podstatné a klíčové právě pro definování majetkových návrhů církví v současné době a to se velice účelově zamlčuje a v dnešní době neříká. Ale chci tady říci, že prvorepublikové Československo vycházelo z právní kontinuity právě s rakousko-uherskou monarchií a ve vztahu k církvím tam převládal názor profesora církevního a mezinárodního práva tehdy Právnické fakulty Univerzity Karlovy Antonína Hobzy, který tvrdil, že vlastně sakrální majetek je veřejný a církve ho mají pouze ve vlastní správě. A to byl právní názor, kterým se řídila první republika, první Československá republika od roku 1918 až do roku 1938.

Kvůli nábožensko-politické orientaci tehdy nového státu, potřebě oslabení určité moci Vatikánu a přece jenom určitému autonomnímu postavení církví a jejich majetku se tehdy první republika rozhodla začlenit do připravované pozemkové reformy i majetky spravované církvemi. Ty se staly předmětem prvé pozemkové reformy, jejíž záborový zákon č. 25/1919 Sb. byl přijat 16. dubna 1919 a stanovil hranici, od níž se prováděl zábor půdy, nad 150 ha zemědělské a 250 ha veškeré půdy včetně lesů a rybníků. Katolická církev spravovala v té době v Československu - spravovala - asi 5 tisíc ha půdy. V českých zemích mělo záboru a následné parcelaci podléhat přibližně 235 tisíc ha půdy a dalších 30 tisíc ha připadalo na menší výměry při farách a kostelích.

První pozemková reforma však v meziválečném období nebyla dokončena a ve druhé polovině 20. let se její tempo vlastně následkem určitého tlaku zpomalovalo, a to i v letech 1935 až 1936 potom, kdy byly sepsány s držiteli majetku záborového zákona smlouvy o užívání zabraného majetku na dalších 20 až 30 let, čili vlastně nebyla realizována v plném rozsahu, jak záborový zákon předpokládal. Církev vyšla z tohoto střetu relativně nejlépe. Zabraný a parcelovaný byl spravovaný majetek, nikoliv majetek ve vlastnictví, spravovaný majetek ve výměře necelých 37 tisíc ha, to jest pouze 14 % původní výměry původního záměru záboru církevního majetku.

Když se potom podíváme do poválečného období, které je tak hektické a tak střetové pro názory na novelu, kterou vláda hodlá projednávat příští týden a předloží sem do Poslanecké sněmovny, pak je potřeba říci, že některé instituce římskokatolické církve, jako například řád německých rytířů, tři vratislavská arcibiskupství se za nacistické okupace a druhé světové války provinily kolaborací, zradou či jinými prohřešky proti národní cti a na základě těchto činů jim byl pozemkový majetek konfiskován podle dekretu prezidenta republiky doktora Beneše č. 12 z roku 1945, dekret byl vydán 21. června 1945. Celkově se v českých zemích jednalo o desetitisíce hektarů zemědělské a ostatní půdy, a tím právě církve pozbyly další nemalou část své držby. Můžeme si položit otázku, proč se stále více mediálně dostávalo do podvědomí České republiky, že předmětem restitucí má být i tento majetek, tento majetek těchto řeholních řádů, který jim byl odebrán právě na základě dekretu č. 12 z roku 1945.

Mnohem závažnější a potom politicky vyhrocenější byla revize první pozemkové reformy po roce 1945, která si v podstatě vzala za cíl dokončit první pozemkovou reformu, a jenom bych chtěl podotknout, že zákon o revizi prvé pozemkové reformy má č. 142 a pochází z roku 1947 a byl ústavodárným Národním shromážděním schválen 11. července 1947. Jeho způsob realizace byl stanoven vládním nařízením č. 194/1947 z 2. listopadu příslušného roku a jeho období spadlo již do předmětného roku 1948. Ale nebylo to na základě událostí, které se odehrály počátkem roku 1948, ale bylo to na základě zákona, který prováděl reformu prvé pozemkové reformy z roku 1947.

Já bych v této souvislosti chtěl poprosit, vážené kolegyně a kolegové, aby tento návrh zákona byl propuštěn do dalšího čtení, aby byl zbaven právě oné hektické nevěcné diskuse, která má v podtextu urážení, aroganci a ukázku síly moci vládní koalice, která dnes má 114 poslanců. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Ke dvěma faktickým poznámkám je přihlášena nejprve paní poslankyně Marta Semelová, poté je přihlášen předseda klubu ODS pan poslanec Zbyněk Stanjura. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Vážené kolegyně, kolegové, můj předřečník Stanislav Grospič vysvětlil historii, já bych chtěla poukázat ještě na jeden moment. Uvědomme si, kdo majetek této církvi vytvořil. Byli to obyčejní lidé, kteří na tom majetku dělali, a teď se ti lidé nemají možnost, nebo jejich potomci, vyjádřit k tomu, když se jim ohromné množství má vracet, když se jim mají vracet nemovitosti, lesy, pole a peníze. (Nesouhlasné hlasy zprava.)

Vy chcete, aby lidé mlčeli k tomu, když se jim vykrádají peněženky a kapsy, když jim schvalujete asociální reformy. Vy chcete, aby mlčeli k tomu, když se dál mají obírat o majetek pro církve, pro šlechtu a další. Já si myslím, že tohle to, co předvádíte, je opravdu ukázka demokratického režimu! (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dále vystoupí pan poslanec Stanjura. Prosím. K faktické poznámce byl také přihlášen pan poslanec Lukša. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Musím začít jako obvykle, že zatlačuji slzu v oku, když nám komunisté kážou o demokracii.

Já myslím, že se nenecháme vtáhnout do debaty o paragrafech a o lepších a horších částech tohoto zákona. Základ je úplně jasný a naprosto přesně ho popsal Marek Benda, když vystupoval jako poslanec a ne jako zpravodaj. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP