(10.40 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu premiérovi. Teď bych požádal o slovo zpravodaje pro prvé čtení, poslance Marka Bendu. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, já myslím, že návrh zákona zde uvedl předseda vlády jako předkladatel dostatečně a že není třeba, aby ho zpravodaj nějak dále a zásadně komentoval. Máme zde jednoduchý, doslova bych řekl dvouřádkový návrh zákona, který oceňuje zásluhy Václava Havla o svobodu a demokracii v duchu tradice ocenění některých našich významných prezidentů, tak jak tomu bylo již v minulosti.
Já doporučuji Poslanecké sněmovně, aby pokračovala v projednávání podle § 92 a návrh zákona schválila.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Bendovi a otevírám obecnou rozpravu. Jsou tu dvě přihlášky. Prosím pana poslance Vojtěcha Filipa jako prvního a pak to bude František Bublan. Prosím, nyní v obecné rozpravě Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, nebudu nějakým způsobem prodlužovat jednání o tomto vládním návrhu zákona. Přidržím se toho, co ve smutečním zasedání vlastně začala paní předsedkyně Poslanecké sněmovny. Připomenu projev Václava Havla a z toho vyvodím určitý závěr pro sebe a možná pro některé ostatní.
Dovolte, abych citoval: "Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.
Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno funkční období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v České a Slovenské Federativní Republice, že sám odstoupím z funkce.
V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jako má dnes. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývali socialismem.
Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám - o republice lidské, která slouží člověku, a proto mám naději, že i člověk poslouží jí.
Za třetí svůj úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.
Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci ani jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat.
Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdokoliv jiný.
Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout.
Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor. Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně vláda řekla ve svém programovém prohlášení včetně dalších dokumentů a ministři na tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti, nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím. Zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování, nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.
Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury. Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který byl zadán. Zde neplatí žádné nejde to.
Jako mnozí z vás jsem ten projev slyšel. Neměl jsem žádné iluze, proto jsem je ani nemohl ztratit, na rozdíl od jiných, kteří takové iluze měli. Pro mne to znamená jediné - slova byly jedny, činy byly druhé. Pro mne to znamená, že to, co je předloženo jako návrh zákona, je spíše otázkou pro historiky než pro poslance.
Pan premiér zdůraznil, že kromě návrhu zákona o ocenění zakladatele našeho státu Tomáše Garrigue Masaryka všechny ostatní zákony byly přijaty až dlouho po smrti jednotlivých státníků, ať už jde o Edvarda Beneše nebo Rastislava Štefánika. Chci tedy podotknout, že můj hlas tomu návrhu nepatří. Nepatří mu proto, že si nemyslím, že historie dostatečně zhodnotila to, co Václav Havel řekl, a to, co udělal.
Děkuji vám. (Potlesk z lavic KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: S přednostním právem se o slovo přihlásil místopředseda Poslanecké sněmovny pan kolega Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní místopředsedkyně, že jste mi umožnila vystoupit. Já jenom chci krátce zareagovat na vystoupení pana poslance Vojtěcha Filipa, protože chápu, že se tady může debatovat a může se tady připomínat, co bývalý prezident Václav Havel zamýšlel, co chtěl nebo co říkal, že bude prosazovat, a že se to třeba úplně nesplnilo. Můžeme tady mluvit o tom, jak je to s tou formou ocenění zákonem, o které si také myslím, že je zvláštní. Vem to nešť. Já tady řeknu velmi jednoduše, proč podpořím hlasováním tento zákon a proč si myslím, že si postava Václava Havla zaslouží uznání, které nechci žádným způsobem zpochybnit.
Připadá mi, že je to poměrně prosté. Připadá mi, že jsou některé činy, které se tady odehrály za posledních sto let, které zakládají naši národní sebeúctu, i moji osobní sebeúctu. Dokážu zhruba vyjmenovat, co to je, proč jsem stále hrdý na to, že žiji v této zemi. Je to třeba to, že kdysi to byl právě Masaryk, kterému ležel na srdci osud českého národa a v jisté chvíli se rozhodl zareagovat tvořivě na situaci, která vznikla, a začít prosazovat myšlenku samostatného státu. Pro mě, přiznávám, v jisté chvíli to bylo vystoupení Gabčíka a Kubiše, kteří, když v této zemi vládl protektor, který řekl, že tento národ musí být zlikvidován a vyhlazen, a dokonce připravil program vyhlazení českého národa, tak na to ten národ prostě odpověděl tím, že ho zastřelil, což pro mě je také věcí sebeúcty. Když prostě někdo přijde do této země a řekne, že Češi mají být vyhlazeni, tak pro mě odpovídající reakce na takovýto brutální strašný výrok je, že prostě řekneme ne, ten člověk tu nemá co dělat. To také zakládá moji sebeúctu. Zaplať pánbůh za to, za takovéto rozhodnutí. Pro mě to byly i události roku 1968, protože jsme si řekli, že nechceme žít tak, jak nám tady někdo naordinoval, a chceme to změnit. Musely přijet tanky, aby to změnily. ***