(12.10 hodin)
(pokračuje Drábek)
Cílem novely, kterou máte před sebou, je především vytvoření zákonných podmínek pro systematickou práci s rodinami. Především je potřeba vynaložit maximální úsilí na to, aby dítě mohlo setrvat ve svém přirozeném rodinném prostředí. Pokud to není možné, pak je potřeba hledat dítěti náhradní rodinné prostředí. Systém tedy bude orientován především na prevenci ohrožení dítěte a na včasná řešení situace, do které se dítě dostává.
Neméně důležité je zkvalitnit a profesionalizovat pěstounskou péči. Ta profesionalizace, to prosím není žádný pejorativní způsob toho, že z něčeho chceme dělat kšeft, tak jak je někdy podsouváno. Jde o to, aby pěstouni, kteří se starají o děti, především o děti zdravotně postižené, měli dostatečné zázemí, dostatečnou odbornou pomoc, dostatečnou přípravu na převzetí dítěte, vytvořené podmínky pro zřízení podpůrných a odlehčovacích služeb, a to jak pro stávající pěstounské rodiny, tak pro nové pěstouny.
Novela zákona stanovuje také závazné postupy pro činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Myslím si, že není příliš nutné zdůvodňovat, proč je tato oblast tak důležitá. V řadě jednotlivých případů došlo k pochybením v této oblasti a je potřeba mnohem lépe formulovat závazné postupy těchto orgánů. Především se tak má stát zavedením standardů kvality práce, institutu sociální kurately, vyhodnocováním situace dítěte a rodiny, případně individuálním plánem ochrany dítěte.
Dovolte mi na závěr uvést, že v souvislosti s rekodifikací občanského zákoníku jsou také navrženy změny zákona o rodině. Navrhovaná úprava je konstruovaná tak, aby do nabytí účinnosti nového občanského zákoníku mohla fungovat samostatně, a po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku byla v souladu s ním.
Účinnost zákona je navrhována od 1. července 2012, a to především s ohledem na naléhavost změn v oblasti sociálně-právní ochrany dětí.
Předložená novela zajistí důslednější ochranu práv dětí, proto bych vás chtěl, kolegyně a kolegové, požádat o propuštění tohoto návrhu do druhého čtení, kde předpokládám, budeme mít dostatek prostoru pro diskusi o jednotlivých ustanoveních. Proto také předem avizuji, že nebudu navrhovat zkrácení lhůty, protože si myslím, že je potřeba vytvořit dostatečný prostor pro diskusi nad tak závažnou problematikou.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu ministrovi. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Jan Čechlovský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Čechlovský: Děkuji pěkně. Vážená paní místopředsedkyně, vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych navázal na slova pana ministra a ve stručnosti ještě jednou připomněl nebo zdůraznil několik skutečností týkajících se předkládané novely zákona o sociálně-právní ochraně.
V první řadě bych chtěl říci, že se jedná o jeden z dílčích, byť velmi důležitých kroků reformy, nebo také možná transformace systému péče o ohrožené děti. Ke zkvalitnění systému péče o ohrožené děti se přihlásila vláda České republiky ve svém programovém prohlášení, ale ten hlavní důvod, proč je nejen tento zákon předkládán, jsou nedostatečné naplňování mezinárodních závazků naší země, zejména Úmluvy o právech dítěte a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, judikatury Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního nebo Nejvyššího soudu naší republiky, a zjednodušeně řečeno, celá řada nedostatků ve stávajícím systému. V systému, který dnes nezajišťuje důslednou ochranu práv dětí, který neklade důraz na zajištění vývoje dítěte v jeho přirozeném prostředí nebo alespoň v náhradním rodinném prostředí, negarantuje ani neposkytuje dostatečnou síť služeb pro rodiny a práci s rodinami. V systému, který je resortně poměrně hodně roztříštěn, což neumožňuje ani efektivní koordinaci procesů, ani efektivní řízení, konečně ani efektivní vynakládání finančních prostředků. V systému, ve kterém nejsou nastaveny standardy kvality práce, ve kterém nejsou jednotné metodiky sjednocující postupy práce a efektivní ochranu všech dětí, ve kterém se v rámci jednoho typu zařízení či jednoho typu úřadů, dokonce i soudů, můžeme setkat s naprosto rozdílnými přístupy, mnohdy založenými na intuitivních řešeních. V systému, který je charakterizován nejednotným přístupem a postupy při řešení případů a také obtížnou možností přezkumu těchto postupů. Zkrátka v systému, ve kterém nejsou výjimkou dlouhodobě neřešené případy dětí, které jsou nebo mohou být významně ohroženy.
Dovolím si přitom zdůraznit, protože v mediálním i v politickém světě je pravidlem používat zkratky a zjednodušená hesla, že nejde jen o vysoký počet dětí umisťovaných do institucionální péče, protože dosud neexistuje relevantní alternativa, ale také - a vzpomeňte si prosím všichni na některé přetřásané kauzy, které jsou mnohdy jen špičkou ledovce - o děti týrané, zanedbávané nebo ohrožené.
Řekl jsem v úvodu, že se jedná o jeden z kroků, proto pro upřesnění dodávám, a říkal to i pan ministr, že některá dílčí legislativní opatření byla zakomponována do občanského zákoníku nebo zákona o rodině, že vzápětí, dost možná ještě dnes, začneme projednávat zákon o ústavní výchově, který by si měl nejen s tímto zákonem, ale s celým systémem takříkajíc povídat, že vláda na sklonku minulého roku schválila Národní strategii ochrany práv dětí, že se do procesu transformace zapojila celá řada neziskových organizací, že má zájem o spolupráci Justiční akademie, která je pro nás garantem vzdělávání a informovanosti soudců, atd., atd., atd.
Cílem předloženého návrhu je, jak už také řekl ve své úvodní řeči pan ministr Drábek, vytvoření zákonných podmínek pro systematickou práci s rodinami, podmínek pro to, aby mohly děti zůstávat pokud možno ve svém rodinném prostředí, případně prostředí náhradním rodinném.
Myslím, že si nikdo v tomto sále nezaslouží sáhodlouhou přednášku, protože alespoň ti, které tato problematika skutečně zajímá a věnují se jí, se seznámili s poměrně obsáhlou důvodovou zprávou. Jsem přesvědčen, že mým úkolem jako zpravodaje je říci vám, co případně v důvodové zprávě není, nebo alespoň shrnout to nejdůležitější. A tak mi dovolte, abych vás informoval o tom, co v návrhu zákona o sociálně-právní ochraně je.
Novela zavádí pevné postupy do práce orgánů sociálně-právní ochrany, zavádí mimo jiné standardy kvality sociálně-právní ochrany, a orgány sociálně-právní ochrany by se tak měly stát první úřední agendou v zemi, která bude na základě standardu kvality pracovat.
Novela klade důraz na systematickou práci s rodinami a dětmi.
Novela vrací pěstounskou péči jejímu původnímu účelu, kterým nemá být často skryté osvojení, ale péče o děti, jejichž rodiče mají zcela nebo částečně zachována rodičovská práva. Novela přichází s pěstounskou péčí na přechodnou dobu, nebo chcete-li, aby to zaznělo, s profesionalizací pěstounství. Novela zvyšuje podporu pěstounů v oblasti hmotného zabezpečení a ze strany odborných služeb. Na druhou stranu ale také klade důraz na vyšší kvalitu péče poskytované pěstouny.
Novela stanovuje pravidla pro činnost osob, které jsou pověřeny k výkonu sociálně-právní ochrany zejména v oblasti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Považte totiž, že zatímco služby pro všechny ostatní cílové skupiny, kterými mohou být senioři, zdravotně postižení nebo třeba bezdomovci, mají pro svoji činnost stanoveny zákonné mantinely a standardy, paradoxně služby pro tu nejcitlivější skupinu, kterou jsou děti, podobná pravidla prostě stanovena nemají.
Dovolte mi také, abych vás informoval o tom, co v návrhu zákona o sociálně-právní ochraně vůbec není. Novela nenavrhuje rušení kojeneckých ústavů ani jiných ústavních zařízení v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Novela totiž činnost ústavů neřeší. Ano, vytváří předpoklady pro to, aby se děti zbytečně do ústavní péče nedostávaly. Ano, vytváří předpoklady pro to, aby se systém postupně deinstitucionalizoval. Ale to je přece jenom možná v jiném zákoně nebo v dalším kroku.
Jsem si vědom toho, že nejen tato novela zákona, ale i další kroky k transformaci systému péče o ohrožené děti vyvolávají a budou vyvolávat řadu otazníků. Jsem si stejně tak vědom toho, že vyvolává i obavy a samozřejmě také nesouhlas, které mohou být dány jiným filozofickým pohledem na celý systém, jiným politickým pohledem na celý systém, obavou o svoji budoucnost při změně systému, také ale nelibostí nad tím, že by na jeho práci měly být kladeny vyšší nároky. Konečně ale všechny důvody i motivy jsou naprosto legitimní.***