(10.00 hodin)
(pokračuje Koníček)
A ještě jeden dokument. V roce 1996 vládní koalice dne 17. července podepisuje dodatek ke koaliční smlouvě, v němž se zavázala mimo jiné ke společnému postupu při prosazování restitucí církevního majetku, o který náboženské organizace přišly před rokem 1948. Josef Lux, Václav Klaus a Jan Kalvoda se dohodli, že stát vrátí zejména katolické církvi 175 tisíc hektarů lesa zabavených po válce v hodnotě 17,5 mld. korun a přibližně 500 z 2 300 budov, které církev nárokovala, a to za předpokladu, že státní rozpočet přestane do čtyř let, tedy do roku 2001, přispívat církvím na jejich činnost a na opravdu budov, které nechrání památkový zákon. Dodatek koaliční smlouvy nemám fyzicky k dispozici, ale tyto informace jsou uvedeny v knize Budování kapitalismu v Čechách, knize rozhovorů s Tomášem Ježkem, bývalým ministrem pro privatizaci. Všimli jste si toho data? Zabavené před rokem 1948. Chtěl bych požádat pana premiéra, ať se podívá do archivu strany, jak to tehdy bylo, jestli uvádí Tomáš Ježek pravdivé údaje. A přechodné období čtyři roky? Proč těch roků musí být teď sedmnáct?
Vůbec se nechci věnovat právnímu posouzení vlastnictví, to bude určitě předmětem mnoha následujících vystoupení. Já po studiu mnoha materiálů týkajících se pozemkové reformy musím ocenit flexibilitu v názorech církve na vlastní postavení a vztah k majetku. Když se jí to hodilo, dovolávala se odlišností povahy svého a soukromého majetku. Za veřejnoprávní instituci se prohlásila například Pastýřským listem Biskupské konference z 10. prosince 1947, kterým žádala, aby jí jmění formálněprávně připsané do vlastnictví církevním subjektům bylo vyňato z revize první pozemkové reformy, stejně jako majetek státu, samosprávy i jiných veřejnoprávních korporací. Teď je církevní majetek naopak nejsoukromější ze všech soukromých majetků.
Abych to na závěr trochu odlehčil, tak doporučuji vaší pozornosti část čtvrtou - změna zákona o dani z příjmu. Chápu, že z bezúplatného nabytí podle tohoto zákona se nebude platit daň, ale nechápu, proč by neměl stát dostat svůj díl z případného prodeje. V části čtvrté je uvedeno, že osvobození je jen při prvním prodeji. Nevím, jestli vláda předpokládá, že církev bude prodávat některý pozemek spekulativně vícekrát a jen první prodej bude osvobozen, anebo bude osvobozen úplně jen první prodej podle tohoto zákona a další už budou zdaněny.
Vážené kolegyně a kolegové, přehnaný rozsah majetku, nadsazené ceny za pozemky, dlouhé přechodné období, nejasnost v rozsahu oprávněných osob. Na základě výše uvedeného mi nezbývá, než vyslovit návrh na zamítnutí předloženého návrhu zákona již teď v prvním čtení. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Miroslav Grebeníček. Ještě oznamuji, že pan poslanec Jiří Paroubek má náhradní kartu č. 29.
Slovo má pan poslanec Grebeníček. Prosím.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, nejprve uvedu dvě podstatné věci. Za prvé jsem dalek toho upírat upřímně věřícím českým občanům, kteří respektují ústavní pořádek naší republiky, jejich víru, ať už jsou jakéhokoliv náboženského vyznání. Za druhé přiznávám věřícím a jejich organizacím právo na určitou veřejnou podporu a jsem zastáncem péče státu o kulturní památky a hodnoty, které jsou spojeny s činnosti církví a slouží k uspokojování oprávněných potřeb věřících všech vyznání.
Nechci a nebudu také zpochybňovat, že po únoru 1948 nastala vyhrocená situace, kdy státní moc v zájmu vyloučení politických ambicí zejména římskokatolické církve se dopustila i neomluvitelných křivd vůči církvím a řádům včetně necitlivého postupu vůči věřícím, kněžím a řeholníkům. Mluví-li však předkladatelé návrhu posuzovaného zákona neustále o tom, že něco bylo ukradeno a že by to mělo být vráceno, pak není nic snazšího než pečlivě prověřit tato tvrzení a poměřit tato obvinění položku po položce s rozsahem toho, co špičky kléru po státu, obcích a po občanech dnes žádají.
Nechci zde znovu připomínat obludnou kauzu Bouzova a Sovince, zámku Bruntálu a Lázní Karlova Studánka. Za zmínku ovšem stojí zobecnění toho, že na seznamu komunisty prý ukradeného majetku, který jsme na půdě této Sněmovny posuzovali v červnu 1997, se objevily i "nemovitosti zkonfiskované církvi za vlády Josefa II. Šlo například o klášter Sázava, zámek Rožďalovice, zámek Rokytnice" a mnohé další. Handrkování se o státní a obecní majetek a domáhání se miliardových příspěvků či darů bez právně řádně podložených požadavků a bez toho, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné potřeby církví a rozsah veřejných služeb poskytovaných církvemi, bylo pro mne tenkrát neakceptovatelné a stejně tomu je i dnes.
Docela pak chápu, že na příslušná státní zastupitelství přicházejí v dané věci zcela konkrétní trestní oznámení. Pražský arcibiskup a kardinál Dominik Duka je zatím podezřelý ze spáchání trestného činu krádeže ve stadiu pokusu a vláda Petra Nečase je pak, a vy to nepochybně také víte, podezřelá ze zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku.
Ano, dámy a pánové, jsme zahlceni problémy, bez jejichž vyřešení nelze postoupit kupředu. Konfrontační styl české politiky tomuto řešení však příliš nepomáhá. Možná jde o nedostatek pragmatismu, nebo také o neschopnost se dohodnout na podstatném. Může jít ale i o neochotu a možná také o záměr. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že funkcí politiky je překonávat neporozumění a probouzet odpovědnost za veřejné záležitosti.
Proto jsem zaujal vstřícný postoj k prohlášení předsedy strany Věcí veřejných Radka Johna, které publikoval 28. září 2009: "Referendum zatím ukazuje, že 82 % obyvatel České republiky je proti navrácení církevního majetku. To je přece signál k jednání o vyrovnání, které napraví největší křivdy a současně nezatíží zdevastovaný státní rozpočet." Radek John se prý inspiroval stanoviskem Ekumenické rady církví z roku 1993, a tak si dovolil pronést i následující slova: "Český stát podporuje církve částkou 1,5 mld. ročně z kapes daňových poplatníků. Dvacet let přitom zůstává zablokovaný bývalý majetek církví ohodnocený na více než 80 mld. Jeho blokace komplikuje rozvoj obcí, zatímco církve zůstávají závislé na státu. Zákon o navrácení majetku církvím předložený vládou Občanské demokratické strany poslanci neschválili. Je tedy třeba hledat nová řešení, se kterými by souhlasili voliči, parlamentní strany, i církev." ***