(16.30 hodin)
(pokračuje Drábek)
Ano, to je pravda, nicméně tak jak bylo poukázáno, to není jediná varianta, jsou i jiné varianty a my půjdeme do dalšího kola vyjednávání. Prostě některé obci to nevyhovuje nebo nemá dostatečné organizační kapacity na to, aby to zajistila, tak právě proto jsem navrhl a Poslanecká sněmovna schválila změnu zákona v tom smyslu, že to může být i jinak a že tím základním principem bude, že za veřejnou službu zodpovídají úřady práce, včetně té organizace. Ano, to je základní model. My jsme jenom chtěli využít tu zkušenost a ty způsoby spolupráce, které byly zavedeny v roce 2011, tak, aby ten náběh byl plynulý.
Musím také říci, že veřejná služba běží v roce 2012 změnou podmínek, kdy dnes veřejná služba už není formou přivýdělku k dávkám hmotné nouze, ale je podmínkou pro výplatu dávek hmotné nouze, tak tím že oslovujeme širší spektrum, není to záležitost dobrovolnosti, ale je to záležitost povinnosti na základě výzvy, takže se nám skutečně stává, že si lidé stěžují, že když musí nastoupit na veřejnou službu, nemají čas na jiné aktivity, a v řadě případů se z evidence uchazečů o zaměstnání odhlašují. Ano, musím říci, že to byl také jeden z důvodů, proč jsem tu legislativní změnu navrhoval. Protože pokud někdo např. pracuje nelegálně nebo pokud má jiné aktivity, které nejsou slučitelné s hledáním nového zaměstnání, resp. s nástupem do nového zaměstnání, tak je evidentní, že pokud se v tu chvíli raději z evidence uchazečů o zaměstnání odhlásí a tím ztratí nárok na pomoc státu v hmotné nouzi, tak evidentně tu pomoc zase tak úplně nepotřebuje. Takové případy prostě jsou.
Co se týká veřejně prospěšných prací, my máme na letošek vyčleněný objem prostředků na veřejně prospěšné práce přibližně stejný jako v loňském roce, tzn. kolem jedné miliardy korun. Tam je možné s tou částkou poměrně variovat, protože je to součást aktivní politiky zaměstnanosti. Já bych prostě chtěl, aby veřejně prospěšné práce byly využívány efektivně, aby byly využívány také, nebo dokonce především pro koordinaci veřejné služby, abychom dokázali využít veřejně prospěšné práce na to, abychom účelně zorganizovali veřejnou službu v co nejvíce obcích. To znamená, abychom se právě blížili k tomu plánovanému číslu 50 tisíc občanů zapojených do veřejné služby.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Pane poslanče ještě můžete položit doplňující otázku. Prosím.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji. Pane ministře, aby nedošlo k mýlce. Já jsem nekritizoval systém veřejné služby ani veřejně prospěšných prací, já jsem spíše varoval, že se nepodaří dosáhnout toho cíle, protože jsou už na začátku roku určité problémy - 800 smluv a 50 tisíc lidí, to samozřejmě je určitý rozpor. Já souhlasím s tím, aby veřejnou službu a veřejně prospěšné práce vykonávali ti, kteří jsou podle té nové metodiky upřesňující zákon dvanáct měsíců v nezaměstnanosti nebo dvanáct měsíců v posledních třech letech. S tím bych souhlasil i v zákoně, bohužel v zákoně jste bohužel tím dvouměsíčním limitem vyvolali zbytečné třenice.
Takže ať to zkrátím. To právní prostředí, které žádají obce, a v Moravskoslezském kraji je to patnáct obcí, není o tom, že nechtějí platit pojistné, ale chtějí vědět, jaká bude jejich zodpovědnost. Já bych byl rád, abyste to potlačil, ať to jde co nejrychleji, aby se toho cíle dosáhlo. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Prosím, pane ministře, máte prostor odpovědět.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Ano, já skutečně odpovím velmi krátce, protože nebudu polemizovat a jen se k tomu přihlásím. Ano, ten cíl je společný. Myslím si, že i ta dnes používaná metodika zapojení do veřejné služby, kdy do veřejné služby jsou zapojovány dlouhodobě nezaměstnaní a potom ti, u kterých je riziko ze spekulativního chování, že ta metodika se osvědčuje. A my skutečně budeme dělat všechno pro to, abychom letos - zdůrazňuji to letos - dosáhli té hranice 50 tisíc účastníků veřejné služby. Nebude to ani v únoru, nebude to ani v březnu, je to prostě cíl, který je stanoven pro letošní rok.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S další interpelací vystoupí paní poslankyně Milada Halíková, která se také obrací na ministra práce a sociálních věcí. Ten dnes z odpovídání nevyjde. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Milada Halíková: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, možná v mumraji kolem vyplácení sociálních dávek trošku zanikla skutečnost, že úřady práce mají i další úkoly, které vyplývají ze zákona č. 29/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a sice ty, které se týkají i některých důležitých zdravotních pomůcek. Z dnešního pohledu se možná může zdát, že jde o okrajovou problematiku, ale např. pro lidi s těžkým pohybovým postižením je doslova zásadní otázkou, jak se dostat z bytu k lékaři, do obchodu nebo vůbec mezi lidi.
Novým institutem v zákonu je výpůjčka vybraných pomůcek, ke kterým patří schodolez, schodišťová plošina a stropní zvedací systém. Chci vám poděkovat za písemnou odpověď na některé otázky k této problematice, kde mimo jiné uvádíte: Ustanovení paragrafu 13 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením výslovně stanoví, že osoba se zdravotním postižením je povinna zajistit řádnou instalaci a provoz, hradit náklady a údržbu, opravy a revize. Oproti tomu náklady na demontáž a úschovu pomůcky jsou na vrub krajské pobočky úřadu práce.
Tyto pomůcky budou tedy majetkem státu. A tak bych se chtěla za ty, kterých se to týká, zeptat, jak bude vypadat výběr takovýchto pomůcek, v jaké výši odhadujete náklady na skladování a repasi těchto pomůcek, pokud budou vyrobeny např. konkrétně pro úzké schodiště, jak bude řešena záruka dodavatele v případě demontáže a následné montáže do jiného objektu v době kratší, než je obvyklá záruční lhůta. Děkuji za konkrétní odpovědi.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. A předávám slovo panu ministrovi.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní poslankyně, já to rozhodně nepovažuji za okrajovou problematiku, myslím, že to je záležitost, která je velmi důležitá. Jen upozorním na ten legislativní vývoj.
Do konce loňského roku to bylo tak, že se i ty nejdražší pomůcky stávaly majetkem zdravotně postiženého občana a vyvolávalo to řadu problémů jednak věcných, ale jednak také z mého pohledu nehospodárného nakládání s veřejnými prostředky. Pokud si uvědomíme, že taková schodišťová plošina je záležitostí, která stojí řádově milion korun, tak potom ve chvíli, kdy se např. stane, že ten člověk ztratí schopnost samostatného pohybu po nějakém krátkém období, tak si myslím, že milion korun už je částka, kdy není možné nad tím přivřít oči a říci: no tak prostě vynaložili jsme jeden milion korun, stalo se, využívalo se to pět měsíců nebo tři měsíce a stává se to součástí majetku toho člověka a ten ať si s tím potom udělá co chce. ***