(10.30 hodin)
(pokračuje Chalupa)
Tedy v situaci, kdy pokud chce někdo v regionu, jehož situace z hlediska koncentrací znečišťujících látek v průměru v roce je ztížena - primárně víme, že to je Moravskoslezský kraj, ale nejen ten -, tak pokud chce zavést nový zdroj znečišťujících látek, musí být proti tomu v hodnotě objemu koncentrace těch látek stejné nebo větší vyřazen zdroj stávající.
Věc, kterou tento zákon upřesňuje proti té předchozí novele poslanců z Moravskoslezského kraje, je institut nízkoemisních zón. Mnozí jste asi zaznamenali, že včera bylo zasedání akčního týmu, který má na starosti problematiku řešení ovzduší přímo v Moravskoslezském kraji. Jeden z atributů, který jsme řešili, byla analýza toho, jak by mohly a ve kterých místech být zavedeny nízkoemisní zóny v šestnácti největších městech a obcích Moravskoslezského kraje. A ukazuje se, že nejméně v 8 až 9 z nich je to možné. A teď bude na těch obcích, abychom debatovali, jestli to může přinést efekt, jako to přineslo efekt třeba ve Spolkové republice Německo, nebo ne. Tento návrh ukazuje, abychom přistupovali individuálně ke zdrojům znečištění, abychom řešili jejich reálný dopad na význam, ale také míru působení na životní prostředí.
Jsou zde věci, které mají přispět malým a středním podnikatelům, ať už je to třeba to, že by se míra poplatků zvedla z minimální částky 500 na 5000, abychom skutečně nezpoplatňovali, ale hlavně spíš administrativně nezatěžovali znečišťovatele, jejichž vliv na kvalitu ovzduší je malý.
Snižuje počet látek, které mají být sledovány, ze stávajících 20 na čtyři, právě proto, že ty čtyři představují hlavní zdroj znečištění v České republice, zatímco ty zbývající jsou zdrojem, který z velké části spíše vytváří zátěž byrokratickou než jinou. Proto také předpokládáme snížení administrativní zátěže a také menší dopad na výkon státní správy, a to zejména v pověřených obcích.
Dovolte mi, abych se zmínil o některých pozměňujících návrzích, které tady v této rozpravě zazněly.
Jedna část, a to je návrh pana kolegy Šincla, je ve věci řešení malých zdrojů emisí, zjednodušeně řečeno vytápění domácností. Pan kolega Šincl kromě jiného zavádí institut autorizací pro osoby kontrolující účinnost spalování, limitní hodnoty. Máme za to, že pokud tento zákon má být tím, který snižuje administrativní zátěž, pak tohle by byl krok přesně obráceným směrem. On by tu zátěž znovu zvyšoval vytvářením autorizací, autorizačních subjektů a záležitostí, kterou nepovažujeme za správnou. Z toho důvodu doporučuji návrh, který předkládám spolu s kolegy poslanci a který v sobě zahrnuje institut, že by sice byly prováděny nejpozději od roku 2016 revize každé dva roky, povinné u všech zdrojů vytápění, včetně domácností, ale že by je vykonávaly osoby, které jsou k tomu vybaveny základními parametry v zákoně uvedenými, nikoliv autorizačním systémem, abychom administrativu nezatěžovali.
Dovolte mi se zmínit o tom, co tady bylo nejvíce diskutováno v rámci pozměňovacích návrhů, možná nejbouřlivěji ve druhém čtení několika málo poslanci, a to je otázka poplatků, poplatkové povinnosti a dopadu. Ti, co propagují a zastávají názor, že by mělo dojít ke snížení poplatků, argumentují zátěží průmyslu. Na druhou stranu ti, co zastávají názor, že by mělo dojít k nárůstu poplatků, zastávají skutečnost, že situace v ovzduší je špatná. Dovolte mi zmínit se k argumentům obou stran.
Nejprve k té první. Co čeká český průmysl z hlediska zátěže právní, zejména pak evropské, ve smyslu jejich budoucích poplatkových povinností. Za prvé, já nejsem příznivcem toho, aby se do jednoho pytle házely všechny poplatky za všechny typy, látky, nebo pravidla, zkrátka něco jiného je agenda CO2, něco jiného je agenda prachu, SOxů, NOxů atd. Na druhou stranu je třeba zmínit, že pro ten samotný podnik je to tak jako tak jedna nákladová položka. Co nás pravděpodobně čeká, tady bylo uvedeno. Vstupujeme v příštím roce do systému třetího, tentokrát emisního obchodování, založeného na parametru aukce. Mnoho o tom bylo v médiích napsáno, hodně se debatuje o tom, kam ty prostředky, které takto budou získány, mají směřovat. Ale já bych tady chtěl zmínit, co to bude znamenat i z té druhé strany. V tuto chvíli je tržní cena ve stávajícím obchodování jedné povolenky zhruba 8 eur. O euro narostla proti minulému týdnu. Na druhou stranu víme, že je tady ambiciózní plán Evropské komise a zejména dánského předsednictví v tomto pololetí, které navrhuje, aby členské státy Evropské unie zvýšily svůj závazek v rámci takzvaného klimatického balíčku, tedy závazek snižování emise skleníkových plynů, ze stávajících 20 na 30, což se technicky provede mimo jiné tím, že se sníží počet emisních povolenek na trhu. Prognózy, které sama Komise v tuto chvíli definuje, odhadují, že by tím došlo k nárůstu ceny povolenky někde nad hranici 20, možná 25 eur. Fakticky to prosím znamená, že v roce 2013, pokud bychom brali dnešní cenu tržní povolenky, pak by si český průmysl musel nakoupit povolenky v hodnotě zhruba 3,5 mld. Kč. Pokud by platila prognóza, která je jen prognózou, upozorňuji, pokud by došlo ke snížení objemu povolenek na trhu, a tím pádem ke skokovému nárůstu, pak by tato částka vyrostla na 13,5 mld. za jeden rok. V roce 2020 se bavíme o násobku této částky.
Druhá záležitost, která je potřeba zmínit na jednu stranu té argumentace, je otázka směrnice o průmyslových emisích. I tato směrnice se dotkne České republiky, byť Česká republika bude žádat o maximum výjimek, které jsou v rámci možností. Tato situace znamená, že bude v horizontu následujících deseti let povinně zaváděn systém takzvaných BAT, tedy best available technologies, nejlepší dostupné technologie. Jen pro vaši představu, z hlediska limitu ten vývoj už dnes probíhá tak, že ještě před dvěma lety bylo možné například v hutnictví provozovat jednu aglomeraci s limitem 100, před dvěma lety 50 mikrogramů na metr krychlový a v horizontu následujících let od roku 2016 se dostaneme pod 20 mikrogramů. V Polsku situace zůstává na 100 mikrogramů.
To je, prosím pěkně, ta část A. To je ta argumentace těch, kteří říkají zrušme poplatky.
Část B. V České republice máme regiony, zejména pak Moravskoslezský kraj, které nepochybně patří k jedněm z nejvíce znečištěných regionů v celé Evropské unii. Kdybychom si promítli vývoj stavu znečišťujících látek, těch základních čtyř, o kterých se nejvíce diskutuje, pak uvidíme v tom grafu, k jak radikálnímu poklesu došlo zejména v první polovině devadesátých let u všech látek a že v tuto chvíli pokud existuje jedna látka, která skutečně způsobuje problémy a u které vývoj není pozitivní, tak je polétavý prach, tedy to, co v zákoně, zjednodušeně řečeno, máte uvedeno pod pojmem PZL. U této látky situace je složitá, a nejenom v Moravskoslezském kraji. ***