(19.20 hodin)
(pokračuje Paroubek)
A jaká je realita, pokud jde o ekonomickou kompetenci pravicových vlád, tedy i Nečasovy vlády? Česká pravice se staví ráda do role odpovědného hospodáře. Nic však není vzdálenější realitě! Za léta 2007-11 se podařilo pravicovým ministrům financí vyprodukovat úctyhodných, pokud do toho započtu i zkonzumovaných 156 miliard rozpočtových rezerv, 720 miliard korun deficitu státního rozpočtu. Minulý týden v interpelacích dostal pan premiér od jednoho z koaličních poslanců žertovnou otázku, co tomu říká, že vláda dnes vlastně zachraňuje veřejné finance před pádem po předchozích rozmařilostech levicových vlád. A jakoby rádoby odstrašující příklad byl oběma pány uváděn schodek státního rozpočtu za rok 2006, který dosáhl 98 miliard korun. Máte pravdu, je to již na první pohled děsivé číslo. Rozeberme si však trochu toto číslo.
Klasická ekonomická poučka říká, že v čase konjunktury a v době, kdy jsem stál v čele vlády, tedy v letech 2005 a 2006, byly růsty hrubého domácího produktu z dnešního pohledu neskutečných 6,4 % a 7 %, se mají vytvářet rezervy na méně příznivá období, resp. mají se hradit ztráty z minulosti. Jak to tedy bylo v roce 2006? Stát vytvořil rozpočtovou rezervu 46 miliard korun, stát 20 miliardami korun uhradil ztrátu konsolidační agentury. To dává jiný pohled na celou věc. Síly setrvačnosti v ekonomice jsou nesmírné. Konjunktura a dobrý fiskální vývoj státu tak trvaly po letech 2005 a 2006 ještě v roce 2007. V roce 2008 byl skvělý hospodářský růst sražen na 2,4 %, a to v důsledku počínající hospodářské krize. Když jsem o ní ovšem mluvil někdy v září, říjnu 2008, slyšel jsem z vládních řad slova o šíření poplašné zprávy a jiné hlouposti, a díky chybné, zejména daňové a obecně hospodářské politice tehdejší vlády. Z toho všeho vyplývá jediné. Pravice a ekonomická kompetentnost, to je oxymoron, tedy česky řečeno protimluv. Prostě nejde to k sobě!
Dámy a pánové, úroveň správy státu, kvalita vládnutí poklesla za rok a půl existence Nečasovy vlády naprosto závratně. To tady opravdu ještě nebylo. Představitelé koalice drmolí nesrozumitelné mantry o radikálním boji proti korupci, jemuž věří jen nenapravitelní naivové. Bártovy obálky, ProMoPro anebo korupční skandál monumentálních rozměrů na Drobilově Ministerstvu životního prostředí, to jsou dnes prostě pojmy. Jména četných ministrů, kteří již vládu většinou s nebetyčnou ostudou opustili, už si většinou pamatují jen političtí fajnšmekři. Peníze z evropských fondů, a to dnes tuší i malé děti, nebudou republikou dočerpány. Jen si to nepřipouštějí, či spíše nechtějí připustit ministři a odpovědní státní úředníci, kteří nás drží v hluboké temnotě o rozsahu tragédie, která nás čeká, až se uzavřou účty evropských peněz. My se můžeme dnes jen sázet, o kolik že vlastně nebudou dočerpány evropské peníze v současné finanční perspektivě let 2007-13. Bude to 100, nebo dokonce 150 miliard korun, nebo to bude více?
Příčinou tohoto stavu je korupční prostředí, nekonečná manažerská neschopnost vedení většiny ministerstev a kolosální neschopnost úředníků zpracovávajících na ministerstvech žádosti o evropské peníze. Těžkou ránu čerpání evropských peněz zasadila v minulém týdnu Evropská komise, která pozastavila Česku čerpání evropských peněz. Vláda se může jen utěšovat, že se to za několik měsíců změní a systém auditů na Ministerstvu financí bude řádným způsobem nastaven.
Chci říci v této souvislosti jednu věc. Vláda by měla být schopna nést mužně následky tohoto svého pochybení a neschopnosti a nesnažit se to hodit na své předchůdce z doby před šesti až sedmi lety. To je nefér, ale chápu to. Tonoucí se stébla chytá. Ale jen blázen mu věří.
Vláda svou nečinností a osobně premiér svým kapriciózním stanoviskem ve věci fiskálního kompaktu EU zkomplikovali situaci země mj. ve vztahu k jednáním o evropské finanční perspektivě na léta 2014-20. Tato zoufalá a neudržitelná pozice ODS a Věcí veřejných, a tedy většiny vlády, nás může stát desítky miliard. Může tedy přijít republiku hodně draho a hlavně - je nepraktická! Nečasova vláda, a zejména zástupci ODS a Věcí veřejných v ní, přitom nepřichází s žádnou jasnou alternativou vůči prohlubující se integraci EU, kterou chce uskutečnit jádro i zdrcující část zemí EU. Užší kooperace s Putinovým Ruskem tou alternativou asi nebude díky osvědčené rusofobii velké části české pravice. Alternativou z pohledu české vlády nejsou s ohledem na komunistožroutství velké části české politické třídy jistě ani komunisté v Číně či další levičáci v Brazílii. Vůbec jsou to, včetně Indie, podezřele rychle rostoucí země. Pryč od nich!
Vláda nemá vůbec žádnou vizi, směr, nebo dokonce strategii, kam směřuje ve své vnitřní a zahraniční politice. Ona prostě nesměřuje nikam. Vládní reformy nenahrazují a nemohou nahradit vizi ani strategii rozvoje státu a české společnosti. Měly by být především nástrojem k růstu životní úrovně lidí a zvelebení země, a ne vlastním cílem vládní politiky.
Vláda dokázala svými návrhy majícími za cíl omezit akademické svobody a zavést školné na vysokých školách poprvé od listopadu 1989 dohnat studenty i akademiky ke stávce a vyhnat je do ulic. To je opravdu unikátní politická hloupost! Vláda dokonale léčí vysokoškolské studenty z pravičáctví šokem.
Církevní restituce jsou v pojetí Nečasovy vlády pokusem o revitalizaci pozice katolické církve v zemi, aby se co nejvíce přiblížila majetkové, hospodářské a společenské pozici, kterou katolická církev získala na základě výsledků třicetileté války a rozchvácení majetku české nekatolické šlechty a před josefínskými reformami. Ministru práce se postupně podařilo rozvrátit dobře fungující úřady práce a rozbít celý systém výplaty dávek, který přivádí do naprostého zoufalství ty nejubožejší z ubohých, například občany s těžkým zdravotním postižením, kteří jsou ve zdrcující většině bez volných finančních prostředků, bez úspor. Zdravotně postižené, chudé a důchodce vláda ztotožňuje, bohužel, dlouhodobě s lenochy.
Vláda prosadila kuriózní občanský zákoník, který po svém uplatnění silně znepříjemní a zdraží život občanů. Autor či autoři kodexu zřejmě ideově navazují na archaický polofeudální zákoník z doby někdejší rakouské monarchie, vracejí se vědomě do 19. století.
Důchodová reforma postavená v plné režii privátních penzijních fondů na opt-outu nebude přitom znamenat žádné zvýšení udržitelnosti penzí v budoucnu a jen otevřela cestu k razantnímu navýšení sazby DPH, a tedy k rozsáhlému zdražení a růstu inflace. Zatím v tomto roce za dva měsíce jsou to téměř 4 %. To se pochopitelně projeví ve zhoršení životní úrovně nejširších vrstev občanů, zejména důchodců, mladých rodin s dětmi a zdravotně postižených. Vůbec růst cen je oblíbenou disciplínou této vlády. Nejtypičtější je to právě na příkladě vajec. ***