(19.40 hodin)
(pokračuje Šlégr)
Evropská síť prevence kriminality letos představila výsledky nejnovějšího výzkumu na téma vlivu sportovních, poznávacích a uměleckých aktivit na prevenci zločinnosti dětí a mládeže. Znovu jednoznačně ukazují, jak tato forma prevence kriminality funguje. Třeba tím, že děti, které jsou pod dohledem trenéra nebo vedoucího, mají nějaký cíl. Jsou povzbuzovány výsledky v soutěžích a touhou posunout se v pořadí mezi soupeři, a tak mají méně času na bezcílné potloukání se po ulicích. Jsou také odolnější vůči dotírání dealerů s drogami a nemají žádný zájem o prostředí kriminálních partiček.
Jistěže je to o penězích. Můžeme si vlastně vybrat, jestli vytvoříme podmínky pro podporu sportu a poskytneme určité prostředky na to, aby například parta mladých silných kluků z předměstského hokejového oddílu dostala hokejové chrániče, trenéra a přístup k ledu, nebo zda tyhle kluky necháme potloukat životem bez motivace a usměrnění, a potom dáme stejné nebo mnohem větší peníze na rozšiřování věznic a také na pomůcky policejních těžkooděnců, aby si vynucovali aspoň chvilkové zdání pořádku.
Studie ukazuje jednoduché vztahy. Jsou jimi problém příležitostí, problém vrstevníků, problém společenských vazeb a problém fyzické a duševní kondice. Problém příležitostí ukazuje, že mladiství jsou snáze zataženi do kriminality, pokud k tomu dostanou příležitost a chybí sociální kontrola. Toto nebezpečí klesá, když se dostanou méně často do blízkosti kriminálního prostředí, nenudí se a věnují se strukturovaným aktivitám pod společenským dohledem. Studie dále ukazuje problém vrstevníků. Mladiství snáze napodobují kriminální vzory v partách, pokud nejsou obklopeni lepšími vzory, které by mohli následovat. Problém společenských vazeb. Mladiství, kteří jsou ponecháni sami sobě a ke kterým se nikdo nehlásí, si nelámou hlavu s kriminalitou, protože stejně nemají co ztratit. A problém fyzické a duševní kondice? Mladiství, ve kterých je utvrzován pocit méněcennosti, vyhledávají útočiště v pochybných partách. Byli by z nich jiní lidé, kdyby dostali příležitost posilovat sebevědomí, odolnost, sounáležitost s týmem, koncentraci a sebekontrolu a kdyby mohli přebytky své energie odevzdávat na hřišti.
Viditelně tu máme dva konce jednoho problému, dva přístupy. Ten první je motivační, pozitivní, je to přístup, který přispívá k výchově zdatných, sebevědomých, společensky vnímaných občanů. Ten druhý je represivní, negativní a často i bezbranně přihlížející zločinu, usnadňuje reprodukci kriminality, zatímco rostoucí část mladé generace se mění v bezohledné, agresivní a kriminálním prostředím podmaněné společenské trosky. Důsledky pak dopadají na ostatní.
Problém je tedy velice jednoduchý. Proč se pořád vrací? Protože kriminální prostředí dostává v této zemi přednost. Protože je to kriminální prostředí, co v této zemi evidentně určuje priority.
Arogance vlády, která ždímá důchodce a matky s dětmi a přehlíží desítky miliard korun utopených v násobně předražených dálnicích. To je jasná odpověď na otázku, zda tato země straní právu, nebo zda je v rukou temných struktur, které to s touhle vládou prostě umějí.
Fyzicky zdatné, sebevědomé a společensky vnímané občany tu vlastně nikdo nepotřebuje. Je zřejmě lepší, když se lidé plazí. Důvodů mají dost. Člověk, který normálně chodí do práce a vrací se s běžnou výplatou, je vystavován stále většímu tlaku nejrůznějších parazitů. Objeví se exekutor, který chce zabavit dům, protože někdo z rodiny před lety nezaplatil za popelnici. Z úslužných pracovníků jakési energetické firmy se vyklube podvodník, který vymáhá astronomické penále za odmítnuté služby. Na katastru náhle zjistíte, že někdo cizí prodal váš dům. Peníze, které měly být zhodnoceny na investičním účtě, zmizely v poplatcích za nesmyslné obchody. Nechráněný člověk je v takové džungli naprosto ztracený. Jdete na policii, k soudu, sepisujete supliky, ale druhá strana měla nakonec dražší advokáty, kteří lépe věděli, jak to chodí.
Dluhové pasti, majetkové odklony, dražební pletichy, podvody s falešnými pohledávkami, které soudy bez zkoumání posvětí svým razítkem, to všechno ukazuje, jak v této zemi prorůstá rozsáhlé oblasti našeho života kultura zločinu a jak se jí daří s rostoucí účastí státní moci.
Výraz justiční mafie byl nakonec soudně obhájen. Válka státních zástupců v přímém přenosu camorrového dohledu ukazuje, že spravedlnost není slepá. Podvody, korupce, cinknuté veřejné zakázky, různá daňová kolečka jsou nejvýnosnějším hospodářským odvětvím. Stamilionové faktury za nic se tak zabydlely i v naší vládě. Zločin je vnímán jako komparativní výhoda České republiky, každého obereme, nikdo si na nás netroufne. Vláda, která cosi mumlá o protikorupčním boji, ustupuje před zločinem v uctivém předklonu.
Tahle vláda nemá důvěru veřejnosti nejen pro to, co dělá, ale zejména pro to, co svým chováním chystá na dlouhá desetiletí dopředu. Měla by sama dobrovolně odstoupit, aby s ní odešla i neúcta k občanskému sebevědomí, k rovnému jednání, ke zdravému soutěžení podle pravidel, k občanské vzájemnosti a všemu tomu, čemu se musí mladí lidé naučit, aby nepřišli o takovou životní příležitost, ke které si lze dopřát klidné spaní.
Někomu se zdá být banalitou, když se park změní v parkoviště nebo když na místě pro hřiště vyrostou herny a okolí se zastaví zastavárnami, a mnozí možná uvítají, když se mladí ani nedozvědí, co je to hrát fér. Já si ale myslím, že něco takového může způsobit větší neštěstí než astronomické státní dluhy. Proto i já budu hlasovat pro nedůvěru k této vládě. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní faktická poznámka - pan poslanec Viktor Paggio. Ne? Objevil jste se mi na displeji, takže to je neplatné.
Pan poslanec Miroslav Grebeníček je dalším přihlášeným do rozpravy.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, v běhu času si mnohdy neuvědomujeme, co se s námi děje. Teprve při setkání s realitou, kdy se na rozdíl od častého pohledu do minulosti ocitneme tváří v tvář budoucnosti, je všechno jinak. Najednou jsme před řešením problémů, které jsme mnohdy nepředpokládali, nebo jsme si jejich podstatu neuměli ani představit. Mám na mysli zejména převažující silové řešení ekonomických a sociálních problémů, které se z globálního rozměru přelilo i do našich podmínek a stalo se určujícím nástrojem řízení a komunikace pro stávající českou koaliční vládu.
Základním problémem současnosti je pak ústup od sociálního rozměru kapitalismu, tedy řádu, který jako jediný spolu s demokracií má prý, alespoň dle euroatlantických ideologů, právo na budoucnost. Že ale vznikají závažné poruchy v chování společnosti, to je zcela zřejmé. Potvrzuje se zejména postulát vztahu nezaměstnanosti a chudoby jako socioekonomických kategorií a zdroje řady dalších sociálněpatologických jevů. ***