(20.00 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Koalice Občanské demokratické strany, TOP 09 a Věcí veřejných se chová obdobně asociálně jako strany slovenské pravice. Na Slovensku se strany vládnoucí pravice zkompromitovaly v korupční aféře nazvané příznačně Gorila. Na české politické scéně se dnes veřejnost v korupčním procesu špiček strany Věci veřejné stává diváky téhož. Je jedno, zda se pro politické kšefty a korupce použije na Slovensku krycí jméno Gorila či v České republice označení dinosaurů nebo veverek.
Ne, opice, veverky a plazi jsou v tom samozřejmě úplně nevinně. Těmi, kdo za bezbřehou korupci, klientelismus, špiclování sebe navzájem i opozice a za beztrestné gigantické okrádání českých zaměstnanců, podnikatelů, sociálně slabých, rodin s dětmi i penzistů nesou odpovědnost, jsou stejně jako na Slovensku konkrétní politické strany, skupiny jejich kmotrů a konkrétní politické a kriminální špičky.
Dámy a pánové, Slováci nedávno volili proti korupci, podvodům a klientelismu. Je odpovědností české levice a je nutné pracovat na tom, aby i čeští voliči dostali stejnou šanci. Kéž by se to podařilo právě dnes. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Jako další je přihlášený do rozpravy pan poslanec Stanislav Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové a vládo, zazněla tady dnes dvě přirovnání. Jedno to přirovnání znělo, že snad ani česká vláda, předseda české vlády, jednotliví ministři nevědí, co činí, když se chovají tak, jak je vnímá česká společnost, a předkládají jeden návrh za druhým, který ztrácí jakoukoli věcnou logiku. Myslím si, že česká vláda, předseda české vlády i její jednotliví ministři velice dobře vědí, co činí, a znají cíl tohoto jednání.
Ten druhý příměr se týká stoupajícího nesouhlasu veřejnosti v české společnosti s politikou této vlády. A je třeba se tady zastavit nad onou volební geometrií, která umožnila, že nikoli vítěz voleb v roce 2010 a nikoli většina voličů v České republiky umožnila, že tři politické strany vytvořily vládní koalici s většinou tehdy 118 a dnes 115 hlasů.
Když tato vláda v srpnu roku 2010 předstupovala před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru, tak jak jí ukládala Ústava České republiky, předložila rovněž své programové prohlášení, v němž specifikovala pět základních úkolů, které si určila za rozhodující. Opakování je matka moudrosti, a proto je dobré je připomenout: Reforma veřejných financí s cílem zastavit rostoucí veřejný dluh a nastavit parametry rozpočtové politiky tak, abychom v roce 2016 dosáhli vyrovnaných veřejných rozpočtů. Provést takovou reformu důchodového systému, aby byl dlouhodobě udržitelný a schopný reagovat na měnící se demografickou strukturu české společnosti. Přijmout sadu reformních opatření vedoucích k modernizaci a vyšší efektivnosti zdravotnického systému. Realizovat reformu systému terciárního vzdělávání a přijmout opatření vedoucí k zásadní vyšší míře transparentnosti v oblasti veřejných zakázek a opatření snižující prostor pro korupci ve veřejném sektoru.
Když se vláda premiéra Nečase poprvé ucházela o důvěru Poslanecké sněmovny, měla Česká republika za sebou těžké dva roky hospodářské krize doprovázené hlubokou krizí politickou a i mravní. Reformy předchozí Topolánkovy vlády s rovnou daní, superhrubou mzdou, zpoplatněním služeb ve zdravotnictví zanechaly své dílo. Fischerova vláda neučinila nic. Přestože si činila nárok na vládu odborníků, vládu apolitickou, vládu nezávislou na Poslanecké sněmovně, ukázala jasně svůj politický cíl a ponechala reformy v platnosti. Nebyla k nim politická shoda. Žilo se v očekávání předčasných voleb. A když Ústavní soud zasáhl, pak se zvolila metoda udržování daného stavu v rámci politických dohod. Kdo na to doplatil, byl občan České republiky ve větší míře než malá část lidí, která ekonomicky ovlivňovala a posouvala těžiště vládní moci.
Když vláda nastupovala, tak evidovaná míra nezaměstnanosti přesahovala půl milionu lidí. Většina občanů byla znechucena politickými aférami a korupcí. Je třeba připomenout, že to byla právě pravice a především Věci veřejné, které si z tématu korupce učinily vlajkovou loď své předvolební rétoriky. Sliby, iluze čestnosti, nezkorumpovatelnosti a strach ze scénáře řecké krize a dluhů, to byla řeč české pravice, dojemně doplňovaná rozdělováním společnosti na mladé lidi, lidi ekonomicky aktivní, postavené jako příměr proti lidem starým, pobírajícím zasloužený důchod za svou celoživotní práci.
Snad je třeba připomenout historický počin právě poslanců strany Věci veřejné, kteří jako svůj vstup do Poslanecké sněmovny navrhli opětovnou legalizaci anonymních akcií na jméno v zákoně o zadávání veřejných zakázek. Odůvodnili to tehdy vyšším zájmem a naplněním vyšších cílů, které jim umožní posléze prosadit jejich, zdůrazňuji vlastní, návrh úpravy (nesrozumitelné) akcií. Hovořím o tom proto, že to byl prvý reálný počin, který však s odstupem doby téměř dvou let v sobě obsahoval hlubokou symboliku skutečné podstaty vlády Občanské demokratické strany, TOP 09 a Věcí veřejných.
To, co následovalo, bylo a stále je učebnicovým příkladem vlády nikoliv demokratické, opírající se o parlament a společenský konsenzus, ale vlády oligarchie, vlády těch, kteří rozhodují o svých ekonomických aktivitách a jsou jimi tolik zaměstnáni, že se sami nemohou bezprostředně podílet na výkonu funkcí politických. Snaží se dosáhnout pro sebe za každou cenu maximálního zisku a reálně si dosazují prostřednictvím darů v podobě třeba Bakalových milionů politické figurky, které poslušně vykonávají představy svých chlebodárců.
Kdyby to bylo jinak, nebylo by přece možné, aby na hospodářskou krizi, propad výroby, vysokou nezaměstnanost a rozevírající se státní dluh reagovala vláda tím, že každému občanu bez ohledu na jeho sociální situaci a výši příjmů začne předepisovat povinnost platit spekulativní dluhy nejen nadnárodních korporací a bank, ale i vlastní nešikovnosti a amatérismu. Kdyby tomu bylo jinak, nemohla by vláda přikročit ke zvýšení daně z přidané hodnoty, iniciovat zvýšení cen základních životních potřeb - potravin, vody, energií, léků, bydlení, služeb, dopravy.***