(20.40 hodin)
(pokračuje Semelová)
To si opravdu myslíte, že ti současní milionáři a miliardáři tolikanásobně víc pracují než normální lidé, kteří žijí doslova od výplaty k výplatě a nemají ani žádné úspory, protože je prostě mít nemohou? A připomínám, že podle statistik u nás žije na hranici chudoby kolem milionu lidí, ale právě nízko- a středněpříjmové občany víc a víc ždímáte. Bohatí mohou klidně spát, své ochránce mají v této vládní koalici. Ale co ti ostatní, kterých je většina?
Komunistická strana Čech a Moravy jako opozice na to upozorňuje na každém jednání Poslanecké sněmovny. Věcně dokazujeme, že to, co předvádíte, bude mít vážné dopady na občany. Předkládáme vlastní návrhy, jenže vy veškeré naše výhrady a argumenty odmítáte, stejně jako například námi navrhované zákony či progresivní zdanění nebo zrušení zastropování pojistného. Přitom obojí by přineslo desítky miliard korun do státního rozpočtu. Své vládnutí jste založili na lžích a aroganci vůči všem, kdo mají jiný názor než vy, na zastrašování lidí, kteří se bojí, že přijdou o práci či o střechu nad hlavou, na porušování lidských práv, jako je právo na práci, na bydlení, na bezplatnou zdravotní péči a vzdělání.
Zůstává za vámi spoušť a země plná korupčních afér vedoucích do nejvyšších pater. Reformy, které nezřídka doslova ponižují důstojnost lidského života. Zdravotní, díky které jsou zvlášť starší lidé nuceni zvažovat, zda si mají koupit nutné léky, nebo raději jídlo. Sociální, která způsobila problémy poskytovatelům sociálních služeb, zaměstnancům úřadů práce, ale především těm, kteří tyto služby potřebují. Důchodová, která nutí lidi připlácet si na to, na co ve skutečnosti mají nárok a která vyvádí peníze daňových poplatníků do soukromých fondů. Daňová, zdražující lidem bydlení, vodu, teplo, energii, zdravotní péči, jídlo, vzdělání, dopravu, prostě všechno, co potřebují k životu. A školská, zhoršující dostupnost a kvalitu vzdělání, podmínky učitelům i nepedagogickým pracovníkům, zvyšující nezaměstnanost a zavádějící školné.
Vláda, která ztratila důvěru lidí, nemá právo vládnout a vy jste tu důvěru lidí ztratili už dávno. Vyzývají vás k demisi a mají pravdu. I já budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry této vládě. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Miroslav Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, celé popřevratové období je v České republice poznamenáno transformačními experimenty, diletantskými přístupy, nečistými úmysly a řadou důsledků, které jsou v rozporu s národními zájmy. Obrovský státní, obecní a družstevní majetek byl vyprodán, vytunelován či znehodnocen a při těchto obrovských finančních transferech nevytvořily vlády takzvaných odborníků žádnou rezervu. Naopak, vytvořily při správě státních a veřejných financí obrovský deficit, obrovský dluh. Ten již překročil 1,5 bil. korun a splatit ho mají ti, kteří tuto situaci nikterak nezavinili, současné i budoucí generace.
Proto občané České republiky vyjadřují své rozhořčení a rozhodný odpor vůči cílům i způsobům, které uplatňuje pravicová politická reprezentace při svém jednostranném vládnutí již od podzimu roku 2006. Je to zákonité, neboť jejich politika je nespravedlivá a má negativní dopady do všech sfér života společnosti a tvrdě dopadá zejména na nízkopříjmové skupiny a takzvanou střední třídu. Nespokojenost veřejnosti se současnou vládou dokládají i sociologické průzkumy, ve kterých se k politické situaci negativně vyjadřuje dle agentury STEM přes 20 % respondentů. Měsíční i meziroční trend se v neprospěch vlády stále zvyšuje. V naší zemi postupně zaniká evropský výdobytek kapitalistické společnosti, ještě nedávno konkurent či alternativa kritizovaného socialistického státu - sociální stát.
Česká pravice jeho likvidaci prosazuje programově prostřednictvím omezování funkcí státu, postupnou privatizací různých veřejných činností i řízeným snižováním dynamiky příjmů do veřejných rozpočtů. Přitom však vládní koalice nezakrytě korumpuje své voličské jádro - vícepříjmové skupiny - daňovými či pojistnými úlevami, různými podporami a výhodami. Na úkor veřejných financí jsou navyšovány příjmy těm bohatým. A tak jsme v naší vlasti svědky toho, že bohatí stále bohatnou na úkor chudých a středních vrstev, ale i na úkor státu. Vysoké příjmy privilegovaných však neodpovídají výkonům ani společenské důležitosti jejich pozic a jejich zodpovědnosti. Pominu podnikatelskou sféru, ale například vyvolení státní úředníci mají vyšší, podotýkám registrované, roční příjmy než jejich nadřízení ministři. Naopak nízké příjmy nestačí pokrýt spotřebu řady domácností s dětmi, a určitě by konkrétní případy nekorespondovaly s tím, co zde předkládal pan premiér, ale taky rodiny či domácnosti se zdravotně postiženými, nezaměstnanými či seniory.
Nemravné či neoprávněné rozdíly mezi bohatými a chudými se tedy dynamicky prohlubují, a to vše v souladu s liberalizačními teoriemi a trendy prosazovanými Mezinárodním měnovým fondem, Světovou bankou, OECD a představami světového kapitálu, představami, které však v řadě poslušných zemí již přivodily nezvládnutelný rozval veřejných financí a krach jejich sociálních systémů.
Souputníkem tohoto způsobu vládnutí je i řada skandálů, neboť jde v prvé řadě o politickou moc, moc nad rozhodováním o penězích ze státního a veřejných rozpočtů, které nezřídka slouží i ke korupci všeho druhu včetně příjmů stran. Důsledkem tohoto vládnutí je i ochromování hospodářského rozvoje a výkonnosti domácí ekonomiky, což je překrýváno drancováním zbytku majetku státu a jeho občanů. Vládní koalice se chová sobecky. Protlačuje asociální zákony a omezuje potřebný objem peněz pro veřejné služby, jako je například rozvoj regionů a obcí, dostupné zdravotnictví, bezplatné školství, potřeba dopravní infrastruktury a dostupnost, účinná bezpečnost, pomoc hendikepovaným, dostatečná valorizace důchodů, prostě sociálně spravedlivý růst životní úrovně pro všechny, nejen pro vyvolené.
Radikalizaci politických stran, odborů a občanských hnutí se pokouší vláda omezovat jejich pomlouváním a špiclováním prostřednictvím státních bezpečnostních složek a mediální dehonestací jednotlivců i celých struktur. Dokonce se chystají i represivní zákony proti sílící nespokojenosti vlastních občanů. Slyšíme z úst koaličního tábora, že nejsou zdroje. Ale neschopnost vlády vybírat všechny zákonem stanovené daně, vypořádat se s hazardem, s prostitucí, eliminovat šedou a černou ekonomiku, odstranit vysoký stupeň korupce, vrátit se k motivačně únosnému - podotýkám únosnému - progresivnímu zdanění fyzických i právnických osob a solidárnímu odstranění stropu pro bohaté na odvody do zdravotního a sociálního systému, jakož i neschopnost vlády zlevnit státní a veřejnou správu a snížit kriminalitu dokládá, že zdroje lze hledat i mimo peněženky potřebných. ***