(15.20 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Já musím říct, že po podrobném prostudování jak tohoto návrhu zákona, tak stanoviska vlády se v podstatě spíš ztotožňuji s návrhem vlády, a to z těchto důvodů:
Za prvé, týká se to kontrolních mechanismů a předkládání zpráv jednou za tři měsíce. Je třeba říct, že dneska je ta situace taková, že v podstatě kontrolní rady předkládají tuto zprávu vždycky jako výroční zprávu za jeden daný kalendářní rok s tím, že v případě nepřijetí této zprávy - opakuji: nepřijetí této zprávy - to má jisté konsekvence směřující k personálnímu obsazení této rady, to znamená odvolání této rady. Pan kolega Ohlídal ve svém projevu, já jsem ho velmi podrobně poslouchal, použil pojem, že kontrolní rady neplní občas tuto činnost. V případě, že tuto činnost neplní, má Sněmovna dostatečný prostředek k tomu, aby tuto radu odvolala, a to tím, že prostě neschválí tuto zprávu výroční nebo tu, kterou za rok předkládají příslušné dva kontrolní orgány, a prostě tyto rady odvolá.
Já nepovažuji za úplně dobře, abychom jedenkrát za tři měsíce tuto zprávu předkládali, a to z toho důvodu, že bychom se dostali do jistého problému. V důvodové zprávě se navrhovatelé odvolávají na analogický postup u ombudsmana, kde také ombudsman předkládá tyto zprávy čtyřikrát do roka. Nicméně musím říct, že tam je situace poněkud jiná.
Já bych přidělování grantů viděl jako jakousi docela uzavřenou proceduru a vstupování do této procedury uprostřed, nikoliv na jejím konci, a hodnocení této procedury tak, jak probíhá, není úplně dobrým nápadem. Ta procedura se skládá z těchto pěti částí: Za prvé je to podání projektu. Za druhé je to nějaká formální kontrola, jestli ten projekt má všechny náležitosti, popř. je nemá. Za třetí je to hodnocení projektu. Za čtvrté je to potom rozhodnutí o tom, zdali ty peníze, ty finance, budou na tento projekt uvolněny, popř. ne. A za páté - jako v každém kvazisprávním řízení existuje i možnost odvolání, tak tady je to taktéž možné. Já bych nepovažoval za úplně šťastné, abychom v průběhu tady tohoto procesu podávali zprávy a nějakým způsobem do toho vstupovali, protože to by nebylo správně. Myslím, že Poslanecká sněmovna může tímto způsobem vstupovat do toho, až je tento projekt uzavřen. Je to stejné, jako by někdo vstupoval do správního řízení, což také samozřejmě není úplně šťastná věc.
Druhá věc, kterou také stanovisko vlády uvádí - paní kolegyně Drastichová to opomenula malinko, já to tedy připomenu, to je v pohodě (směrem k poslankyni Drastichové) -, je to, že kontrolní radě jak Grantové agentury, tak Technologické agentury vlastně nepřísluší agenda veřejných soutěží a výzkumů, že ona v podstatě je tam úplně z jiných důvodů. Je určena k projednávání stížností na postu poskytovatele při hodnocení návrhů projektů, zatímco předsednictvo je naopak - předsednictvo je naopak - odpovědné za veřejné soutěže, rozhodování o jejich výsledku a za uzavírání smluv o poskytnutí podpory.
Já vidím určitý problém také v tom, že Poslanecké sněmovně by mělo být nějakým způsobem obligatorně vnucováno, jakým způsobem má fungovat výbor, který je jí zřizován zákonem. Chci říct, že ačkoliv stojím na pozici vlády, tzn. že Poslanecká sněmovna by si sama měla určit, jak to bude, tak určitě pan kolega Ohlídal, pokud by vystoupil s oponenturou vůči této mé připomínce, by mohl připomenout, že už tady takový precedent jeden je, protože volební výbor je také zřizován v podstatě na základě zákona o České televizi a také je mu určitým způsobem - ne jemu, ale Poslanecké sněmovně - oktrojován určitý způsob. Takže na základě této logiky by to, že bude výbor zabývající se vědou zřizován Sněmovnou a bude mít v působnosti tyto věci, bylo logické. Na druhé straně z hlediska jakéhosi ústavního pořádku je logičtější, když Poslanecká sněmovna přece jenom si své věci určí sama. Takže bych se přiklonil spíše k názoru vlády, že toto opatření není úplně systémové.
Problémem, který bych ještě zmínil, jsou odměny. To je ten druhý bod, o kterém jsem mluvil, když předkladatelé předkládají novelu. To znamená stanovení výše odměn členům kontrolní rady Grantové agentury a Technologické agentury České republiky. Tam z toho ustanovení, z toho nově navrhovaného ustanovení, vyplývá, jako by to posílení výboru bylo velmi silné, to znamená, že v případě, že výbor se nějakým způsobem vyjádří tady k těm odměnám na základě samozřejmě předložené zprávy, tam je to takto v zákonu napsáno, tak by pak Poslanecká sněmovna toto rozhodnutí nemohla změnit, resp. by je mohla změnit jenom v případě, že výbor toto stanovisko změní také. Jinými slovy, mně to nepřipadá úplně ústavně vyvážené, protože samozřejmě Poslanecká sněmovna je nejvyšším suverénem a výbory od ní jsou odvozeny. To znamená stanovisko výboru by nemělo být tak příliš závazné pro Poslaneckou sněmovnu. Možná mě pan kolega Ohlídal z toho vyvede. Já z toho zákona cítím, že pokud výbor řekne "je to takto", tak by to Sněmovna neměla měnit.
Myslím, že to je asi všechno, co bych k tomuto návrhu zákona řekl jménem poslaneckého klubu Občanské demokratické strany. Na rozdíl od paní kolegyně Drastichové navrhuji zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. O slovo se hlásil ještě pan poslanec Rykala. Nebo zpravodaj? Ten má přednost. Pan poslanec Ohlídal, samozřejmě.
Poslanec Ivan Ohlídal: Tak. Já si dovolím, vážené kolegyně, vážení kolegové, oponovat názorům pana poslance Bartoše.
Co se týče těch informací a zpráv, které by měla kontrolní rada podávat školskému výboru jednou za tři měsíce, tak já jsem už jednou řekl, že je možné frekvenci zmenšit. Ale on poslanec Bartoš měl potíže i s tím, že by během hodnoticího procesu mohla kontrolní rada, a tím potažmo i sněmovní výbor vstupovat do hodnoticího procesu. Tak samozřejmě to není možné, a to z toho prostého důvodu, že až do rozhodnutí předsednictva Grantové agentury České republiky - totéž se týká Technologické agentury České republiky -, jestli bude projekt přijat k financování, nebo ne, je víceméně toto jednání důvěrné, ne-li tajné, takže do toho nemá nikdo přístup, ani předseda Grantové agentury České republiky, tím méně kontrolní rada. Takže tohoto se bát z principu vůbec není nutné.
K názoru vlády a poslance Bartoše, že by se vlastně jednalo o jakousi nadbytečnou činnost, která by kontrolní radu mohla nějak příliš zatěžovat, tomu musím oponovat, protože ve stávajícím zákoně je jasně řečeno, že kontrolní rada Grantové /Technologické/ agentury České republiky je kontrolním orgánem těchto agentur, který kontroluje rozdělování finančních prostředků Grantové agentury České republiky a Technologické agentury České republiky a hospodaření s majetkem státu, k němuž mají tyto grantové agentury příslušnost hospodaření, a pak projednává stížnosti na postup poskytovatele při návrhu hodnocení grantového projektu atd. A já si právě myslím, že v té otázce kontroly rozdělování finančních prostředků kontrolní rada Grantové agentury České republiky neinformuje o podstatě, o tom, jestli tento proces je správný, jestli tento proces je spravedlivý a jestli tento proces je efektivní. O tom nikdy není v té zprávě kontrolní agentury nic řečeno.
A nejhorší na tom je, že já se více než dva roky snažím dopídit dvou jednoduchých statistických údajů, jak je to s tím, že - jaké je procento nebo násobek úspěšnosti panelistů, kteří hodnotí, ve srovnání s ostatními uchazeči, jak je to s úspěšností pracovníků z těch pracovišť panelistů. Také se říká, že jsou podstatně úspěšnější. Nejsem schopen. Pan poslanec Bartoš a ostatní členové výboru jsou toho svědky, že více než dva roky o to usiluji, dokonce pana premiéra interpeluji. Není možné získat základní informaci, která by řekla o tom, jestli hodnoticí proces v Grantové agentuře České republiky je spravedlivý a jestli hospodaření s finančními prostředky ze státního rozpočtu je adekvátní, nebo není. Proto je nutné přistoupit ke zlepšení činnosti kontrolní rady jak Grantové agentury České republiky, tak Technologické agentury České republiky. ***