(11.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Prostě mi připadá, že hlavní problém je, že neplatí slova, která tady tato vláda říká. Neplatí slova, která říká premiér, neplatí to, co slibují ministři, a jsou falešní, když mluví k veřejnosti, protože to nemyslí vážně. Kážou vodu, pijí víno. Říkají "utahujte si opasky, skončilo žití nad poměry", ale sami svoje nejbližší zaměstnance na ministerstvech odměňují statisícovými platy. Chápete? Kdo jim má věřit tuto ideologii, kterou hlásají a které vlastně ani sami nevěří.
Mně připadá, že důvod, proč stoupá počet lidí na náměstích, je prostě v tom, že se to nedá poslouchat, že se tomu nedá věřit, že je vidět, že tady neplatí to, co se říká, že slovo politiků této vlády nic neznamená. A proto mi připadá, že bych nejraději řekl... To se týká všech vládních stran. Vezměte si pana Schwarzenberga, ten tu není, kolikrát odcházel z vlády a říkal odejdu, pokud něco. Nikdy se to nestalo! Kdo je tady hodnověrný? Pan Kalousek? Kladu si otázku. Je falešný pan Miroslav Kalousek? Je na něm něco falešného? Domnívá se někdo, že je něco falešného na Miroslavu Kalouskovi? (Hlasy z řad opozice.) Ponechám to tedy Sněmovně k uvážení.
Já sám bych nejraději řekl, že úplně nejlépe by bylo, kdyby si pan premiér Nečas i pan Kalousek vzali všechny své pány Dobeše, Bárty i pana Klause a někam šli možná rychlostí pikosekund. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Nyní dostává slovo s přednostním právem paní místopředsedkyně Karolína Peake, ale dříve než vystoupí, tak se s faktickou poznámkou hlásí pan poslanec Jandák. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, paní místopředsedkyně.
Dámy a pánové, já bych rád opravil svého předřečníka. On tady mluvil, a to je věc, v které se trošku neshoduji s vlastní stranou, že vlastně fandíme jenom lidem práce a myslíme ty lidi od středu dolů. Já si myslím, že bychom měli, a je to tak ve světě běžné, jako sociální demokracie fandit všem lidem práce, a to můžou být manažeři, vlastníci průmyslových objektů, to můžou být všichni, tedy lidé práce. A je zvláštní, čím jsem chtěl doplnit našeho pana místopředsedu, že včera večer jsem měl jednání s lidmi z byznysu, velkými lidmi, vlastníky továren, a on tady říkal o tom, že jenom lidi práce, ti od středu níže chtějí, aby tato vláda odešla. Já vám mohu odpřisáhnout, že po včerejšku vím, že i tito lidé chtějí, aby tato vláda odešla! To bylo jenom na doplnění.
A když bude mluvit paní Peake, tak bych rád dal takový návrh, a já myslím, že s tím mnozí budete souhlasit, aby byla umístěna deska na Sněmovnu, kde by bylo napsáno: Melčák, Pohanka a paní Peake se zasloužili o likvidaci politické kultury v Čechách. Berte to jako návrh. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní prosím o slovo s přednostním právem místopředsedkyni vlády Karolínu Peake. Prosím.
Místopředsedkyně vlády ČR Karolína Peake: Děkuji vám, paní předsedkyně. Vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, pane premiére, kolegové z vlády, dnešní diskuse bude nepochybně plná emocí a silných slov, konečně už byla. Vláda a tentokrát i já osobně dáváme dnes staré i nové opozici zbytečnou příležitost k vypjatým projevům a kritice vlády na půdě této Poslanecké sněmovny.
Téměř po dvou letech od svého ustavení přicházíme k vám, poslancům a poslankyním, se žádostí o vyslovení důvěry a mandát na pokračování v započaté práci. Považuji za nutné provést při této příležitosti bilanci uplynulých měsíců.
Po volbách v květnu 2010 jsme my všichni i česká veřejnost vstupovali do nového volebního období s velkými nadějemi a očekáváními. Nabízela se jedinečná příležitost na stabilní vládnutí, na maximální prosazení priorit z našich programů. Připusťme si, že jsme tuto příležitost prohospodařili. Dostali jsme se do začarovaného kruhu ultimát, dramatických mediálních vzkazů a vzájemné nedůvěry. Veřejnost tuto situaci citlivě vnímá a její důvěra v politiku a parlamentní demokracii se dostala bohužel na minimum.
Bylo by nespravedlivé házet vinu jen na jednu politickou stranu nebo na jednu koalici. Smysl pro fair play, jak se zdá, v politice chybí tak nějak obecně. Někdo umí druhého tlačit ke zdi elegantně a pro veřejnost téměř neviditelně, avšak o to efektivněji, někomu nezbývá než hystericky povykovat. Kombinace obou je ale dlouhodobě neudržitelná a pro vnímání politiky smrtící. Každý z nás koaličních poslanců a ministrů k této situaci nějak přispěl. Někdo tím, že málo razantně prosazoval svůj názor ve vlastní straně, někdo tím, že raději nechá problém hnít, než aby jej řešil, jiný zase tím, že se ke kolegům chová jako mazák k bažantovi na vojně.
Rozhodnutí, které jsem učinila minulý týden, je snahou o nápravu mé dřívější slabosti. Chci ukončit politiku nesrozumitelných ultimát a pokusit se společně s kolegy, jejichž podpory si velmi vážím, vydat novou cestou. Doufám, že podobné sebereflexe jsou schopni i ostatní hráči. Pokud má vláda fungovat jako důvěryhodný tým, musí se důvěryhodně a slušně chovat všichni hráči. Výsledkem mého kroku z minulého týdne je hlasování o důvěře vládě, které nás dnes čeká. To si velmi dobře uvědomuji. Považuji ale dnešek za příležitost, patrně už poslední, začít znovu a přesvědčit občany, že vládnout lze i jinak.
Naším cílem, pokud v tomto dnešním testu uspějeme, musí být politika dialogu, dialogu mezi koaličními partnery, dialogu s veřejností i s opozicí. Chceme-li po občanech, aby přinesli oběti v zájmu konsolidace veřejných financí, nesmíme jim nabízet obrázek rozhádané vlády, která nemá čas nic vysvětlovat. Musíme se plně soustředit na program a plnění slibů. Netvrdím tím, že se doposud nepodařilo prosadit nic. Naopak, máme za sebou celou řadu úspěchů. Nebudu je všechny vyjmenovávat, ale zmíním alespoň věci, které jsou z mého hlediska velmi důležité.
Nejde jen o problém konsolidace rozpočtu České republiky. Zavedené politické strany mají ve zvyku se předhánět v ekonomických tématech, ale nějak se za posledních 20 let z politické diskuse vytrácí téma průhledného a předvídatelného právního prostředí. Přitom právě této vládě se podařilo prosadit mnoho zákonů, o jejichž potřebě se 20 let pouze mluví, ale reálně nebyla vůle takové zákony prosadit, ať už vládla ta, či ona politická strana či koalice. Schválili jsme zákony, které mohou, ať už preventivně, nebo represivně, působit proti vyvádění veřejných prostředků do šedé ekonomiky. Prosadili jsme přísnější tresty za korupci úředních osob, trestní odpovědnost právnických osob, tedy podmínku pro připojení se k mezinárodní smlouvě proti korupci. Prosadili jsme novelu zákona o veřejných zakázkách, zpřísnění pravidel pro rozhodčí doložky. Věcí je mnoho a mnoho dalších je již v legislativním procesu. Zákon o whistleblowingu, lobbingu, financování politických stran, zpřísnění podmínek pro exekutory a řada dalších. To jsou pro mne důvody, proč stojí za to tuto vládu ještě nechat pracovat.
Nacházíme se ve zlomovém okamžiku. Můžeme učinit poslední krok do propasti a zmařit veškeré naděje, které volby v roce 2010 přinesly, anebo se můžeme pokusit napravit reputaci této vlády i celé koalice. Jsem pro tu druhou možnost a nabízím všem svým kolegům z koaličních stran možnost efektivní spolupráce s cílem prosadit co nejvíce z programového prohlášení vlády.
Sociální demokracie a komunistická strana nás šetřit nebudou, je to jejich úloha opozice a hrají ji dobře. Koalice a opozice spolu válčit nemohou. Pardon, mohou. (Ohlas v sále.)
Tak znovu. Koalice a opozice spolu válčit mohou. Permanentní válka ale nemůže probíhat v koalici. I opozice by si ale měla uvědomit svou odpovědnost vůči státu. Šest let, která sociální demokraté tráví mimo vládní lavice, se přirozeně podepsalo i na způsobu jednání představitelů této strany. Zdá se mi, že čím hůře v této zemi bude, tím lépe pro sociální demokracii a komunistickou stranu a jejich potenciální společné vládnutí po příštích volbách. (Výkřiky zleva.) To se projevilo při sobotní demonstraci pořádané odbory. Plně respektuji právo na protest, ale eskalace napětí, silné výroky a demonstrativní účast představitelů opozičních stran ničemu nepomůže. Doufám, že pokud dnes vláda uspěje, vrátí se odbory k jednacímu stolu na tripartitě. ***