(17.00 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Grospič. Jenom se omlouvám panu poslanci Bublanovi - pan poslanec Grospič byl dříve přihlášený. Prosím, pane poslanče, máte slovo nyní.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte, kolegyně a kolegové, abych v podstatě podpořil projednání a propuštění v rámci prvého čtení předloženého poslaneckého návrhu, který novelizuje zákoník práce a zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost.
Já se domnívám, že problematika odměn a uvolňování odměn je velice závažná, zrovna tak jako otázka vůbec platových tarifů.Ten problém spočívá ve skutečnosti, že v současné době výše odměn je vždycky záležitostí vedoucího příslušné organizační složky státní instituce, případně jiné organizační složky, která používá předmětnou právní úpravu, a ta mnohdy neodráží reálný stav ve společnosti. V tom momentě, kdy došlo k uvolnění vysokých odměn v ústředních orgánech státní správy, na jednotlivých ministerstvech nebo přímo v Úřadu vlády, to samozřejmě vyvolalo obrovskou vlnu nevole, protože řada organizačních složek státu jede z hlediska svých rozpočtovaných prostředků na mzdy, na platy, nadoraz a často v podstatě není schopna ani naplňovat základní tarifní ukazatele. A v tento moment si myslím, že předložené novely - a bude jich několik v průběhu této schůze, pokud se k jejich projednávání dostaneme - reagují právě, byť dílčím způsobem, na velkou novelu zákoníku práce a příslušných dalších předpisů a snaží se zmírnit právě ty nesystémové zásahy, které provedla vláda těmi svými velkými reformními balíky, kterými zasáhla do pracovního zákonodárství.
Myslím si, že by tato otázka měla být diskutována, měla by být propuštěna do druhého čtení, že je to věc velice závažná, ale že by se také v této souvislosti znovu měla otevřít debata vůbec o zákoně o státní službě a o odměňování ve veřejné správě. Myslím si, že z pohledu Komunistické strany Čech a Moravy, ale i většiny zaměstnanců není pro nás přijatelné, aby tarify a tarifní platy byly ve veřejné správě nahrazovány smluvními platy. To by jenom posílilo tu závislost výkonu veřejné správy na momentální politické situaci a na tom, kdo má tu rozhodující moc výkonnou, ať už se to týká úrovně státní, nebo úrovně v jednotlivých třeba krajích nebo obcích.
Takže se domnívám, že by tento zákon měl být propuštěn, a chtěl bych také tady říci na to úvodní slovo, které tady zaznělo, i slova pana ministra Drábka, že v podstatě většina zaměstnanců veřejné správy se pohybuje pod 13. platový tarif, nikoli nad ním.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Viděl jsem pana poslance Bublana. Jenom přečtu, že pan poslanec Vilímec se omlouvá dnes po 16. hodině 45. minutě do konce jednacího dne. Tedy poslanec Vladislav Vilímec se omlouvá.
Prosím pana poslance Bublana, aby si vzal slovo.
Poslanec František Bublan: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych se jenom podělil o takovou zkušenost. Když jsem působil na Ministerstvu vnitra v letech 2004-2006 a když jsem tam nastoupil jako čerstvý nováček, tak jsem se také ptal, do jaké výše mohu dávat odměny svým náměstkům, a tehdy byl takový úzus, že odměna by neměla přesáhnout měsíční plat. Tedy nikoli tarif, ale měsíční plat, to znamená tarif plus osobní hodnocení. Takže se nepohybovala příliš vysoko. Nicméně mohu říci, že za ty dva roky, co jsem tam působil, nikdo z mých náměstků neodešel kvůli tomu, že by měl nízké odměny. Skutečně to na to vliv žádný nemělo. On ten problém je trošku někde jinde. Ten problém je v tom, že čím víc se dává, tím víc ti lidé zase jakoby požadují a očekávají. A když jsme potom skončili s tou naší vládou, tak na Ministerstvu vnitra zůstalo v rezervním fondu na mzdy 600 milionů. Byly to peníze, které nebyly proplaceny na krásné tabulky policistů a hasičů. A těch 600 milionů můj nástupce dovedl docela rychle rozházet právě na ty odměny. A v tom je ten problém, že potom ti lidé už si zvyknou, že odměny nejsou měsíčně třeba 50 tisíc nebo 40 tisíc, ale že jsou 100 tisíc, 120 tisíc a podobně. A teď, když přicházíme s takovým zastropováním nebo s limitem, tak se to nikomu líbit nebude. Ale my musíme ten limit udělat, protože když ho neuděláme, tak ta spirála se bude stále více posunovat vzhůru a nebude to mít konce. My musíme dospět k tomu, aby ti lidé viděli, že práci mají dobře zaplacenou, ale že to má určitý limit a že ta jejich práce nebo to jejich ocenění je takové, jaké si zaslouží.
Takže já se přimlouvám za to, abychom propustili tento návrh zákona do dalšího čtení. Můžeme se bavit o nějakých dalších podrobnostech, ale ten princip skutečně spočívá v tom, nebo ta zkušenost spočívá v tom, že lidé nebudou pracovat lépe, když jim budeme stále zvyšovat platy. To je skutečně o něčem jiném. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Já se ještě dívám, jestli se někdo do té rozpravy hlásí. Ještě pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím pana poslance Tejce.
Poslanec Jeroným Tejc: Dámy a pánové, aby bylo jasné, o čem se bavíme, tak ten návrh zákona říká, že plat a výše odměn, tedy v souhrnu v kalendářním roce, nesmí přesáhnout šestinásobek platového tarifu zaměstnance. Abychom věděli přesně, jaký ten plat může být, tak bych chtěl říct, že v případě zaměstnanců uvedených v § 303 odst. 1 zákoníku práce, což jsou mimo jiné zaměstnanci ve správních úřadech, zaměstnanci územních samosprávných celků, kteří spadají do krajského úřadu či obecního úřadu, zaměstnanci policie, tedy občanští zaměstnanci, nikoli policisté ve služebním poměru, nebo zaměstnanci u soudů a státních zastupitelství nebo státních fondů, tak ti, kteří jsou v nejvyšší platové třídě a v nejvyšším platovém stupni, to je v 16. třídě a ve 12. stupni, který odpovídá více než 32 letům započitatelné praxe, tak aktuální tarif by měl být - samozřejmě vycházím z čísel, která byla v době, kdy jsme psali důvodovou zprávu - 37 780 korun. I kdyby tento zákon platil, i kdybychom jej přijali, tak pak platí, že maximální výše ročních odměn bude 226 680 korun. Já myslím, že i tohle byl ústupek ze strany předkladatelů, protože šestinásobek tarifního platu je velké číslo. Takže u těch, kteří jsou nejlépe placeni, protože mají nejvyšší kvalifikaci a nejdelší praxi, tak je to 37 780 korun tarifní plat a 226 680 korun odměna, pokud bychom tento zákon přijali. Skutečně nevidím jediný důvod pro to, aby zákon umožňoval a takto rozhodovali i ti, kteří např. jsou ministry, že odměny budou ne šestinásobkem tarifního platu, ale třeba dvacetinásobkem tarifního platu.
Už tady bylo zmíněno ono Ministerstvo práce a sociálních věcí. Já myslím, že to je zajímavé, protože když se podíváme na to, jak dopadly úřady práce, tak do souvislosti s tím můžeme dát odměny náměstků ministra, kteří jsou čtyři, a ty odměny byly v rozmezí 270 000 až 625 000. To znamená jeden z náměstků dostal 625 000 korun. To skutečně tedy musel pracovat ne 24 hodin denně, ale možná 60 hodin denně, pokud by pracoval v soukromé sféře. A já myslím, že to je ten důvod, proč ke změně musí dojít.
Já jsem přesvědčen, že není možné setrvávat na současné zákonné úpravě. To bylo možné ve chvíli, kdy byly nějaké limity, kdy vláda měla nějakou záklopku. Ale ve chvíli, kdy se někteří ministři a někteří úředníci rozhodli, že budou dávat nepřiměřené odměny, že jim je to jedno, jak se na to kouká veřejnost, že si prostě rozhodnou a tak to bude, tak je potřeba změnit zákon. Já vás proto žádám, abyste nepodpořili návrh na zamítnutí a aby tento zákon pokročil dál do druhého čtení. Děkuji.***