(9.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Hlasování má pořadové číslo 130.
Přihlášeno 141, pro hlasovalo 91, proti 1, takže to bylo přijato. Návrh usnesení byl schválen. Končím projednávání bodu 118.
Dalším bodem je bod číslo
5.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony
/sněmovní tisk 615/ - druhé čtení
My jsme se tím tiskem už zabývali v úterý 5. června a tam jsme ho přerušili v obecné rozpravě. Obecná rozprava byla přerušena do 12. června. Prosím tedy, aby místo u stolku zaujali pan ministr Kubice a zpravodaj výboru Jaroslav Krupka.
Budeme pokračovat v přerušené rozpravě. Mám přihlášeného pana poslance Viktora Paggia, takže mu dám rovnou slovo. Pane poslanče, můžete mluvit.
Poslanec Viktor Paggio: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, my jsme tuto novelu ze široka diskutovali na ústavněprávním výboru. Já osobně mám strach z orwellovského státu, kde ty represivní složky mají chuť si sáhnout na digitální stopu, kterou za sebou necháváme. Jako liberál jsem měl na paměti a také jsem na výboru zmínil slova klasika, že kdo chce vyměnit svobodu za bezpečí, tak si nezaslouží ani jedno a ztratí obojí. Proto jsem při projednávání podobných zákonů velmi ostražitý a velmi se dívám na to, jaké jsou tam pojistky, aby nedocházelo ke zneužívání osobních údajů, v tomto případě provozních a lokalizačních údajů.
Když se ale na zákon podíváme věcně, tak skutečně obsahuje celou řadu pojistek, kontrol a pojistek, které zneužití provozních a lokalizačních údajů brání. Po rozhodnutí Ústavního soudu byl poměrně zásadně přepracován a mou podporu i podporu celého ústavněprávního výboru nakonec získal, protože obsahuje zejména tyto pojistky: Pro mě osobně je nejdůležitější ta, že údaje budou předány pouze na rozkaz soudce, že je tam zafixována povinnost zpětně informovat občana o tom, že na něj byly údaje vyžádány, s právním poučením o možnostech obrany - i když jsou tam samozřejmě výjimky, např. pro organizovaný zločin. Je tam taxativně uveden výčet orgánů, které budou mít provozní a lokalizační údaje, které k nim budou mít přístup, a je tam pevná lhůta pro výmaz údajů šest měsíců. Také je tam pevně stanoven okruh trestných činů, pro které je možné údaje vyžádat.
Důležité je si uvědomit, že u některých - v uvozovkách - moderních trestných činů, jako je stalking nebo šíření poplašné zprávy, se díky právě provozním a lokalizačním údajům dramaticky zvyšuje možnost dopadení pachatelů.
Ještě procesní poznámka. Ono jde o implementaci evropské legislativy, kterou nelze jen tak ignorovat. Možná jste byli také kontaktováni stejně jako já pirátskou stranou, která se tohoto tématu velmi aktivně chopila. Já jsem ale v debatách s jejími členy seznal, že oni vůbec často nevědí, že se jedná o implementaci evropské legislativy a že se česká legislativa drží poměrně při zdi. Evropská směrnice uvádí povinnost ty údaje uchovávat od šesti měsíců do dvou let - a my se držíme na té nejnižší hranici.
Já i další kolegové z ústavněprávního výboru, a myslím, že nebudu daleko od pravdy, když budu jmenovat pana předsedu Marka Bendu, budeme aplikaci zákona represivními složkami velmi pozorně sledovat. Pokud jde o mě osobně, pokud bych došel k závěru, že se v reálu ukázaly nedostatky zákona a údaje jsou zneužívány, budu iniciovat jeho změnu. Pro teď ho podpořím. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl jediný přihlášený do rozpravy. Ptám se, zda se ještě někdo další hlásí. Vypadá to, že ne. To by znamenalo, že bychom rozpravu mohli ukončit. Hlasovat není o čem, takže můžeme rovnou otevřít podrobnou rozpravu.
Ptám, zda se někdo hlásí do podrobné rozpravy. Hlásí se pan poslanec zpravodaj Krupka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Krupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já bych se pouze přihlásil k pozměňovacím návrhům, které jsem předložil do elektronického systému a které jsou víceméně legislativně technické povahy. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Ještě někdo se hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo. Takže můžeme podrobnou rozpravu také ukončit. Jsme ve druhém čtení, takže to vypadá, že nemáme co hlasovat. Děkuji předkladatelům a končím projednávání bodu č. 5.
Máme tady bod číslo
41.
Návrh poslanců Lenky Kohoutové, Jana Čechlovského, Dagmar Navrátilové,
Rudolfa Chlada a Jaroslavy Wenigerové na vydání zákona o změně právní
formy občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost a o změně
zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně
a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 605/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako tisk 605/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedla poslankyně Lenka Kohoutová.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi před vás předstoupit s návrhem novely zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Cílem této novely je umožnit občanských sdružením, pouze ale těm, která o to projeví zájem hlasy všech svých členů, přetransformovat občanské sdružení na obecně prospěšnou společnost. Jde o jakýsi překryv, most před platností novely občanského zákoníku, nicméně jde o novelu velmi nutnou.
Ráda bych vám přednesla základní argumenty pro přijetí této novely.
V České republice dlouhodobě působí desítky až stovky neziskových organizací, které mají právní formu občanského sdružení. Jejich činnost ale neodpovídá spolkové činnosti podle zákona o sdružování č. 83/1990 Sb. Vznikly totiž v době, kdy neexistoval zákon o obecně prospěšných společnostech, které představují mnohem vhodnější právní formu pro jejich činnost. V některých dalších případech může jít o organizace, které sice zpočátku naplňovaly zákon o sdružování, později ale okruh své činnosti rozšířily a právní forma občanského sdružení jejich další rozvoj blokuje. Jde zejména o organizace poskytující sociální a zdravotní služby svým klientům, organizace provozující nejrůznější sociální služby, hospice, stacionáře, domovy seniorů apod. Všichni klienti těchto organizací nemohou být z logiky věci členy občanského sdružení, tak jak to říká zákon, a proto jsou organizace ve stávajícím právním prostředí nuceny obcházet v podstatě zákon. Zákon o sdružování totiž říká, že veškeré služby by mělo občanské sdružení poskytovat pouze svým členům. V praxi ale mnoho organizací poskytuje služby navenek, čímž naplňuje právní formu obecně prospěšné společnosti.
Založení nové obecně prospěšné společnosti občanských sdružením je sice možné, nicméně jedná se ale o administrativně i finančně velmi náročný proces, který si hlavně menší organizace nemohou dovolit, tedy vedení a řízení dvou právnických osob. Založením nové obecně prospěšné společnosti, a to je ten největší problém, riskují ztrátu své historie, a tedy možnosti získávání finančních zdrojů. Mnoho donátorů a samozřejmě i stát totiž často vyžaduje společně se žádostí doložit minimálně dvouletou historii. Mnoho organizací by mohlo přijít také o víceleté zdroje, např. i z evropských fondů. ***