(15.00 hodin)
(pokračuje Šincl)
I Ministerstvo financí připustilo, že se už letos stanovený cíl na výběr daně nepodaří naplnit. Další zvýšení DPH ekonomiku opět přiškrtí a ta v lepším případě bude maximálně stagnovat. Výběr daně poklesne. V důsledku vyšší DPH lze předpokládat, že Českou republiku čeká růst inflace a v důsledku toho opět nižší reálná spotřeba domácností. Již nyní utrácejí lidé poněkud méně, než se předpokládalo. Lidé na růst DPH z 10 na 14 % zareagovali jako obvykle jinak, než ministerstvo čekalo. A stát tak již nyní vybírá méně peněz, než původně počítal. Jako obvykle.
Zvýšení DPH od příštího roku by podle analytiků snížilo ještě více kupní sílu domácností, a to o stovky korun měsíčně. Podle poradenské společnosti Mazars se např. u průměrné domácnosti se dvěma dětmi sníží kupní síla o 250 až 300 korun měsíčně, důchodcům o 70 až 80 korun měsíčně. Proto se domnívám, že zvýšení DPH v současné době je možné označit za ekonomický nesmysl.
Ano, vím, že existují mnozí analytici tuzemských bankovních domů či finančních institucí, kteří nápad kvitují. Dovolte mi, abych citoval jednoho z nich, který spočítal, že peněženku každého občana České republiky zatíží navýšení o dodatečných 220 korun a to je prý schůdné. S tímto rozhodně nemohu souhlasit. Klasik říká, že dobrý ekonom bere v potaz i to, co není vidět. A já mám dojem, že vláda při svém rozhodování bere v potaz právě jen to, co je vidět a co chce vidět. Členům vlády už myslím naskakují dobře viditelná virtuální čísla vyšších daňových výběrů, o kterých se domnívají, že povedou k rychlejšímu ozdravení veřejných financí, a nevidí - nebo vidět záměrně nechtějí - to opravdu podstatné, to, co by si už konečně vláda měla uvědomit, že pro řadu lidí je v dnešní ekonomicky náročné době 220 korun nezanedbatelná částka rodinného rozpočtu, že jakékoli další navýšení daní snižuje motivaci lidí řádně je odvádět.
A vůbec tyto rychlé změny nejsou dobré ani z pohledu podnikatelského prostředí. Vědí nyní podnikatelé, jaká budou daňová pravidla pro příští rok? Řekl bych, že nevědí. Stát sice podporuje investory, aby v České republice investovali, ale sám jim vytváří velice nejisté hospodářské prostředí. Z hlediska konkurenceschopnosti není možné, aby podnikatelé díky neustálým změnám nebyli schopni plánovat na období delší než jeden rok.
Chce se mi skoro říct, co kdyby vláda nedělala s daněmi alespoň jednou vůbec nic? Co kdyby pořád všechno neměnila a nechala by lidem a podnikům klid na práci? Nechat lidi oddychnout a ekonomiku samu zregenerovat. Nelze přece neustálé výkyvy ekonomiky řešit rozsáhlými daňovými změnami na úkor sociálně nejslabších. Český daňový systém by měl být přece dlouhodobě stabilní. Zahraniční zkušenosti přitom potvrzují, že nejlepší daňová reforma je deset let klidu a stability bez výrazných daňových změn. Pozornost by měla směřovat k zefektivnění veřejných zakázek a boji s finanční kriminalitou, což jsou všechno černé díry, kterými v uplynulých letech unikla a stále uniká spousta dnes tolik potřebných miliard.
Přiznejme si, že nám chybějí účinné nástroje k omezení šedé ekonomiky a daňových úniků. Kdyby v české ekonomice byly všechny výdaje státu opodstatněné, transparentní a užitečné, pak by bylo rozumné daně zvýšit, než aby se stát zadlužoval. V takové situaci ale v České republice rozhodně nejsme. Daně jsou jednak vysoké a za druhé stát obrovsky plýtvá všude, kam se podíváme. Proto by se vláda měla raději zaměřit na to plýtvání a zefektivňovat vlastní činnost a hospodaření.
Postupné zdražování základních potřeb pro nejchudší opravdu není cesta z krize. Tyto kroky povedou k ještě vyšší ekonomické nestabilitě a sociálním nepokojům. Je to salámová metoda, která, jak vidíme, se vrací každý půlrok a daně neustále plíživě zvedá. Vláda by se měla snažit především o střídmost a transparentnost na výdajové straně, a ne zvyšovat daně, aby se dodatečné daňové příjmy mohly zase časem stát jen zdrojem dalšího utrácení. Vláda by si měla uvědomit, že její experimenty s rozpočtovými opatřeními mohou mít nedozírné důsledky na společnost a zvýšit již tak napjaté sociální klima ve společnosti.
A nejsou to jen má slova. I guvernér České národní banky v dubnu uvedl, že rozpočtová opatření vlády letos sníží výkon ekonomiky o 0,4 procentního bodu a centrální banka tak letos očekává stagnaci ekonomiky. Bez vládních opatření by ekonomika rostla o 0,4 procenta. Loni fiskální konsolidace vlády snížila ekonomický růst o 0,6 procentního bodu na 1,7 procenta. Bez úspor by ekonomika stoupla o 2,3 procenta, jak vyplynulo z prezentace guvernéra České národní banky.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, k tomu bych chtěl závěrem doplnit, že současná vláda má velmi nízkou důvěru veřejnosti, protože svou politikou neustále snižuje životní úroveň občanů naší země. Neustálé zdražování potravin a léků, zvyšování nákladů na bydlení, zrušení základní slevy na dani pro pracující seniory a postupné zvyšování komunálních poplatků povede k ještě větší chudobě nízkopříjmových skupin obyvatel, jako jsou senioři a osoby zdravotně postižené apod. Proto apeluji na členy vlády, ale i na poslance, kteří zvednou ruku pro tento návrh, aby vyšli ze svých teplých kanceláří a zašli mezi tyto normální lidi a zeptali se jich, jak se jim v dnešní době žije. Špatně.
Podobných špatných věcí v tisku 695 je podle mého názoru více, a proto navrhuji návrh zákona zamítnout již ve druhém čtení.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad sociální demokracie.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Je to tedy návrh na zamítnutí, hlasování. Hlasovat se bude na počátku třetího čtení.
Nyní dostává slovo v obecné rozpravě pan poslanec Jiří Paroubek. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, projednáváme dnes soubor změn zákonů, které mají vést v příštím roce ke stabilizaci financí státu. Je to přitom stále dokola. Staří latiníci tomu říkali circulus vitiosus, česky začarovaný kruh.
Topolánkově vládě se podařilo prosadit v roce 2007 změny daňových a souvisejících zákonů tak, že tyto daňové změny vstoupily v platnost od 1. ledna 2008. Byly to změny, které za prvé rozbily dosavadní vyvážený daňový systém, ve kterém byla daňová zátěž dosti rovnoměrně, a tedy relativně spravedlivě rozložena na bedra všech společenských vrstev, obdobně jako je tomu ve společnostech západní Evropy, charakteristických vyspělými institucemi sociálního státu. Západoevropské státy usilují s větším či menším úspěchem o společenskou harmonii. Ne tak současná česká vláda. Tu pnutí ve společnosti nezajímá.
Za druhé, rozbitím daňového systému spočívajícím především v odstranění daňové progrese a v relativně rychlém nárůstu nižší sazby DPH - léky, potraviny, základní druhy služeb, což je důležité zejména pro důchodce a rodiny s dětmi - tedy díky relativně rychlému nárůstu nižší sazby DPH došlo k poklesu výběru daní. Zcela selhaly akademické modely typu Lafferovy křivky. Vzpomínám si, jak mě v roce 2005 až 2006 velmi živě někteří představitelé pravice - někteří už tady chybějí v Poslanecké sněmovně - přesvědčovali, že to bude krásně fungovat. Zázraky ani hospodářské skoky se v ekonomice opravdu nedějí. V roce 2011 tak byl výběr daní o 10 miliard korun nižší nežli v roce 2007. Statistiky Českého statistického úřadu jsou v této souvislosti zcela nelítostné. Daňová reforma roku 2008 připravila příjmy státu o 80 až 90 miliard korun. Ministr financí bude určitě hovořit o částce o něco nižší, ale i těch 60 až 70 miliard korun, které připustí, je obrovská částka. ***