(12.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Jeho machiavellistické taktizování nehodlám akceptovat. Nikdo z opozice přece nehodlá upírat upřímně věřícím občanům jejich víru. S tím souvisí i právo věřících na určitou veřejnou podporu. Mluví-li však církevní hodnostáři a jejich koaliční nochsledové neustále o tom, že něco bylo ukradeno a že by to mělo být vráceno, pak není nic snazšího, než nám to už konečně položku po položce v písemné podobě předložit.
Církevní hodnostáři až příliš často mluví o tzv. zločinech komunismu. Opomíjejí však dodat, že mezi největší zločiny spáchané v historii lidstva patří především ty, které má na svědomí svatá inkvizice církve římskokatolické. Například Dukovi dominikáni, tedy psi Boží, reprezentovali ve středověku řád, který byl zřízen speciálně pro boj s kacířstvím. Do znaku si dali hlavu psa s hořící pochodní v zubech, symbol svého slídičství za herezí i šíření církevních dogmat. Z dominikánských mnichů byl vybrán i personál pro inkviziční soudy, v jejichž kompetenci bylo zatýkání, vyslýchání, mučení a podle předpisů kanonického procesu i odsouzení. Dokonce i Husovo první vězení v Kostnici bylo v klášteře dominikánů.
Ano, právě Jan Hus byl hluboce přesvědčen, že jako kněz prospěje zápasu za práva lidu nejlépe tím, že bude šířit a pomáhat uskutečňovat ideály spravedlnosti a pokory. Odhaloval bohatý, přepychový a hříšný život prelátů, pranýřoval jejich kořistnickou činnost a vystupoval proti vydírání obyvatelstva naší země papežskou stolicí. Dnešní katolická církev přiznala sice Husovi místo mezi reformátory, což ovšem neznamená, že souhlasí s celou jeho naukou. Ani z dnešního pohledu nelze akceptovat některé jeho názory jak ze strany katolíků, prohlásil v červnu letošního roku v Olomouci olomoucký arcibiskup Jan Graubner, tak protestantů, ale v řadě věcí není přijatelný ani pro nevěřící. Janu Graubnerovi prý mnoho věcí vadí. Při poslechu zpráv se dokonce za svůj národ stydí.
"Mistře, my jsme laikové a nedovedeme ti radit, jestli se něčím, z čeho tě viní, cítíš vinen," oslovil počátkem července roku 1415 Jana Husa Jan z Chlumu. "Nestyď se dát se poučit a odvolat. Jestli se ale vinen necítíš, nečiň nic proti svému svědomí, nedopusť se lži před tváří Boží a stůj v poznané pravdě do konce." Husovi nad mravní skvělostí prostého rytíře vytryskly slzy. "Pane Jene," oslovil pak Hus Jana z Chlumu, "kdybych věděl, že jsem něco psal a kázal proti zákonu Božímu a proti svaté matce církvi, chtěl bych to pokorně odvolat."
Janu Graubnerovi chci rovněž připomenout, že 6. července roku 1415 přivedli Mistra Jana Husa do kostnické katedrály, kde mu po kázání na téma Budiž zničeno tělo hříchů podrobně přečetli sumář jeho údajných hříchů. Hus prosil, aby mohl odpovídat, aby se tito kolem stojící nedomnívali - cituji jeho slova - že jsem držel bludy. Vždyť potom se mnou učiníte, co vám bude libo. V řeči mu, což arcibiskup Graubner nepochybně tuší, zabránili. Po vynesení rozsudku Hus poklekl a hlasitě se pomodlil: Pane Jezu Kriste, odpusť všem mým nepřátelům, Ty víš, žeť mě křivě obžalovali, křivé svědky proti mě vedli, křivé články proti mě vymyslili. - Na výzvu, aby už konečně odvolal, Hus reagoval následovně: Bojím se to učinit, abych nebyl lhářem, abych neurazil své svědomí a Boží pravdu a abych nepohoršil tak veliké množství, kterému jsem kázal.
Z katedrály šel průvod na popraviště. Bylo to mrchoviště, kde zahrabávali zdechlé koně. Hus, když došel ke vztyčenému kůlu, poklekl a dlouho se modlil. Zástupce koncilu přijel na koni blíž a Husovi nabídl zpověď, jestli ovšem odvolá. Není třeba, prohlásil Hus, nejsem smrtelně hříšný. - A ti ho pak svlékli ze šatů a za ruce dozadu stočené ho provazy uvázali ke kůlu zaraženému do země. Za krk ho k němu připevnili začazeným řetězem. Pod nohy mu dali dříví promísené slámou a postupně jej obložili až po bradu. Falckrabí Ludvík a říšský maršálek naposledy se Husa zeptali, zda chce odvolat. Husova odpověď byla jednoznačná: V pravdě evangelia, kterou jsem psal a učil a kázal, dnes vesele chci umřít. - Biřici slámu a dříví polili smolou a hranici podpálili. Mrtvé tělo zůstalo viset u kůlu za řetěz, srazili je i s kůlem na zem, znova obložili dřívím a pálili, kosti roztloukali i lebku rozbili kyjem na kousky. Srdce zvlášť spálili na rožni. Spálili i šaty a popel a všechny oharky hodili do rýnských hlubin, aby si Češi nemohli nic vzít na památku.
Ano, katolická církev až příliš často mluví o nápravě chyb a omylů minulosti. Ovšem distancovat se od nespravedlivého či barbarského rozsudku kostnického koncilu nad Mistrem Janem Husem doposud nedokázala. A stačilo by málo: veřejně odmítnout rozsudek kostnického koncilu a stejně tak se omluvit českému národu za pět šílených křížových výprav, které nedosáhly svého cíle, to je vyvraždění českého národa, pouze obdivuhodným hrdinstvím husitských vojsk. Ano, až při své šesté návštěvě Francie se papež Jan Pavel II. odvážil vyslovit omluvu za obrovský masakr, kterého se katolíci dopustili za tzv. bartolomějské noci. Počet povražděných protestantů dosáhl během jedné noci na 30 tisíc lidských životů.
Pokud chtějí církevní hodnostáři dosáhnout usmíření, prohlásil při uvedené návštěvě Francie Jan Pavel II., nesmějí se před pravdou skrývat. Přiznání vlastních slabých okamžiků v minulosti je upřímným a odvážným činem, který nám pomáhá posilovat naši víru.
Kardinál Dominik Duka má ovšem jiný přístup. Nic nepřiznat a neustále někoho žalovat. Žaluji, že i dnes jsme svědky toho, cituji slova kardinála Duky pronesená koncem června letošního roku, že ti, kteří pohrdali právem a spravedlností, se nám znovu vysmívají a sedí v lavicích institucí, které by měly být zárukou zákonitosti a práva v této zemi. Jde pochopitelně o věcný nesmysl.
Účel však Dukova slova asi splnila. Havel udělal velkou chybu, napsal totiž následně na moji adresu Dukův zbrojnoš Ing. Pavel P., že vás nedal 20 až 30 popravit nebo zavřít na doživotí. Přeju ti, abys chcípnul pomalou rakovinou. - Ne, nekulturní sprostoty vůči kritikům neopodstatněného majetkového daru chudého českého státu vybraným církvím k rozumnému řešení dané situace rozhodně, rozhodně nepomohou. ***