(17.40 hodin)
(pokračuje Laudát)
Tady se odehrávaly tanečky, myslím, že dva až tři měsíce, zda vůbec zvolíme některé další funkcionáře Sněmovny kromě předsedy volební komise, což byl tenkrát i dnes Petr Tluchoř.
Policie se nemusí nikdo obávat, zazněla tady věta. Osobně nemám kontakt dneska na bývalou náměstkyni ministra pro místní rozvoj Evu Jourovou, nicméně zeptejte se jí, jak se jich nikdo nemusí bát. Víte, šlapete po pravdě. Myslím, že to bylo, nevím, jestli teď, nebo v minulém období, když tady toto jméno padalo, tak já bez ohledu na to, že to byla náměstkyně vlády, v které jsem nebyl, a rozhodně asi nepatřím svými názory na levé spektrum, tak pro mě některé mravní principy a pravda jsou důležitější než okamžitý politický profit. Takže jsem se tady paní Jourové zastal, protože mám osobní zkušenost z působení v pražském zastupitelstvu, a její činnosti, co se týká evropských fondů, si natolik vážím a myslím si, že nikdo není v tuto chvíli lepší, a kdybychom takovéto lidi nelikvidovali, tak jsme dneska s evropskými fondy nebyli tam, kde jsme.
Také mi vadí vystoupení pana Humla. Pan Huml, pokud vím, žádal o vydání a zároveň se zdržel. Řada z nás také nehlasovala pro jeho vydání. A směrem k médiím, a teď nevím, jestli mluvil, nebo média psala, nebo nepsala pravdu. Začíná se bát, chce si udržet imunitu. Takto to bylo. Takže zase nekonzistence názorů, která myslím ničí politickou kulturu a vůbec konzistentní jistotu obyvatel, tak je to nekonzistentní vystupování řady politiků, kteří hrají jenom na ten daný okamžik. Pokud byste byli konzistentní a přemýšleli v delších horizontech, tak myslím, že i lidé by nám všem věřili podstatně více, protože by aspoň věděli, co od nás mohou očekávat. Takhle si nemohou být ani jisti tím, co řekneme druhý den.
Tolik ode mne několik poznámek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Hamáček chce reagovat fakticky, takže mu odměřím dvě minuty. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Hamáček: Děkuji. Já v reakci na kolegu Laudáta. Zraněné české turisty opravdu přivezl z Chorvatska armádní airbus, ne casa. Letouny CASA vstoupily do historie pouze tím, že dvakrát odvezly koně Przewalského do Mongolska, což je zcela jistě záslužný výkon, ale nebyl to ten hlavní důvod, proč je Armáda České republiky kupovala. O jejich využitelnosti ale vypovídá to, že když se Ministerstvo zahraničí obrátilo na Armádu České republiky s prosbou, zda by nebyla schopna zajistit transport jednoho kusu vozidla Toyota Land Cruiser ve verzi pancéřované pro našeho nového velvyslance v Libyi, tak bylo sděleno, že to je problém, protože tento vůz letoun CASA neuveze, a transport musel být zajištěn komerčními firmami.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan ministr Heger je teď na řadě. Pane ministře, je to tak. Opravdu jste to vy na té tabuli. Já bych požádal pana ministra, aby se ujal slova. Připraví se Miroslav Grebeníček. Slovo má ministr Leoš Heger. Prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji, pane místopředsedo. Já bych si dovolil říct za sebe jako poslance pár slov a uvedu je tím, že budu konstatovat, že jsem již předem před řadou dní vyhlásil, že s velkou pravděpodobností budu hlasovat pro vydání. Já si dovolím za chvíli říct, proč jsem to udělal, ale přesto si dovolím pár komentářů k diskusi, která tady proběhla.
Musím říct, že to mé rozhodnutí, jak budu hlasovat, bylo silně otřeseno začátkem této diskuse zde v Poslanecké sněmovně, která měla místy až hysterický a nenávistný charakter od některých kolegů a kolegyň, a tak ten můj problém, jak budu hlasovat dneska vypadal, že bude větší, než když jsem se rozhodoval před těmi pár dny a obhajoval se před svými spolustraníky a spolupracovníky.
Ta věc mě mrzí, protože je velmi faktickým problémem a ta diskuse ten faktický problém mimořádně politizuje a já jsem se domníval, že po předchozích aférách a vydáních už k tomu docházet nebude. Jestli chcete ode mne slyšet aspoň jeden příklad, proč si myslím, že to tak je, tak zaznělo tady, že letouny CASA stojí a hnijí. Proběhla tady mikrodebata, kdo kde co s casou odvezl a jaké koně Przewalského byli transportováni.
Já bych jenom připomenul, že včera casa přivezla za asistence Ministerstva obrany, Ministerstva zahraničí, vnitra, a dokonce i Ministerstva zdravotnictví nejenom některé věci a lidi, kteří fungují při ochraně naší libyjské ambasády, ale také přivezla řadu zraněných Libyjců, kteří se zde budou léčit. Čili to, že casy hnijí a jsou úplně k ničemu přes veškeré problémy, které s nimi jsou, tak opravdu pravdou není.
Jak jsem řekl, budu hlasovat přes všechnu svou nechuť k debatě, která tady je, budu hlasovat pro vydání a chtěl bych konstatovat dvě věci, které by to trošku objasnily. Já jsem opravdu přesvědčen, že se paní Vlasta Parkanová nedopustila trestného činu. Je to můj názor jako poslance, jako člověka i jako neprávníka, uznávám, ale také proto, že vím ze svých životních zkušeností, jak je velmi obtížné jakékoliv velmi významné a důležité rozhodnutí hodnotit zpětně a jak snadno takové rozhodnutí je možné zpochybnit. Já myslím, že to všichni známe z rodiny, z významných manažerských rozhodnutí, z rozhodnutí v medicíně, z rozhodnutí o zásazích do přírody, z rozhodnutí v politice. Tady všude i při těch velkých nákupech se pracuje vždycky s určitou mírou nejistoty a kriminalizovat tuto nejistotu je cestou do pekel. Něco jiného je, když je někdo chycen nebo je mu zpětně prokázáno, že bral úplatek. Ale chybná rozhodnutí manažerů, politiků a všech dalších, i těch lékařů, o kterých jsem mluvil, tady byla, jsou a vždycky budou a nelze se jich vyvarovat. Jak říká oblíbené úsloví, zpětně všichni vědí, co bylo správné a co se mělo udělat. A to platí i o těch nešťastných nákupech.
Druhá věc, kterou jsem chtěl říct k tomu svému rozhodnutí, něco na margo postavení a postoje klubu TOP 09. V první řadě bych chtěl říct, že vnímám, že klub má právo obhajovat své členy, a myslím si, že jsou potřeba lidé, kteří vystupují ve stylu, jak zde vystoupil pan kolega Kalousek a jak vystupovali i další lidé na interních jednáních klubů. Na druhé straně však musím konstatovat, že vzhledem k morálnímu desateru, na kterém je TOP 09 postavena, nemá tato strana právo vyžadovat v takové vážné kauze uniformní poslušnost svých členů, a TOP 09 toto právo také neuplatnila.
Já jsem se rozhodl, že to právo volného hlasování využiji, protože cítím ze své strany jako chybné začít obhajovat imunitu za každou cenu, i když jsem v souvislostech s tím, jak jsem dříve se k imunitě stavěl a jak jsem hlasoval v dřívějších kauzách. Proto si zachovám své rozhodnutí a přes veškerou kritiku ke zde probíhající debatě zůstanu principiálně na svém a budu hlasovat podle svého. Mrzí mě to kvůli paní Vlastě Parkanové, které si velmi vážím, ale na druhou stranu musím říct, že věřím, že se plně očistí a to očištění bude mnohem hodnotnější, než kdyby bylo provedeno pouze ve formě nevydání touto Sněmovnou. Bude-li učiněno důvěryhodnou justicí, bude mít svou velkou váhu i v budoucí politice.
Děkuji vám. ***