(Jednání pokračovalo v 17.39 hodin.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, je 17.39 hodin, vypršel čas na přerušení jednání Sněmovny. Můžeme pokračovat následujícím bodem této schůze. Je to
20.
Vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi
a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů
(zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)
/sněmovní tisk 580/ - třetí čtení
Byla přerušena rozprava. Ještě se hlásí pan poslanec Stanjura, než se pustíme do rozpravy. Prosím tedy, pan poslanec Stanjura má slovo první.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dovolte, abych v souladu s § 59 jednacího řádu navrhl omezení řečnické doby na 10 minut a současně abych navrhl počet vystoupení každého poslance na dvě. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, zkusím to. Zazněl návrh na omezení řečnické doby na 10 minut a zároveň omezení vystoupení jednoho poslance na dvě vystoupení. Budeme tento návrh hlasovat. Odhlásím vás všechny, požádám, abyste se všichni znovu přihlásili a proběhne hlasování o návrhu pana poslance Stanjury.
Pan poslanec Stanjura navrhl, abychom omezili lhůtu řečníka na 10 minut a zároveň vystoupení jednoho poslance aby mohlo být pouze dvakrát. Každý poslanec vystoupí dvakrát, lhůta 10 minut. To je to, co nyní hlasujeme.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, přijmout tato omezení, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 77, přihlášeno je 169, pro hlasovalo 91, proti 77, takže to bylo přijato, omezení řečnické lhůty.
Pan poslanec Tejc se hlásí o slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, rozhodnutí je rozhodnutím Poslanecké sněmovny jako celku. Já bych chtěl jen upozornit na situaci, která se tady odehrávala v době obstrukcí a kdy řada kolegů z koalice argumentovala tím, že omezení řečnického práva je proto, že se jedná o obstrukci, protože kdyby to bylo ve třetím čtení, bylo by to jinak. Tam by se to dít nemělo. Jenom upozorňuji, že toto je třetí čtení. Nic víc, nic méně. (Potlesk)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Kováčik se také ještě hlásí o slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Paní a pánové, hezký dobrý podvečer, skoro již večer. Domnívám se, že samozřejmě vládní většina v Poslanecké sněmovně si může - co domnívám se, jsem přesvědčen o tom, že vládní většina si v Poslanecké sněmovně může odhlasovat takřka cokoli. Ostatně byli jsme v posledních týdnech a měsících svědky, že si odhlasovala doopravdy velké věci, a tak si klidně může odhlasovat i to, že k tak zásadnímu tématu, jako je tak obrovský majetkový přesun, a teď nezpochybňuji, že někdo má takový názor, někdo onaký, se omezuje řečnická lhůta. Ano, namítnete, že se i v deseti minutách toho dá hodně říci, dá se toho hodně říci i v jedné minutě, i v několika vteřinách samozřejmě, ale je symptomatické, že právě k tomuto tématu se snažíte zavírat ústa právě zrovna teď v pátek třináctého. Demokracie opět pláče. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak a můžeme se zřejmě pustit do rozpravy. Já si ale vzpomínám, jestli si to dobře vybavuji, že jsme končili rozpravu tak, že jsem přerušil poslance Miroslava Grebeníčka, a teď je tam první pan poslanec Jiří Šlégr. Je otázka, co je víc, jestli tabule, nebo řídící. Tak já se pokusím to rozhodnout, že bych dodržel to, co jsem... (Porada mimo mikrofon.) Ano. Pan poslanec Grebeníček, tak jak to bylo, že jsem přerušil jeho vystoupení, nyní může vystoupit a bude pokračovat ve vystoupení tak, jak se to tady dohadovalo.
Prosím, pan poslanec Grebeníček vystoupí jako první.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, můj projev byl skutečně přerušen ve středu ve chvíli, kdy jsem se věnoval vývoji po roce 1918, který podobně jako vývoj po roce 1945 byl poznamenán poněkud zmateným průběhem politického převratu. Mj. jsem uvedl, že naděje, které vzbuzovala nově nabytá národní svoboda, byla pouze jednou stránkou skutečnosti. Tou druhou byla hrozba hladu.
Připomněl jsem i výstižná slova Ferdinanda Peroutky, který o této době napsal: "Strach před hladem vyrušoval členy národního výboru z uspokojení nad nabytou svobodou. Neklamali se v tom, že narazili na nebezpečí. Obávali se, aby divokost, již vzbuzuje hlad, nepřenesla se z bytů do ulic." Položil jsem důraz i na skutečnost, že pozemková reforma v roce 1919 byla pak docela logickým řešením stále se stupňující majetkové nerovnosti na venkově, která vyostřovala nejen ekonomické, ale také sociální, nacionální a náboženské problémy.
Vezmeme-li v úvahu dobové dokumenty, zjistíme, že první světová válka otřásla i religiozitou mnoha českých a moravských frontových vojáků a jejich hladových žen a dětí v zázemí. Někteří z těchto bývalých vojáků po skončení první světové války hlasitě a otevřeně vyslovovali své špatné mínění o církvi a o kněžích žehnajících za války císařským zbraním. Mnohý z nich byl za svou smělost kritizovat veřejně církev pohnán k československému soudu, který ho soudil podle starého rakouského, avšak v nové Československé republice i nadále platného zákona pro zločin rušení náboženství.
"V útrapách válečných," píše se např. v kronice jihomoravské obce Ivaně, "hledal lid potěchu u Boha. Konány časté válečné pobožnosti. U nás v Ivani lidé sami vždy večer v kostele se scházeli k modlitbám. Čím však déle válka trvala, tím více důvěru v Boha velmi mnozí ztráceli. Z mnohých dobrých katolíků stali se nevěrci a rouhači, kteří se rouhali bohu, že takové utrpení na ně seslal."
Je také pravdou, že pražský lid v listopadu 1918 svrhl mariánský sloup, symbol pobělohorského temna. Ten sloup, který byl postaven uprostřed 17. století jako díkuvzdání Panně Marii za pomoc katolickým zbraním ve třicetileté válce, jako dík za ovládnutí protestantských českých zemí. Ano. Nejbouřlivěji probíhal popřevratový odklon od římskokatolické církve v Čechách, kde za poměrně krátkou dobu do sčítání lidu 15. února 1921, tedy tři měsíce před založením Komunistické strany Československa, ztratila římskokatolická církev bezmála 20 % svých příslušníků, kdežto na Moravě jen 3,6 %. Za stejnou dobu naopak vzrostl počet evangelíků v Čechách o téměř 33 %, kdežto na Moravě jen o 14 %. ***