(18.10 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Ale zcela vážně. Při příležitosti 20. výročí svého pontifikátu papež Jan Pavel II. v rozhovoru pro italský list La Stampa mimo jiné prohlásil: "Ti, kdo jsou pro kapitalismus v jeho krajní podobě, mají sklon zavírat oči před tím, co dobrého udělal komunismus. Nevidí jeho vypětí, s jakým se staral o likvidaci nezaměstnanosti a o ubohé." Co k tomu dodat?
Proslulý autor antických řeckých komedií Aristofanes svého času prohlásil: "Před lidskou hloupostí jsou i bohové bezmocní." Jan Werich s odstupem let k tomu pak podotkl: "Bitva s lidskou hloupostí se nedá vyhrát, ale nedá se z té bitvy také utíkat, protože to by blbost zaplavila svět."
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Paní poslankyně Semelová je další faktická, kterou tady mám v pořadí. Přihlásila se? Ano?
Poslankyně Marta Semelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, mě velice překvapuje, že pan poslanec Husák tady mluví o vystoupení Miroslava Grebeníčka jako urážce demokracie. Překvapuje mě to z toho důvodu, že o tom mluví člověk, který je tady za politickou stranu, jež spolu s ostatními krátí vystoupení poslanců v této Sněmovně, omezuje vystoupení ve Sněmovně a kromě toho mluví o demokracii člověk té strany, která zamezila tomu, aby občané této země se mohli demokraticky vyjádřit v referendu k daru církvi z majetku, který patří občanům. To je jedna věc.
Druhá věc. (Upozornění na čas.) Vy jste tady urazil obrovskou skupinu lidí, komunistů z minula. Mnozí z nich jsou vaši rodiče a byli jste to i vy! (Nesouhlas v části sálu. Bušení do lavic.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další faktická je pan poslanec Rykala. Prosím, dvě minuty.
Poslanec Adam Rykala: Vážené kolegyně, vážení kolegové, proboha, já si tady připadám dnes celý den jako ve zlém snu. Já tady nebudu obhajovat komunisty, ať už jsou z komunistické strany, anebo z jiných stran, které jsou zastoupeny ve Sněmovně, protože ti největší komunisté přestoupili po revoluci do jiných politických stran. (Poslankyně z pravé části sálu: To není pravda!) Ale proboha, uvědomme si to, že se na nás dívají lidé! Že se celý den dívají lidé na divadlo, které tady předvádíme. A já si myslím, pokud tady máme obviněné poslance, v Poslanecké sněmovně, pokud tady máme poslance, ministry, kteří vyhrožují, že je asi nejvyšší čas Sněmovnu rozpustit a usnadnit a ulehčit lidem v této zemi a dát lidem možnost zvolit si rozumnější poslance do Poslanecké sněmovny. My nemáme právo tady už dál sedět, protože to, co předvádíme, je ostuda!
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Miroslav Opálka je další přihlášený s faktickou.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, chtěl bych prostřednictvím pana místopředsedy Zaorálka vzkázat panu kolegovi Husákovi: Když mluví za tu skupinu, která samozřejmě má v naší společnosti taky své místo, já jí to neupírám, tak aby nezapomněl taky na tu petici, kterou vypracoval Augustin Navrátil v roce 1987 29. listopadu v Kroměříži, kde připravil 31 podmínek. A v 21. podmínce se mimo jiné také žádají budovy k navrácení církvím. Ale o lesích, pozemcích a vodách tam opravdu nic není. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Huml je další fakticky přihlášený. Prosím, dvě minuty pro pana poslance Humla.
Poslanec Stanislav Huml: Děkuji za slovo. Byl jsem tady obviněn, že jsem způsobil to, že nemohl být odročen zákon, tedy třetí čtení, do 17. listopadu. Musím se přiznat, že i lidské tělo má své potřeby, a jak to říkal Rudolf v tom filmu, tak jsem to... Takže, vážení přátelé, protože tohle to není nevratné, tak já bych si dovolil dát také návrh na odročení do 17. listopadu, ať to není cvičení. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Sedmnáctý listopad podruhé. Takže tady padl návrh, jestli jsem to správně pochopil, přerušit projednávání do 17. listopadu. Takže pan poslanec Bauer chce zřejmě jiný návrh.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane předsedající, dovolte mi, abych navrhl krátký pozměňující návrh, a to návrh na přerušení na 15 minut. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pardon, teď jsem to nepostřehl - 15 minut přerušení. To už tady taky bylo. Je tady z obou táborů dvakrát stejný návrh. Legislativa mi na to nedává jasnou odpověď, takže prosím, pan poslanec Huml ještě jednou.
Poslanec Stanislav Huml: V tom případě se opravím a dávám návrh na přerušení do 18. listopadu.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím? Kterého jste tedy řekl, pane poslanče? 18. listopadu, tak dobře. V tom případě hlasovat budeme. Já si ještě něco přečtu. (Konzultace s legislativou.)
Dobrá, budeme tedy hlasovat návrh pana poslance Humla, který navrhuje hlasovat přerušení projednávání tohoto bodu do 18. listopadu.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro 18. listopad, stiskne tlačítko, zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 81, přihlášeno 180, pro hlasovalo 84, proti 91, takže to bylo zamítnuto.
Můžeme tedy zřejmě, pokud není žádných námitek, pokračovat v rozpravě. Pan poslanec Bárta se ještě hlásí s faktickou.
Poslanec Vít Bárta: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, považuji za fakticky zapotřebí upozornit na to, že beru zpět osočení vůči panu Humlovi a vážím si jeho vyjádření. Zůstává to už jenom na dvou zbývajících, na panu Škárkovi, na paní Kočí. A je zapotřebí znovu připomenout, že tato koalice stojí na hlasech Kristýny Kočí a Jaroslava Škárky. Gratuluju!
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pokračujeme v řádné rozpravě, do které se přihlásil pan poslanec Šlégr. Ten má nyní možnost vystoupit třeba dvakrát deset minut, když bude chtít, v jednom kuse. To se mezitím také vyjasnilo. Takže jak mu bude libo, dvakrát deset minut, prosím, máte k dispozici.
Poslanec Jiří Šlégr: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, nechci opakovat argumenty, že to, co je zkratkovitě označováno za církevní majetek, je ve skutečnosti majetek veřejný, který církvi umožňoval její veřejnou službu. Tak to fungovalo poslední dvě století a nestalo se tak proto, že by osvícený rakouský císař Josef II. jednoho dne dostal nějaký podivínský nápad. Byla to zkušenost, která se odvíjela z opakovaných selhání bohaté církve s mocenskými ambicemi. Byla to církev, kterou bylo potřeba zbavit pokušení. Zásah císaře Josefa II. představoval snahu předejít nepřátelské odezvě obyvatelstva, jakou viděl v podobě Francouzské revoluce.
České obyvatelstvo má za sebou také vlastní a mnohem starší zkušenost z období husitské revoluce. K té nedali podnět sedláci a měšťané, ale chamtivost církve vrcholící prodejem odpustků a rozkladem celé instituce, kterou se nakonec pokoušeli ovládnout tři papežové současně. ***