(18.50 hodin)

 

Poslanec Otto Chaloupka: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych vás chtěl všechny uklidnit. Je tady trošku rozruch, nervozita. Řešíme tady zákon, kteří někteří, no mnozí lidé nazývají tunelem. A já bych vás chtěl uklidnit, že v tom nejsme sami, protože jsem se dnes v televizi dozvěděl, že ve Spojených státech objevili pod hranicí mezi Mexikem a Spojenými státy tři tunely. Takže já si myslím, že my jsme na tom ještě celkem dobře. Akorát mě napadá, kdo to tam byl od nás zařídit.

Nevím, jestli je to náhoda, že v jednom týdnu projednáváme dvě záležitosti, které jsou si v jedné důležité věci tak podobné - návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a žádost policie o vydání bývalé ministryně k jejímu vyšetřování ohledně pochybné transakce v jejím resortu. Já osobně tuto souhru náhod vítám, ale myslím si, že by ji vítat měla i současná ministryně kultury, která je připravena podepsat tento zákon, o kterém se tady bavíme už nějaký čas. Té by mělo být konečně jasné, že být bílým koněm se už nemusí vyplácet, že už to není tak bezpečné. Ministr je opravdu zodpovědný za svá rozhodnutí, a to i přestože se nám tady vedení TOP 09 snažilo nějakou dobu namluvit, že tomu tak není.

Vážená paní ministryně kultury prostřednictvím předsedajícího, necháváte se vmanipulovat do něčeho, za co ponesete zodpovědnost vy. Nenechte se uklidňovat, že vám se nic nemůže stát, že je všechno v pořádku. Vaši rádcové k vám nejsou opravdu upřímní. Za Ministerstvo kultury jste zodpovědná vy.

Já se pokusím ještě jednou tady zopakovat - zazněly tady veškeré argumenty pro, proti, spousty řečí, které nedávaly vůbec žádný smysl. Možná v únavě po celodenní práci se někdo nechá přesvědčit, že tento návrh je zcela legitimní a naprosto nezpochybnitelný, avšak způsob provedení je špatný a navrhovaný zákon má celou řadu rizikových nedostatků.

Připomínám, že napravení křivd způsobených minulým režimem, připomínám to popáté, podesáté, tedy i křivd způsobených církvím, podpořím, ale musí jít o nápravu poctivou, spravedlivou a nápravu transparentním způsobem. Znovu připomínám, že mluvíme o nevratném procesu, o procesu, který nastaví vztah mezi státem a církvemi, ale i veřejností a církvemi na další desetiletí. Zvažujme tedy všechny argumenty obzvláště bedlivě a s velkou vážností.

Z tvrzení odborníků k otázce církevního narovnání jasně vyplývá, že tímto zákonem spojujeme dvě různé věci, spojujeme hrušky a jablka. Vyjádřeno slovy jednoho z našich předních odborníků prof. Václava Pavlíčka, spoluautora naší Ústavy: "Je historickou skutečností, že mnohý majetek církvi nikdy nenáležel, ale že církev byla pouze jeho správcem, čímž tento zákon spojuje dvě věci - křivdy způsobené komunisty s údajnými křivdami způsobenými v době první republiky, kdy byla provedena odluka církve od státu."

V této souvislosti je třeba poukázat na fakt, že obdobné způsoby odluk a principiálního rozdělení odpovědnosti světské a odpovědnosti náboženské probíhaly od druhé poloviny 19. století do 30. let 20. století po celé Evropě, neboli není možné se tvářit, že postavení církví v Československu za první republiky bylo unikátní či nemělo obdoby v zahraničí.

Proč stát přistupuje k církvím oproti restituentům z 90. let značně exkluzivně a majetek katolické církve neúměrně nadhodnotil? Tím jen dává prostor pro další křivdy a vleklé spory. Uvědomme si, že není přece možné napravením jedné křivdy působit křivdy další. Pravidla při navracení majetku musí být stejná už kvůli udržení vážnosti státu a autoritě církví. Jde mi o to, aby byla garantována stejná pravidla jako v rámci vyrovnání v 90. letech, to znamená skrze jasný výčet vráceného majetku, a kde důkazní břemeno vlastnictví majetku je na straně církví, tedy nikoliv na straně státu. Znovu opakuji, jde o nevratný krok, který bude mít zásadní majetkové a právní dopady pro společnost, a česká veřejnost na počátku 21. století si stejně jako církev zaslouží principiální, férové a transparentní řešení. A to současný vládní návrh rozhodně nenaplňuje.

Je důležité si uvědomit, že ti, kteří vás vyslali do Sněmovny, dámy a pánové, tedy veřejnost a voliči, jsou také ve velké většině proti tomuto způsobu řešení.

Bible říká, že děti nenesou vinu za hříchy svých rodičů. Nemáme tedy nést vinu za skutky svých předků, ale dnes naším rozhodnutím můžeme zadlužit naše děti za křivdy, údajně, podotýkám, údajně způsobené našimi předky.

Nemusím opravdu určitě opakovat, že já tento návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi v navržené podobě nepodpořím. Děkuji vám. (Potlesk z lavic poslanců VV.)

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Mám tady faktickou poznámku pana poslance Hamáčka, který má přednost.

 

Poslanec Jan Hamáček: Děkuji. Dámy a pánové, já nebudu zdržovat. Nicméně bych chtěl obrátit vaši pozornost k hlasování o protinávrhu k návrhu kolegy Hulinského, který zde přednesl kolega Bauer. Já chápu, že žádný zákon nenařizuje poslanci, aby hlasoval pro svůj vlastní návrh, nicméně to, že kolega Bauer hlasoval proti tomu, co sám navrhl, vypovídá o tom, že nemá valné důvěry ve své vlastní návrhy. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Vojtěch Filip se hlásí přednostně a má neomezený prostor. Aby bylo jasno, na toho, kdo má přednostní právo, se nevztahuje limit dvakrát deset, takže pan poslanec Filip je mimo tento limit.

 

Poslanec Vojtěch Filip: Já jsem se přihlásil s přednostním právem a nemyslím si, že bych zneužil svého oprávnění, abych mluvil déle než ostatní. Nemyslím si, že by to bylo vhodné. Ale mám zásadní čtyři poznámky.

První poznámkou je otázka smyslu zákona. Je zřejmé - a nebudu to tady nijak dokazovat, protože bych opakoval slova mnohých předřečníků -, že nejde o restituci. Jde o dar, a tak se ptám, jestli má český stát na dary v situaci, kdy trvale zvyšujeme státní dluh. Co bude bonusem pro český stát, pro občany České republiky za tento dar? Bude větší ekonomická prosperita, bude větší klid ve společnosti, nebo místo klidu, a tedy možnosti lépe hospodařit, lépe tvořit, bude spíše v české společnosti tak velká nervozita, nebo dokonce situace, kterou tady popsal jeden z mých předřečníků, že dojde - myslím, že Jiří Šlégr to popsal poměrně slušně - k tomu, že i dobře míněná myšlenka bude zatracena a změněna zcela opačným znaménkem?

Při trvalém zadlužování státu a chudnutí většiny lidí, které doprovází jejich ústavní právo na majetek, protože ho ztrácejí a nemají šanci obnovit pro sebe a pro svoji rodinu majetkové poměry, které měli předtím, protože jejich mzda v porovnání k jejich práci, jejich náklady na život se nerovnají prosté reprodukci a reprodukce tam nenastává - to je z pohledu mezinárodního práva, práva na rozvoj, které zakotvuje mezinárodní pakt o občanských a politických právech, dokonce porušením základních práv a svobod a je to odebrání práva na majetek. Uvědomme si, jak velké procento lidí v našem státě toto právo na majetek ztrácí tím, že vlády České republiky postupně uvádějí čím dál větší množství lidí do chudoby. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP