(21.20 hodin)
(pokračuje Bárta)
Dále si myslím, že je zapotřebí připomenout to, že pokud by řád německých rytířů začal tuto arbitráž uplatňovat, nelze vyloučit, že náklady budou mnohem vyšší než ony 2 mld. Je zapotřebí si připomenout to, že v rámci oné arbitráže zde hrozí to, že budou uplatněny i další sankce s pozdním vydáním tohoto majetku. (Velký hluk a neklid v sále.)
A aby někdo mě neosočoval z toho, že já vystupuji a priori proti církvím, tak mám potřebu připomenout to, že řád německých rytířů v tomto směru žádá majetek, který je naopak velmi prospěšný, kdyby z tohoto hlediska byl vydán, jako jsou školy, jako je nemocnice, což je pro církev jaksi mnohem užitečnější funkce i pro společnost než vydávání majetku Lesů České republiky, které z tohoto hlediska jsou pravděpodobně výhodnější pro pana ministra Kalouska, pro pana Hávu a kdoví ještě pro koho. V tomto kontextu je zapotřebí uvést, že když jsem si včera na aktuálně přečetl, že firma Omnipol platí úředníky Ministerstva obrany, tak si kladu otázku, jestli stejným způsobem již dnes někdo neplatí úředníky Ministerstva kultury, obzvláště v situaci, kdy toto ministerstvo je v kompetenci TOP 09.
Stejně tak je zapotřebí se i ptát, a to je zcela nejpodstatnější, jakým způsobem je zde možné uplatňovat etický princip toho, že vydáme majetek církvím, že jim budeme platit obrovské finanční částky v situaci, kdy krátíme důchody, v situaci, kdy nejsme schopni přidat na platy učitelů, v situaci, kdy nedodržujeme sliby, které politikové České republiky dávají profesním obcím, jako kupříkladu lékařům. Jak je možné, že pravicové strany, které říkají, že jsou tady od toho, aby bránily iniciativně občana, toho, který se nejvíc podílí na prosperitě státu, a chránily Českou republiku proti příživníkům atd., atd., v této logice nepodporují ty, kteří opravdu pracují, jako jsou lékaři, jako jsou učitelé, a radši vydají další miliardy církvím přednostně oproti jiným profesním skupinám.
Ve stejné logice je zapotřebí v tomto směru znovu připomenout, a to považuji za velmi zásadní, že ať jakýmkoliv způsobem budeme o církevních restitucích nyní jednat, tak musíme vzít v potaz i celé nejzásadnější připomínky dotýkající se vyčíslení jednotlivého majetku, tak jak je na různých serverech, jako kupříkladu na Parlamentních listech, zveřejňován, a už dnes na základě oněch připravených podkladů je patrné, že zde existují zásadní nesrovnalosti na úrovni úředníků, kteří to připravovali. Jestliže se v tisku objevují zprávy o tom, jak Omnipol platí úředníka Ministerstva obrany, jak je málo nebo více pravděpodobné, že stejným způsobem Omnipol neplatí úředníky na Ministerstvu financí, když synové dobrého přítele pana Kalouska tuto společnost ovládají.
Ve stejné logice je zapotřebí se ptát na morálku všech těchto věcí, které tady v tuto chvíli projednáváme. Jestliže vláda České republiky se nachází na dně důvěry a při té příležitosti chce provést největší majetkový transfer za dlouhá, dlouhá léta, kde je politický mandát? Kde je morální mandát? Kde je síla této vlády obhájit pochybnosti nad církevními restitucemi? (V sále je stále hluk!) Jak máme tímto delegováním, tímto schváleným zákonem dát této zkorumpované, netransparentní, přeběhlické vládě kompetenci provádět tak obrovský finanční transfer? Jak můžeme zatížit i vlastní církve oním morálním bahnem této vlády, že jim bude vydáván majetek skrz tuto zkorumpovanou, netransparentní strukturu? Jak můžeme provádět vydávání církevního majetku v situaci, kdy i tady v Poslanecké sněmovně jsou narušovány elementární principy demokratické debaty v této Sněmovně? Jak můžeme věřit této vládě, když si nyní tato vláda má zvolit svým koaličním hlasováním šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu, který logicky bude netransparentnost dále podporovat? Jak bude kontrola ze strany NKÚ prováděna objektivně nad tímto obrovským finančním transferem, když tato netransparentní koalice bude nám tady diktovat nového šéfa Národního kontrolního úřadu?
Já považuji za naprosto zásadní si uvědomit ekonomické dopady církevních restitucí, morální dopady, které když srovnáte z hlediska oněch 100 miliard, o kterých tady v tuto chvíli rozhodujeme, v porovnání s CASA, kde šlo o půl miliardy, v porovnání s ProMoPrem, kde se ztratilo 260 mil. podle slov samotného ministra financí. Jak v této situaci, kdy Karolína Peake projednávala církevní restituce s tím, že o nich bude po jménech rozhodovat vláda a v momentu, kdy se odpoutala od programu Věcí veřejných, od usnesení grémia strany Věcí veřejných, kdy se odpoutala od všeho, co ji do Sněmovny doneslo, a vyneslo a v této souvislosti dnes prosazuje netransparentní princip vydávání onoho státního majetku ve prospěch církví, to všechno je jednoznačné pošlapání, jednoznačné znevěrohodnění, jednoznačné korupční riziko, kterému protikorupční vicepremiérka, kterému ministr financí, kterému čistý premiér Petr Nečas asistuje a pomáhá. Pryč je čistota Petra Nečase. Pryč je protikorupčnost protikorupční vicepremiérky Karolíny Peake, pryč je zbytek důvěry v tuto vládu. Pryč je základní důvěra v demokracii, která tady byla, v kontextu toho, co za dnešní den zažíváme. Od vystoupení policejního prezidenta, od reakce premiéra na vystoupení policejního prezidenta, od reakce ministra vnitra na vystoupení policejního prezidenta, od vystoupení Karolíny Peake k čemukoliv, jenom ne k tématům, která se dotýkají její odpovědnosti. Jenom a jenom se vyhýbat této odpovědnosti. Jenom a jenom mlčet na zásadní pochybení, na zásadní otázky, které tady zaznívají. Jenom tichý a nebo hlasitý výsměch tomu a všem, kteří na konkrétní pochybení upozorňují, je to, co tady zažíváme.
A já myslím, že z tohoto hlediska je velmi smutné, velmi nešťastné, že v pátek 13. července roku 2012, v zásadě v polovičce volebního období, tato koalice a vláda dopadá na samé dno, kam vůbec dopadnout může. A já se ptám, jak je možno zajistit, jak je možno naplnit, jak je možno dále pokračovat v takovéto situaci, kdy se odmítá nejdříve jednat o zřízení vyšetřovací komise, která se bude zabývat narušováním ústavního pořádku České republiky Miroslavem Kalouskem, kterému minimálně verbálními projevy asistuje premiér Nečas, který v této situaci dál zarputile mlčí k celé záležitosti s výjimkou toho, že má ambici srovnávat policejního prezidenta se svým ministrem. Jak vůbec je možné takovéto srovnání? Je to stejné, jako kdybychom řekli, že má odstoupit šéf Ústavního soudu a zároveň premiér této republiky, protože se na něčem nemůžou dohodnout. ***