(16.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já si myslím, že především člen vlády by se do takové situace nikdy neměl dostat a je chyba, že už se do ní dostal. A druhá velká chyba je, že tady v přímém přenosu sledujeme obviňování mezi špičkovými představiteli policie a ministrem financí z toho, kdo více lže. To prostě má na policii absolutně demoralizující účinky a má to absolutně demoralizující účinky i na občany ČR.
V této situaci se vyjádřil předseda vlády. Uvedl, že s ministrem financí mluvil v pondělí, vytkl mu jeho postup a řekl mu, že je nepřijatelný. Současně premiér uvedl, že informoval všechny členy vlády, že považuje za důležité, aby se podobná kauza, ať už se týká kohokoliv, ani náznakem neopakovala. Premiér tedy zaujal postoj, ministr financí ho nerespektoval, nicméně předseda vlády se ani policejního prezidenta ani policistů již následně nezastal, ačkoliv policejního prezidenta vybrala Nečasova vláda. Zdá se, že k němu po podání žádosti o vydání poslankyně Parkanové vztahy ze strany premiéra výrazně ochladly.
Já myslím, že je dobře si tady říci otevřeně a na rovinu, o co vlastně jde. Premiér Nečas ve skutečnosti zahájil proces, na jehož konci má být odvolání policejního prezidenta. Dnes už se nemluví a nepíše o podstatě kauzy CASA, o tom, jestli tady skutečně došlo k předraženému pořízení vojenské techniky. Už se nemluví o roli poslankyně Parkanové nebo náměstka Kopřivy nebo náměstka Bartáka nebo Topolánkově vládě a nemluví se o odvolání ministra financí Kalouska. Mluví se o odchodu policejního prezidenta, jako by hlavním viníkem celé situace byl právě policejní prezident, jako by ten současný malér vlády způsobila vlastně jen Policie ČR.
Já si myslím, že je evidentní, že celé koalici se nezamlouvá, když policejní prezident a policie jako celek jsou nezávislé na tlacích z vládních kruhů. Myslím si, že prohlášení policejního prezidenta, který vyzval své podřízené k nezávislému vyšetřování a k tomu, aby nepodléhali politickým tlakům, by měl každý premiér ocenit, neměl by ho kritizovat. Myslím si, že nelze ani kritizovat policejního prezidenta za to, že celou věc sdělil členům poslaneckého výboru, že prostě pravdivě odpověděl na otázku, která zazněla na jednání výboru. Jsem přesvědčen o tom, že v těchto týdnech ve skutečnosti začala snaha ODS a TOP 09 o opětovné ovládnutí policie s cílem dosadit do jejího čela svého člověka, se kterým bude možná snadnější manipulace.
Shrnuto a podtrženo, o co se tady jedná. Po zatčení Davida Ratha byli policisté hrdinové, které vládní politici plácali po zádech. Poté co policie otevřela kauzu CASA, začali politici TOP 09 a ODS hovořit o spiknutí. Z policejní nezávislosti mají ve skutečnosti strach.
Je možná dobré si připomenout, pokud dnes Petr Nečas jako premiér kritizuje dopis policejního prezidenta, že to byl Petr Nečas, kdo mlčel, když plukovník Kubice v roce 2006 ovlivňoval výsledek parlamentních voleb. A byl to koneckonců Petr Nečas, kdo z pana Kubiceho za odměnu udělal ministra vnitra. Petr Nečas dnes proto nemá žádné morální právo kritizovat policejního prezidenta za jeho politicky zcela neutrální provolání k policistům. Koneckonců, bylo zcela v souladu se schválenou protikorupční strategií Nečasovy vlády. Pravicová vláda způsobem, jakým vykonává svůj mandát, ve skutečnosti pošlapává nezávislost policie i nezávislost justice.
Víte, řada lidí se ptá, proč jako sociální demokraté chcete hlasovat o vyjádření nedůvěry vládě, když máte menšinu v Poslanecké sněmovně a stejně nemůžete vládu povalit, když se k vám nepřidá někdo z vládní koalice. Já na to chci říci, že i my jsme složili poslanecký slib, a i když máme v Poslanecké sněmovně zatím menšinu, tak my se skutečně jako sociální demokraté nebudeme mlčky dívat na to, jak dochází k deformaci právního státu, nebudeme mlčet k instalování nových zametačů kauz. (Potlesk ČSSD.) Zametačů kauz, které by mohly být nebezpečné pro vládní pravici.
Předseda vlády Petr Nečas opakovaně odmítl náš požadavek na to, aby odvolal ministra financí Miroslava Kalouska. Předseda vlády Petr Nečas nereagoval na výzvu výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny, který ho vyzval k tomu, aby odvolal ministra financí Miroslava Kalouska. Dnes nemáme jinou možnost, než hlasovat o vyjádření nedůvěry celé vládě. Ale budeme hlasovat nejenom kvůli kauze CASA. Zdaleka ne jenom proto!
Víte, já mám pocit, že si pomalu zvykáme na to, že za Nečasovy vlády prostě jeden skandál přebíjí druhý. Jeden den přijde skandál, vláda ho buď se snaží vysedět, nebo ho vyřeší polovičatě, a dříve než se tím občané a novináři mohou začít zabývat trošku více do hloubky, tak tu najednou máme skandál další. A tak to jde pořád dokola. A v téhle době skandálů bohužel poslední dva roky žijeme. Uznejte sami. Kauzy Drobil, IZIP, ProMoPro, informační systém pro úřady práce, registr vozidel, kauza CASA, odposlechy Mazánka a Kolibříka, Kušnierz a ROP Severozápad, hospodaření státních lesů. Tohle je nepřetržitý řetěz vládních skandálů. A nejhorší je, že tímhle vším vláda odvádí pozornost od toho nejdůležitějšího, od toho, jak bere naší zemi budoucnost, a odvádí pozornost od toho, jak bere většině občanů naději na lepší život. Aféry, skandály se vlastně vládě z určitého hlediska hodí. Jako ve starém Římě - lidé mají své mediální hry a nestarají se tolik o to, jak jim berou chleba.
Proto chci teď, ještě předtím, než budeme hlasovat o vyjádření nedůvěry vládě, mluvit také o tom, co je za těmi aférami skryto. Budu mluvit o hlavních reformních podvodech a také o vládním hospodářském fiasku prostě proto, že je potřeba to jasně pojmenovat.
Podvod s důchody, kdy vláda důchodcům slibovala, že jim zkompenzuje náklady reforem. Místo toho důchodci zaplatí jak důchodovou reformu, tak jim vláda zkrátí jejich penze. Vláda oškube lidi, kteří celý život poctivě pracovali, a jako vrchol ke zpomalení valorizace důchodů ještě velké části z nich sebere příspěvek na bydlení. Tato vláda se chystá tisíce důchodců poslat na ulici. To je přece absolutní hanba!
Církevní restituce, 134 mld. majetku, největší přesun od roku 1989 a zcela reálné riziko prolomení Benešových dekretů. Riziko nového kola restitučních sporů a ohrožení majetkové stability, která byla vytvořena po druhé světové válce.
Zvyšování DPH, zdražování potravin a léků, které už řada domácností nemůže unést. ***